Při letu Apolla 9 byl poprvé vyzkoušen pilotovaný let lunárního modulu. Původní scénář (podrobněji viz popis letu Apollo 8) předpokládal, že pilotování lunárního modulu a manévry s ním budou vyzkoušeny na oběžné dráze kolem Země při dvou testech - D a E.
Test D se měl uskutečnit na nízké oběžné dráze kolem Země, kam měla být kompletní kosmická loď Apollo vynesena dvěma raketami Saturn 1B, z nichž jedna měla vynést posádku v lodi skládající se z velitelského a servisního modulu, zatímco druhá raketa měla na oběžnou dráhu vynést lunární modul. Po testu D měl následovat test E s podobnými úkoly plněnými na eliptické oběžné dráze kolem Země s apogeem 7400 km (4600 mil). K testu E mělo být použito cílového scénáře startu, t.j. celý komplet kosmické lodi Apollo měla na oběžnou dráhu vynést raketa Saturn 5.
Vzhledem k zařazení původně neplánovaného letu, který posléze uskutečnilo Apollo 8, byl test D modifikován. Uskutečnil se na nízké oběžné dráze kolem Země, ale nebyly k němu použity dvě rakety Saturn 1B, nýbrž celý komplet vynesla na oběžnou dráhu jedna raketa Saturn 5.
Po letu Apolla 7 byla pro let do vesmíru řada na posádce posádka velitele McDivitta, jež byla připravována k uskutečnění testu D. Vzhledem cílům, pro něž byla připravována, se McDivittova posádka nezúčastnila mimořádně naplánovaného letu Apolla 8, ale pokračovala ve výcviku pro let Apolla 9, jehož cíle byly velmi blízké původnímu scénáři testu D.
Program Apollo (1961–1972) byl americký program pilotovaných kosmických letů realizovaný americkým Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku (NASA).
Poté, co program Mercury prokázal, že kosmické lety s lidskou posádkou jsou uskutečnitelné, byl zahájen program Apollo. Ten měl původně za cíl další výzkum vesmíru a eventuálně dosažení oběžné dráhy Měsíce. Jeho cíl byl předefinován poté, co prezident USA John F. Kennedy ve svém projevu z 25. května1961 uvedl, že by Spojené státy měly dopravit člověka na Měsíc a bezpečně zpět na Zemi do roku 1970. Hlavním cílem programu Apollo se stalo právě přistání na Měsíci. Mezitím byl zahájen program Gemini, který měl umožnit vyzkoušení technologií a postupů nezbytných pro měsíční mise.
Po osmi letech, během kterých se uskutečnila řada zkušebních letů a při kterých zahynuli první američtí kosmonauti (požár Apolla 1 během tréninku startu), se podařilo cíl programu Apollo splnit. Posádka Apolla 11 přistála na Měsíci 20. července1969 a po ní se procházelo po Měsíci ještě 10 dalších kosmonautů.
Po splnění Kennedyho úkolu dopravit člověka na Měsíc podpora pro americký kosmický program ochabla. To se projevilo i předčasným ukončením měsíčních misí Apollo – ačkoli byly plánovány ještě tři další lety, program byl ukončen v prosinci 1972 letem Apolla 17 (je zajímavé, že to bylo poprvé a prozatím naposledy, kdy se na povrch Měsíce dostal profesionální vědec – geolog Harrison Schmitt). Jednou z příčin předčasného ukončení programu byly i rozpočtové škrty vyvolané válkou ve Vietnamu. Zbylé rakety Saturn a kosmické lodi Apollo byly po zastavení programu využity v projektech Skylab a Sojuz-Apollo. Bez zajímavosti také není to, že od programu Apollo se žádný člověk nevydal do vesmíru dál, než na nízkou oběžnou dráhu.
Šest letů (Apollo 11, Apollo 12, Apollo 14, Apollo 15, Apollo 16 a Apollo 17) dosáhlo Měsíce. Apollo 7 a 9 vzlétly pouze na oběžnou dráhu Země, aby otestovaly velitelský a lunární modul. Apollo 8 a 10 testovaly různé komponenty na oběžné dráze Měsíce a fotografovaly jeho povrch. Apollo 13 nepřistálo na Měsíci z důvodu poruchy, ale získalo také jeho fotografie. Šest letů, které přistály na Měsíci, získalo cenná vědecká data a téměř 400 kilogramů měsíčních vzorků. Prováděné pokusy a pozorování zahrnovaly mechaniku zemin, meteoroidy, otřesy země, šíření tepla, měření vzdálenosti Měsíce od Země, magnetická pole a sluneční vítr.
Při letu Apolla 9 byl poprvé vyzkoušen pilotovaný let lunárního modulu. Původní scénář (podrobněji viz popis letu Apollo 8) předpokládal, že pilotování lunárního modulu a manévry s ním budou vyzkoušeny na oběžné dráze kolem Země při dvou testech - D a E.
Test D se měl uskutečnit na nízké oběžné dráze kolem Země, kam měla být kompletní kosmická loď Apollo vynesena dvěma raketami Saturn 1B, z nichž jedna měla vynést posádku v lodi skládající se z velitelského a servisního modulu, zatímco druhá raketa měla na oběžnou dráhu vynést lunární modul. Po testu D měl následovat test E s podobnými úkoly plněnými na eliptické oběžné dráze kolem Země s apogeem 7400 km (4600 mil). K testu E mělo být použito cílového scénáře startu, t.j. celý komplet kosmické lodi Apollo měla na oběžnou dráhu vynést raketa Saturn 5.
Vzhledem k zařazení původně neplánovaného letu, který posléze uskutečnilo Apollo 8, byl test D modifikován. Uskutečnil se na nízké oběžné dráze kolem Země, ale nebyly k němu použity dvě rakety Saturn 1B, nýbrž celý komplet vynesla na oběžnou dráhu jedna raketa Saturn 5.
Po letu Apolla 7 byla pro let do vesmíru řada na posádce posádka velitele McDivitta, jež byla připravována k uskutečnění testu D. Vzhledem cílům, pro něž byla připravována, se McDivittova posádka nezúčastnila mimořádně naplánovaného letu Apolla 8, ale pokračovala ve výcviku pro let Apolla 9, jehož cíle byly velmi blízké původnímu scénáři testu D.
Program Apollo (1961–1972) byl americký program pilotovaných kosmických letů realizovaný americkým Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku (NASA).
Poté, co program Mercury prokázal, že kosmické lety s lidskou posádkou jsou uskutečnitelné, byl zahájen program Apollo. Ten měl původně za cíl další výzkum vesmíru a eventuálně dosažení oběžné dráhy Měsíce. Jeho cíl byl předefinován poté, co prezident USA John F. Kennedy ve svém projevu z 25. května1961 uvedl, že by Spojené státy měly dopravit člověka na Měsíc a bezpečně zpět na Zemi do roku 1970. Hlavním cílem programu Apollo se stalo právě přistání na Měsíci. Mezitím byl zahájen program Gemini, který měl umožnit vyzkoušení technologií a postupů nezbytných pro měsíční mise.
Po osmi letech, během kterých se uskutečnila řada zkušebních letů a při kterých zahynuli první američtí kosmonauti (požár Apolla 1 během tréninku startu), se podařilo cíl programu Apollo splnit. Posádka Apolla 11 přistála na Měsíci 20. července1969 a po ní se procházelo po Měsíci ještě 10 dalších kosmonautů.
Po splnění Kennedyho úkolu dopravit člověka na Měsíc podpora pro americký kosmický program ochabla. To se projevilo i předčasným ukončením měsíčních misí Apollo – ačkoli byly plánovány ještě tři další lety, program byl ukončen v prosinci 1972 letem Apolla 17 (je zajímavé, že to bylo poprvé a prozatím naposledy, kdy se na povrch Měsíce dostal profesionální vědec – geolog Harrison Schmitt). Jednou z příčin předčasného ukončení programu byly i rozpočtové škrty vyvolané válkou ve Vietnamu. Zbylé rakety Saturn a kosmické lodi Apollo byly po zastavení programu využity v projektech Skylab a Sojuz-Apollo. Bez zajímavosti také není to, že od programu Apollo se žádný člověk nevydal do vesmíru dál, než na nízkou oběžnou dráhu.
Šest letů (Apollo 11, Apollo 12, Apollo 14, Apollo 15, Apollo 16 a Apollo 17) dosáhlo Měsíce. Apollo 7 a 9 vzlétly pouze na oběžnou dráhu Země, aby otestovaly velitelský a lunární modul. Apollo 8 a 10 testovaly různé komponenty na oběžné dráze Měsíce a fotografovaly jeho povrch. Apollo 13 nepřistálo na Měsíci z důvodu poruchy, ale získalo také jeho fotografie. Šest letů, které přistály na Měsíci, získalo cenná vědecká data a téměř 400 kilogramů měsíčních vzorků. Prováděné pokusy a pozorování zahrnovaly mechaniku zemin, meteoroidy, otřesy země, šíření tepla, měření vzdálenosti Měsíce od Země, magnetická pole a sluneční vítr.
Americké kosmické programy Apollo a Skylab používaly dvou typů nosičů (raket):
- Saturn 1B byla dvoustupňová raketa, která byla schopna vynést na nízkou oběžnou dráhu kolem Země náklad o hmotnosti až 15 300 kg. V programu Apollo se používala pro lety, při nichž byl na oběžnou dráhu kolem Země vynášen samotný velitelský modul nebo samotný lunární modul. V programu Skylab se Saturn 1B požíval k dopravě astronautů k orbitální stanici Skylab. Saturn 1B byl použit i v projektu Sojuz-Apollo.
- Saturn 5 byla třístupňová raketa, která byla schopna do vesmíru vynést náklad o hmotnosti až 118 000 kg. V programu Apollo se používala pro lety, při nichž byly na oběžnou dráhu kolem Země vynášeny společně velitelský a lunárním modul, a při všech letech k Měsíci. Její dvoustupňová modifikace (hmotnost nákladu až 75 000 kg) byla použita v programu Skylab k dopravě vlastní kosmické stanice Skylab na oběžnou dráhu kolem Země.
Kategorie:Rakety
Saturn (raketa)
Americké kosmické programy Apollo a Skylab používaly dvou typů nosičů (raket):
- Saturn 1B byla dvoustupňová raketa, která byla schopna vynést na nízkou oběžnou dráhu kolem Země náklad o hmotnosti až 15 300 kg. V programu Apollo se používala pro lety, při nichž byl na oběžnou dráhu kolem Země vynášen samotný velitelský modul nebo samotný lunární modul. V programu Skylab se Saturn 1B požíval k dopravě astronautů k orbitální stanici Skylab. Saturn 1B byl použit i v projektu Sojuz-Apollo.
- Saturn 5 byla třístupňová raketa, která byla schopna do vesmíru vynést náklad o hmotnosti až 118 000 kg. V programu Apollo se používala pro lety, při nichž byly na oběžnou dráhu kolem Země vynášeny společně velitelský a lunárním modul, a při všech letech k Měsíci. Její dvoustupňová modifikace (hmotnost nákladu až 75 000 kg) byla použita v programu Skylab k dopravě vlastní kosmické stanice Skylab na oběžnou dráhu kolem Země.
Kategorie:Rakety
Apollo 7
Apollo 7 - první uskutečněný pilotovaný let (11. října1968 - 22. října1968) v rámci programu Apollo, první americký let do vesmíru s tříčlennou posádkou, první pilotovaný let s použitím rakety Saturn 1B.
Tříčlenná posádka ve složení
- Walter Marty Schirra, Jr. - velitel. (3. let do vesmíru, předtím člen posádky letů Mercury 8 a Gemini 6A)
- Donn F. Eisele - pilot velitelského modulu. (1. let do vesmíru)
- Walter Cunningham - funkce "pilot lunárního modulu", ale lunární modul nebyl při tomto letu použit. (1. let do vesmíru)
při něm strávila na oběžné dráze kolem Země 10 dní and 20 hodin .
Tatáž posádka předtím tvořila záložní posádku letu Apollo 1, který se neuskutečnil z důvodu tragické nehody během přípravy letu.
Apollo 1Apollo 1kategorie:Program Apollo
Apollo 9
Let Apollo 9 byl třetím pilotovaným letem programu Apollo. V jeho průběhu se uskutečnil první pilotovaný let lunárního modulu.
Při letu Apolla 9 byl poprvé vyzkoušen pilotovaný let lunárního modulu. Původní scénář (podrobněji viz popis letu Apollo 8) předpokládal, že pilotování lunárního modulu a manévry s ním budou vyzkoušeny na oběžné dráze kolem Země při dvou testech - D a E.
Test D se měl uskutečnit na nízké oběžné dráze kolem Země, kam měla být kompletní kosmická loď Apollo vynesena dvěma raketami Saturn 1B, z nichž jedna měla vynést posádku v lodi skládající se z velitelského a servisního modulu, zatímco druhá raketa měla na oběžnou dráhu vynést lunární modul. Po testu D měl následovat test E s podobnými úkoly plněnými na eliptické oběžné dráze kolem Země s apogeem 7400 km (4600 mil). K testu E mělo být použito cílového scénáře startu, t.j. celý komplet kosmické lodi Apollo měla na oběžnou dráhu vynést raketa Saturn 5.
Vzhledem k zařazení původně neplánovaného letu, který posléze uskutečnilo Apollo 8, byl test D modifikován. Uskutečnil se na nízké oběžné dráze kolem Země, ale nebyly k němu použity dvě rakety Saturn 1B, nýbrž celý komplet vynesla na oběžnou dráhu jedna raketa Saturn 5.
Po letu Apolla 7 byla pro let do vesmíru řada na posádce posádka velitele McDivitta, jež byla připravována k uskutečnění testu D. Vzhledem cílům, pro něž byla připravována, se McDivittova posádka nezúčastnila mimořádně naplánovaného letu Apolla 8, ale pokračovala ve výcviku pro let Apolla 9, jehož cíle byly velmi blízké původnímu scénáři testu D.
Při letu Apolla 9 byl poprvé vyzkoušen pilotovaný let lunárního modulu. Původní scénář (podrobněji viz popis letu Apollo 8) předpokládal, že pilotování lunárního modulu a manévry s ním budou vyzkoušeny na oběžné dráze kolem Země při dvou testech - D a E.
Test D se měl uskutečnit na nízké oběžné dráze kolem Země, kam měla být kompletní kosmická loď Apollo vynesena dvěma raketami Saturn 1B, z nichž jedna měla vynést posádku v lodi skládající se z velitelského a servisního modulu, zatímco druhá raketa měla na oběžnou dráhu vynést lunární modul. Po testu D měl následovat test E s podobnými úkoly plněnými na eliptické oběžné dráze kolem Země s apogeem 7400 km (4600 mil). K testu E mělo být použito cílového scénáře startu, t.j. celý komplet kosmické lodi Apollo měla na oběžnou dráhu vynést raketa Saturn 5.
Vzhledem k zařazení původně neplánovaného letu, který posléze uskutečnilo Apollo 8, byl test D modifikován. Uskutečnil se na nízké oběžné dráze kolem Země, ale nebyly k němu použity dvě rakety Saturn 1B, nýbrž celý komplet vynesla na oběžnou dráhu jedna raketa Saturn 5.
Po letu Apolla 7 byla pro let do vesmíru řada na posádce posádka velitele McDivitta, jež byla připravována k uskutečnění testu D. Vzhledem cílům, pro něž byla připravována, se McDivittova posádka nezúčastnila mimořádně naplánovaného letu Apolla 8, ale pokračovala ve výcviku pro let Apolla 9, jehož cíle byly velmi blízké původnímu scénáři testu D.
Americké kosmické programy Apollo a Skylab používaly dvou typů nosičů (raket):
- Saturn 1B byla dvoustupňová raketa, která byla schopna vynést na nízkou oběžnou dráhu kolem Země náklad o hmotnosti až 15 300 kg. V programu Apollo se používala pro lety, při nichž byl na oběžnou dráhu kolem Země vynášen samotný velitelský modul nebo samotný lunární modul. V programu Skylab se Saturn 1B požíval k dopravě astronautů k orbitální stanici Skylab. Saturn 1B byl použit i v projektu Sojuz-Apollo.
- Saturn 5 byla třístupňová raketa, která byla schopna do vesmíru vynést náklad o hmotnosti až 118 000 kg. V programu Apollo se používala pro lety, při nichž byly na oběžnou dráhu kolem Země vynášeny společně velitelský a lunárním modul, a při všech letech k Měsíci. Její dvoustupňová modifikace (hmotnost nákladu až 75 000 kg) byla použita v programu Skylab k dopravě vlastní kosmické stanice Skylab na oběžnou dráhu kolem Země.
Kategorie:Rakety
Apollo 9
Let Apollo 9 byl třetím pilotovaným letem programu Apollo. V jeho průběhu se uskutečnil první pilotovaný let lunárního modulu.
Při letu Apolla 9 byl poprvé vyzkoušen pilotovaný let lunárního modulu. Původní scénář (podrobněji viz popis letu Apollo 8) předpokládal, že pilotování lunárního modulu a manévry s ním budou vyzkoušeny na oběžné dráze kolem Země při dvou testech - D a E.
Test D se měl uskutečnit na nízké oběžné dráze kolem Země, kam měla být kompletní kosmická loď Apollo vynesena dvěma raketami Saturn 1B, z nichž jedna měla vynést posádku v lodi skládající se z velitelského a servisního modulu, zatímco druhá raketa měla na oběžnou dráhu vynést lunární modul. Po testu D měl následovat test E s podobnými úkoly plněnými na eliptické oběžné dráze kolem Země s apogeem 7400 km (4600 mil). K testu E mělo být použito cílového scénáře startu, t.j. celý komplet kosmické lodi Apollo měla na oběžnou dráhu vynést raketa Saturn 5.
Vzhledem k zařazení původně neplánovaného letu, který posléze uskutečnilo Apollo 8, byl test D modifikován. Uskutečnil se na nízké oběžné dráze kolem Země, ale nebyly k němu použity dvě rakety Saturn 1B, nýbrž celý komplet vynesla na oběžnou dráhu jedna raketa Saturn 5.
Po letu Apolla 7 byla pro let do vesmíru řada na posádce posádka velitele McDivitta, jež byla připravována k uskutečnění testu D. Vzhledem cílům, pro něž byla připravována, se McDivittova posádka nezúčastnila mimořádně naplánovaného letu Apolla 8, ale pokračovala ve výcviku pro let Apolla 9, jehož cíle byly velmi blízké původnímu scénáři testu D.
Americké kosmické programy Apollo a Skylab používaly dvou typů nosičů (raket):
- Saturn 1B byla dvoustupňová raketa, která byla schopna vynést na nízkou oběžnou dráhu kolem Země náklad o hmotnosti až 15 300 kg. V programu Apollo se používala pro lety, při nichž byl na oběžnou dráhu kolem Země vynášen samotný velitelský modul nebo samotný lunární modul. V programu Skylab se Saturn 1B požíval k dopravě astronautů k orbitální stanici Skylab. Saturn 1B byl použit i v projektu Sojuz-Apollo.
- Saturn 5 byla třístupňová raketa, která byla schopna do vesmíru vynést náklad o hmotnosti až 118 000 kg. V programu Apollo se používala pro lety, při nichž byly na oběžnou dráhu kolem Země vynášeny společně velitelský a lunárním modul, a při všech letech k Měsíci. Její dvoustupňová modifikace (hmotnost nákladu až 75 000 kg) byla použita v programu Skylab k dopravě vlastní kosmické stanice Skylab na oběžnou dráhu kolem Země.
Kategorie:Rakety
4. březen
4. březen je 63. den roku podle gregoriánského kalendáře (64. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 302 dní.
Události
Česko
-
Svět
- 1877 Emil Berliner vynalezl mikrofon
Česko
- Hrubý Jeseník byl vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí Jeseníky
Svět
- 3. únor byl Jásir Arafat jmenován vůdcem OOP.
- Vytvořena experimentální počítačová síť ARPANET, zárodek dnešního Internetu.
- prezident USARichard Nixon zakázal výrobu chemických a biologických válečných materiálů ve Spojených státech
Česko
- Hrubý Jeseník byl vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí Jeseníky
Svět
- 3. únor byl Jásir Arafat jmenován vůdcem OOP.
- Vytvořena experimentální počítačová síť ARPANET, zárodek dnešního Internetu.
- prezident USARichard Nixon zakázal výrobu chemických a biologických válečných materiálů ve Spojených státech
Catégorie:ToulouseCatégorie:Toulouse
Selon la légende, l'église Notre-Dame du Taur, à Toulouse, a été édifiée à l'endroit exact où le corps de saint Saturnin s'est détaché du taureau qui le trainait derrière lui.
Un oratoire a tout d'abord été installé pour les pèlerins.
Les reliques du saint ont été gardées jusqu'en 402, date à laquelle elles ont été transférées en grande pompe à Saint-Sernin. Malgré les 150 ans du corps, la légende raconte que la foule a apprécié les « douces effluves » des restes de saint Saturnin. Selon Rome, c'est un des traits caractéristiques d'un saint.
L'église que nous connaissons a été construite sur l'oratoire au XIV siècle. La vierge représentée est Notre-Dame des Remparts, déménagée de la Place Villenouvelle (Place Wilson) en 1783.
L'extérieur de cette église est très impressionnant. Enchassée dans l'alignement des maisons, la façade est un grand mur de briques qui fait penser à une forteresse, et masque entièrement le reste de l'édifice.
Caproni Ca.60
Caproni Ca.60, italienisches Riesen-Wasserflugzeug, auch Caproni Triple Triplan genannt
Nach dem ersten Weltkrieg übernahm der Italiener Gianni Caproni. das in seinen Bombern erfolgreich eingesetzte Dreideckerkonzept für ein großes Passagierflugboot, die Ca.60 Transaero. Es sollte ein Prototyp für spätere Transatlantikflüge sein.
Brubaker
Der Film Brubaker ist ein Gefängnisdrama aus dem Jahre 1980 unter der Regie von Stuart Rosenberg.
Der Gouverneur von Arkansas nominiert Henry Brubaker 1968 zum neuen Direktor des Wakefield-Gefängnisses. Er soll dort die neuen Gesetzes Reformen durchsetzen. Zu diesem Zweck l
Redo
Undo (englischannulieren) ist die Bezeichnung für die zumeist mehrstufig angelegte Möglichkeit bei Computerprogrammen, eine oder mehrere Eingaben rückgängig zu machen.
Dieser Möglichkeit korreliert oft mit einem "Re-Do", d.h. nach Rückgängigmachen dieselben Schritte einzeln auch ohne Neueingabe ggfs. nochmals ausführen zu lassen.
Je nach Komplexität findet sich keine Undo-Möglichkeit (oftmals bei Datenbank-orientierten P
Kai Hesse
Kai Hesse ( - 20. Juni1985) ist ein deutscher Fußballspieler. Er spielt als offensiver Mittelfeldspieler beim Regionalligisten VfB Lübeck.
Hesse wechselte vor der Saison 2000/01 zum FC Schalke 04. Dort spielte er in der Jugend bis er
