Program Apollo (1961–1972) byl americký program pilotovaných kosmických letů realizovaný americkým Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku (NASA).
Poté, co program Mercury prokázal, že kosmické lety s lidskou posádkou jsou uskutečnitelné, byl zahájen program Apollo. Ten měl původně za cíl další výzkum vesmíru a eventuálně dosažení oběžné dráhy Měsíce. Jeho cíl byl předefinován poté, co prezident USA John F. Kennedy ve svém projevu z 25. května1961 uvedl, že by Spojené státy měly dopravit člověka na Měsíc a bezpečně zpět na Zemi do roku 1970. Hlavním cílem programu Apollo se stalo právě přistání na Měsíci. Mezitím byl zahájen program Gemini, který měl umožnit vyzkoušení technologií a postupů nezbytných pro měsíční mise.
Po osmi letech, během kterých se uskutečnila řada zkušebních letů a při kterých zahynuli první američtí kosmonauti (požár Apolla 1 během tréninku startu), se podařilo cíl programu Apollo splnit. Posádka Apolla 11 přistála na Měsíci 20. července1969 a po ní se procházelo po Měsíci ještě 10 dalších kosmonautů.
Po splnění Kennedyho úkolu dopravit člověka na Měsíc podpora pro americký kosmický program ochabla. To se projevilo i předčasným ukončením měsíčních misí Apollo – ačkoli byly plánovány ještě tři další lety, program byl ukončen v prosinci 1972 letem Apolla 17 (je zajímavé, že to bylo poprvé a prozatím naposledy, kdy se na povrch Měsíce dostal profesionální vědec – geolog Harrison Schmitt). Jednou z příčin předčasného ukončení programu byly i rozpočtové škrty vyvolané válkou ve Vietnamu. Zbylé rakety Saturn a kosmické lodi Apollo byly po zastavení programu využity v projektech Skylab a Sojuz-Apollo. Bez zajímavosti také není to, že od programu Apollo se žádný člověk nevydal do vesmíru dál, než na nízkou oběžnou dráhu.
Šest letů (Apollo 11, Apollo 12, Apollo 14, Apollo 15, Apollo 16 a Apollo 17) dosáhlo Měsíce. Apollo 7 a 9 vzlétly pouze na oběžnou dráhu Země, aby otestovaly velitelský a lunární modul. Apollo 8 a 10 testovaly různé komponenty na oběžné dráze Měsíce a fotografovaly jeho povrch. Apollo 13 nepřistálo na Měsíci z důvodu poruchy, ale získalo také jeho fotografie. Šest letů, které přistály na Měsíci, získalo cenná vědecká data a téměř 400 kilogramů měsíčních vzorků. Prováděné pokusy a pozorování zahrnovaly mechaniku zemin, meteoroidy, otřesy země, šíření tepla, měření vzdálenosti Měsíce od Země, magnetická pole a sluneční vítr.
Most je druh stavby, jehož záměrem je překonat nějakou překážku, nejčastěji řeku nebo údolí. Mosty patří k nejvíce impozantním stavbám, častokrát se stávají symboly celých zemí (Austrálie).
Historie
První mosty byly v dávných dobách lávky zavěšené nad řekami (dnes ještě v necivilizovaných oblastech světa). S rozvojem vozové dopravy však bylo nutné stavět mosty širší. V Římské říši znali oblouk, díky němuž bylo možné stavět mosty jednodušeji. I přes velkou potřebu mostů v impériu, hlavně ve velkých městech, stavěly se především akvadukty, kde se nejvíce projevilo římské stavitelské umění - některé z těchto staveb stojí dodnes. Po pádu říše stavitelé v nástupnických státech navázali na římské znalosti. Do dob gotiky se stavěly mosty románské, které z římských přímo vycházely. Až nástup již zmíněné gotiky a rozvoj mocných království konstrukci mostu změnil. Mosty se stavěly větší, z hrubších kamenů (z této doby pochází nejstarší mosty v ČR). S nástupem renesance došlo k další změně mostů. V 16. století měly lehčí pilíře (Pont Neuf v Paříži), navíc již byly stavěny širší. Naprostou revolucí ve stavbě mostů se stal až průmyslový věk, rozvoj železnice zvýšil poptávku po těchto stavbách, které musely být levnější, odolnější a kvalitněší. Nejprve se tedy stavěly ještě mosty dřevěné a viadukty z kamene a cihel. Postupně byla stále více využívána litina. Jakmile se však zdokonalila výroba oceli, mohly být stavěny mosty ocelové. V 19. století se objevily další možnosti, jak budovat mosty - pomocí závěsných lan. Tyto mosty se začaly stavět především v USA, avšak rozšířily se na nějakou dobu i do Evropy. Ve 20. století byl pro konstrukci mostů a viaduktů rozhodující beton. Náhle bylo možné stavět mosty jednoduché, podpírané poměrně úzkými nosníky či sloupy.
- železniční
- silniční
- dálniční
- pro chodce
- pro cyklisty
- pro průmyslové instalace (plynové lávky atd.)
- akvadukty
Pohyblivé
Pohyblivé mosty se staví většinou tam, kde by trvalý most byl překážkou, převážně lodnímu provozu.
- otočné
Tyto mosty mají na jedné straně otočný čep, podle kterého se most natočí rovnoběžně se směrem řeky.
- sklápěcí
Sklápění je prováděno tak, že na opěře nebo pilíři je umístěn vodorovný čep a most se buď celý nebo po polovinách sklopí do téměř svislé polohy. Známým mostem tohoto typu je Tower Bridge v Londýně a sklápěcí mosty jsou také velmi typické pro Holandsko.
- zvedací
Most je konstruován tak, že na okrajích jsou umístěny věže s vodícím a zvedacím zařízením.
Bratislava – nejstarší název Braslavespurch (907), Brezalauspurch, Poson (1002), Brezesburg (1042), Bosenburg (1045), Brecesburg (1048), Bresburc, Brezisburg, Preslawaspurch (1052); latinsky Posonium, řecky Istropolis, maďarsky Pozsony, německy Pressburg; z toho vznikla pojmenování Prešpurk či Prešporok – je hlavní a největší město Slovenska a centrum Bratislavského kraje. Je to též historická metropole někdejší Prešpurské župy.
Charakteristika města
Prešpurské župyPrešpurské župyPrešpurské župy
Bratislava má 430 000 obyvatel (sčítání lidu v roce 2001), leží na Dunaji v jihozápadní části Slovenska, při hranici s Maďarskem a Rakouskem. Symbolem města je hrad se čtyřmi věžemi v rozích a jedním nádvořím uprostřed, a architektonicky zajímavý Nový most, který vede přes Dunaj. V současné době byl postaven další nový moderní most s názvem Apollo). Historické centrum je relativně malé, protože bylo za komunismu z velké části zbořeno. S vyhlášením ČSR bylo město přejmenováno na Bratislava. Vznikly nové úřady a budovy, do Bratislavy se nastěhovalo mnoho státních zaměstnanců. V roce 1927 sa stala městem zemským, v roce 1968 hlavním městem Slovenska. V II. polovině 20. století došlo ve městě k rychlé výstavbě sídlišť - vznikla velká sídliště Petržalka, Ružinov, Karlova Ves a jiné, postavily se moderní budovy (Slovenský rozhlas) a pod..
Průmysl
Na jih od města se nachází rafinerieSlovnaftu, která má pro celé Slovensko velký význam, nedaleko od řeky Moravy se zase nacházejí závody Volkswagen Slovakia.
Doprava
V provozu je tramvajová síť (úzkorozchodná), trolejbusová i autobusová doprava. Dlouhou dobu se uvažuje o stavbě metra, ale zatím není žádné řešení, které by bylo finančně vhodné a koncepční. Vozový park tramvají, autobusů a trolejbusů částečně zastarává. Ve městě je železniční uzel (Bratislava - hlavná stanica), letiště M. R. Štefánika, dálnice na Brno, Žilina, Budapešť a Vídeň (ve stavbě)
Pojem bůh odkazuje na mocnou nadpřirozenoubytost, obvykle nesmrtelnou. Pokud v náboženství existuje více druhů nadpřirozených bytostí, jako bohy označujeme ty na nejvyšších stupních hierarchie, zatímco nižší nadpřirozené bytosti se nazývají duchové, démoni, andělé a podobně.
Slovem bůh byli také označováni někteří vynikající lidé:
- Božská kvalita mohla být připisována náboženským divotvorcům a prorokům. Nejdůležitějším příkladem je Ježíš z Nazareta, o němž hlavní proud křesťanství věří, že je boží syn a Bůh.
- Jako bohové byli uctíváni vládcové některých říší především v antice, například předkonstantinovští římští císaři. Božství se zpravidla stávalo součástí jejich oficiální titulatury.
- Dnes je občas používáno zpola žertovné označení bůh pro obdivovanou osobu, idol. Příkladem může být volání fanoušků "Hašek je bůh," oslavující úspěchy tohoto slavného brankáře 90. let 20. století.
V dějinách myšlení nalezneme nejrůznější, často zcela neslučitelné, názory na Boha a bohy.
Jednou možnou pozicí je filozofický teismus. Podle něho je Bůh nejvyšší bytostí, která je příčinou všeho, co existuje. Bůh podle něho má atributy spojené jednak s existencí (nekonečnost, nehybnost a dokonalost) a jednak s vůlí (všemohoucnost, vševědoucnost, moudrost, spravedlnost, dobrota).
Slabší verzí filozofického přitakání boží existenci je deismus. Bůh je chápán především jako odpověď na nejzákladnější otázku – proč vůbec existuje svět? Podle deistů Bůh jako První hybatel svět vytvořil, ale již do jeho vývoje nezasahuje.
Odlišným filozofickým postojem k otázce boží existence je agnosticismus. Tento názor má za to, že existence či neexistence Boha či bohů je neprokazatelná. V této otázce tedy podle něho my lidé nemůžeme mít nikdy dostatečnou jistotu.
A konečně na opačném pólu se nachází filozofický ateismus. Ten má za jisté, že žádný bůh neexistuje. Proto považuje bohy za lidský vynález, jehož reálný základ může být například v psychologickém mechanismu projekce (Ludwig Feuerbach, Sigmund Freud) anebo v přání vládnoucích vrstev udržet ovládané na uzdě nadpřirozeným strašákem (Karl Marx).
V západním myšlení posledních staletí se hlavní proud postupně přesunul od teismu přes deismus k ateismu a agnosticismu.
Důvody pro boží existenci
Filozofické argumenty (tzv. důkazy) pro boží existenci byly jako součást přirozené teologie a teodiceje vytvořeny scholastickými filozofy, přičemž hlavní vklad přinesli Anselm z Canterbury a Tomáš Akvinský.
- Ontologický důkaz se snaží doložit, že bůh existuje nutně či samotnou definicí boha, tj. boží existence je přímým důsledkem vlastností boží přirozenosti.
- Kosmologický důkaz se snaží doložit, že existence vesmíru je kontingentní skutečností závislou na existenci boha.
- Teleologický důkaz tvrdí, že struktura a různé vlastnosti vesmíru, např. pozorovaná vysoká míra jeho komplexity závisející na přesném nastavení fyzikálních konstant, vyžaduje boha, který vesmír takto navrhl či zamýšlel.
- Mravní důkaz zakládá boží existenci na prosté existenci konceptu dobra a zla.
Další argumenty pro boha, již nepocházející ze scholastické tradice a nemající charakter filozofického důkazu, jsou argument zkušeností (= bůh je, protože jsem pocítil jeho působení na vlastní kůži) a tzv. Pascalova sázka (viz Blaise Pascal), podle níž je životní strategie orientovaná na boha výhodnější, jelikož věřící získá víc než ateista, pokud měl pravdu a bůh opravdu existuje, a ztratí stejně tolik jako ateista, pokud se ve své víře mýlil.
Důvody proti boží existenci
Důvody proti boží existenci, resp. argumenty snažící se vyvrátit výše uvedené důkazy boží existence, byly vypracovávány především počínaje osvícenstvím.
- Problém zla čili teodiceje nastoluje problém utrpení, které je neslučitelné s představou všemocného a laskavého boha.
- Důkaz nekonzistentních zjevení vychází z mnohosti různých náboženství, což zpochybňuje platnost pravdy přítomné v různých náboženských tradicích.
- Důkaz sporných vlastností vychází z toho, že některé vlastnosti připisované bohu se zdají být navzájem nekonzistentní.
- Důkazní břemeno je logická pozice, že boží existence je mimořádné tvrzení, které by mělo být odmítnuto, pokud není dokázáno jako pravdivé mimořádným důkazem. (Jinak řečeno, břemeno důkazu nese ten, kdo něco neobvyklého tvrdí.)
Hebrejská a arabská boží jména
Z hlediska poznání náboženství je důležitý i způsob, jak se bůh označuje. Jméno obsahuje důležitou informaci o tom, jak jeho uživatelé chápou či chápali pojmenovaný předmět. Mnohé antické národy připisovaly jménu doslova magickou moc a nejdůležitější ze všech jmen bylo jméno boží.
- יהוה jhvh, hebrejské slovo překládané jako „Hospodin“. Toto boží jméno židé nevyslovují, avšak většinou je přepisují jiným slovem, např. אדני adonáj „pán“ či שם šem „jméno“. Více viz YHVH. Toto užití božího jména v Pentateuchu je typické pro tzv. jahvistický pramen (viz Teorie vzniku Pentateuchu).
- אלהים elohímhebrejsky „Bůh“. Jde o plurálovou formu slova אל, bůh, tzv. plurál maiesticus, slovo אלהים lze přeložit správně jak Bůh, tak i bohové. Toto pojmenování Boha pochází ze starosemitskéhoUl, jež znamená „cíl“. Pojmenování Boha tímto jménem v Pentateuchu (Tóře) je typické pro tzv. elohistický pramen (viz Teorie vzniku Pentateuchu).
- الله arabsky „Bůh“. Toto označení pro Boha v arabštině není typické pouze pro islám, nýbrž je obecným pojmenováním Boha, jehož užívají též např. arabští křesťané. Chápe se zpravidla jako al-iláh, kde určitý člen al má podobný význam, jako psaní velkého „B“ v českém „Bůh“, tedy zdůrazňuje výjimečnost Boha oproti jiným božstvům.
Kategorie:FilosofieKategorie:NáboženstvíKategorie:Teologieja:神ko:하느님ms:Tuhansimple:God
Starověký Řím
Antický Řím je označení pro to období dějin Říma, které se odehrávalo v antice, tedy ve starověku: 753 př. n. l. – 476.
- 49 př. n. l. – Caesar překračuje Rubikon a dobývá Řím
- 44 př. n. l. – Caesar jmenován nadosmrti diktátorem a je zavražděn Brutem a Cassiem
- 27 př. n. l. – Augustus se stává prvním císařem
- 13 př. n. l. – Ara Pacis postaven na oslavu míru, který se Augustovi podařilo udržet v celé říši
- 42 – Do Říma přichází apoštol Petr
- 64 – Požár za vlády Nerona ničí velkou část města.
- 65 – Začátek pronásledování křesťanů
- 67 – V Římě je ukřižován sv. Petr a popraven sv. Pavel - 72 – Začátek stavby Kolosea
- 125 – Hadrianus navrhuje novou podobu Pantheonu
- 164 - 180 – Řím napaden morovou epidemií
- 212 – Občanství je zaručeno každému obyvateli říše
- 216 – Dokončení Caracallových lázní
- 247 – Oslava tisíciletí Říma
- 270 – Začátek stavby Aurelianových hradeb.
- 284 – Administrativní rozdělení říše
Křesťanský Řím
- 312 – Po bitvě u Milvijského mostu získává Constantinus I. císařství.
- 320 – Stavba první baziliky sv. Petra
- 356 – Císař Theodosius prohlašuje křesťanství oficiálním náboženstvím
- 395 – Rozdělení říše na západní a východní část
- 410 – Řím vydrancován Vizigoty
- 422 – Založení baziliky Santa Sabina - 455 – Řím vypálen Vandaly
- 476 – Pád západořímské říše
Mytologie (též mythologie) je výraz, používaný ve dvou významech:
# Mytologie je věda, studující mýty, jejich vznik a šíření.
# Mytologie je tradicí předávané pojetí víry a kultu nějaké skupiny lidí.
Mýty jsou obvykle příběhy založené na tradičních legendách, které vysvětlují řád světa, jeho stvoření, přírodní síly a jiné jevy a události. Mnohé mýty ukazují působení různých nadpřirozených sil nebo božstev, mnohé mýty jsou jednoduché příběhy, které byly předávány z pokolení na pokolení ústně.
Mytologické postavy jsou často svázány s nějakým náboženstvím.
První parou poháněné automobily se objevily již koncem 18. století. Parou poháněný automobil byl také první, který překonal rychlost 100 km/hod.
Ve dvacátém století se benzínem či naftou poháněné automobily staly nejvýznamějším dopravním prostředkem. Revoluci odstartoval v USAHenry Ford tím, že vymyslel a vyrobil lidově dostupný automobil. O 30 let později totéž zopakoval v Německu Adolf Hitler, který zadal Ferdinandovi Porschemu úkol zkonstruovat lidové auto (odtud název Volkswagen). Tak vznikl první Volkswagen, jemuž se začalo říkat Brouk. Technologie automatické výrobní linky, která vyráběla auta jedno za druhým, se stala už navždy standardem při výrobě nových automobilů, nakonec se vyrobilo 23 milionů lidových Volkswagenů.
Spojené státy se skládají z 50 států (state / mn. č. states), jednoho federálního distriktu – District of Columbia, v němž leží federální hlavní město Washington, spadá přímo pod jurisdikci Kongresu, nespadá pod žádný stát a oficiálně není státem (i když mezi ně bývá často řazen) – a dalších území, např. ostrovních teritorií či indiánských rezervací.
Při podepsání americké Deklarace nezávislosti se Unie skládala ze 13 zakládajících států, které byly do té doby britskými koloniemi. Počet států se posléze rozrostl při expanzi na západ, dobytím či nákupem nových území americkou vládou a dělením existujících států (Západní Viginie).
Свистун Пилип (1844 — 1919), письм. і педагог, гімназійний учитель, москвофіл, у 1902-14 — дир. бібліотеки Нар. Дому в Львові й ред. його органу «ВЂстникъ Народного Дома», гол. Общества ім. Качковського і ред. його вид.; розвідки з іст. Галичини («Прикарпатская Русь подъ владЂніемъ Австріи», т. І-ІІ. Л. 1896-97), праця про Шевченка «ЧЂмъ есть для насъ Шевченко» (1885). Помер у Ростові на Дону.
Syrian Arab Airlines
Syrian Arab Airlines (Arabic: مؤسسة الطيران العربية السورية, alternative name Syrianair [السورية]) is the national flag-carrier airline of Syria, based in Damascus. It operates scheduled international services to over 30 destinations
Parliament of Great Britain
The Parliament of Great Britain was formed in 1707 by the Acts of Union passed by both the Parliament of England and the Parliament of Scotland. The Acts created a new Kingdom of Great Britain and dissolved both the English and Scottish parliaments, replacing them with a new Parliament of the Kingdom of Great Britain
Parliament of England
The Parliament of England can trace its roots back to the early medieval period. In a series of developments it came increasingly to constrain the power of the monarch, and went on after the Act of Union 1707 to form the main basis of the Parliament of Great Britain, and later the Parliament of the United Kingdom.
