Home About us Products Services Contact us Bookmark
:: wikimiki.org ::
Cassini

Cassini

Cassini je americká planetární sonda, určená pro průzkum planety Saturn, jejích prstenců a systému jejích měsíců. Na jejím přístrojovém vybavení se podílely také evropská organizace pro výzkum vesmíru ESA a italská národní kosmická agentura ASI. Sonda nese soubor vědeckých přístrojů, který tvoří:
- kamerový systém se dvěma CCD kamerami;
- ultrafialový zobrazující spektrograf;
- mapující spektrograf pro viditelnou a infračervenou oblast;
- kombinovaný infračervený spektrometr;
- radiolokátor a radarový výškoměr;
- analyzátor kosmického prachu;
- plazmový spektrometr;
- hmotový spektrometr;
- magnetometr;
- magnetosférické zobrazovací zařízení;
- soubor přístrojů pro studium vlastností plazmatu. Kromě toho je využíváno pozemního sledování rádiového signálu vysílaného sondou jednak ke studiu vysoké atmosféry a ionosféry planety, jednak ke zjišťování vlastností gravitačního pole Saturnu a jeho jednotlivých měsíců. V během letu po meziplanetární dráze a v počáteční fázi letu sondy Cassini po oběžné dráze kolem planety byla k ní připojena i sonda Huygens, určená k průzkumu měsíce Titan.

Průběh letu

Po startu 15. října 1997 z kosmodromu na mysu Canaveral na Floridě (USA) bylo vzhledem k značné hmotnosti sondy během letu k Saturnu využito gravitačních manévrů při dvou průletech kolem Venuše (26. dubna 1998 ve výši 234 km a 24. června 1999 ve výši 600 km), kolem Země (18. srpna 1999 ve výši 1171 km) a kolem Jupiteru (30. prosince 2000 ve výši přibližně 10 mil. km). Každý z těchto gravitačních manévrů sondu urychlil, čímž se podstatně zkrátila doba přeletu k Saturnu. Průletů kolem Venuše a Země bylo využito ke kalibraci vědeckých přístrojů, v oblasti planety Jupiter sonda prováděla v omezeném rozsahu vědecká měření. Do Saturnovy sféry gravitačního vlivu vstoupila sonda 9. března 2004. Zážehem hlavního korekčního motoru na dobu 96 minut byla 1. července 2004 sonda navedena na oběžnou dráhu kolem planety. Dne 25. prosince 2004 se od sondy Cassini oddělila sonda Huygens, která 14. ledna 2005 úspěšně přistála na měsíci Titan. Během jejího přistávání sloužila sonda Cassini jak retranslační stanice pro předávání vědeckých a technických dat ze sondy Huygens na Zemi. V průběhu plánované mise, která má trvat do 30. června 2008 má sonda Cassini zblízka pozorovat řadu měsíců planety Saturn.

Původ jména

Sonda je pojmenována na počest italsko-francouzského astronoma G. D. Cassiniho (1625 – 1712), který se nebývalou měrou zasloužil pro výzkum Saturnu a objevil čtyři jeho měsíce.

Podívejte se také na


- Kosmická sonda

Externí odkazy


- [http://saturn.jpl.nasa.gov/home/index.cfm Cassini-Huygens Home Page] (anglicky)
- [http://www.lib.cas.cz/www/space.40/1997/I061A.HTM Encyklopedie SPACE 40 - Cassini] (česky) Kategorie: Kosmické sondy

Evropská kosmická agentura

Evropská kosmická agentura (ESA, European Space Agency), je mezivládní organizace pro výzkum vesmíru která vznikla roku 1973 sloučením dvou původních západoevropských organizací European Space Research Organisation (ESRO) a European Launcher Development Organisation (ELDO). Členy ESA jsou: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Rakousko, Řecko, Irsko, Itálie, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Lucembursko a Velká Británie. Česko, Maďarsko a Kanada spolupracují s ESA na některých projektech na základě vzájemných smluv. ESA také spolupracuje s Evropskou unií, na které je jinak nezávislá. Centrála agentury je umístěna v Paříži. V nizozemském Noordwijku je umístěno vývojové středisko pro kosmické lodě a další technologii ESTEC (angl. European Space Research and Technology Centre). V německém Darmstadtu je umístěno řídicí středisko ESOC (angl. European Space Operations Centre), odkud jsou řízeny družice a kosmické sondy. Středisko pro výcvik astronautů EAC (angl. European Astronaut Centre) se nachází rovněž v Německu, ve městě Kolín nad Rýnem (Köln am Rhein). Nedaleko Říma, ve městě Frascati, se nachází výzkumné středisko ESRIN (angl. European Space Research Institute), jehož úkolem je mimo jiné shromažďovat, ukládat a dále distribuovat data z družic a sond.

Externí odkazy

[http://www.esa.int Portál ESA] Kategorie:Kosmonautika ja:欧州宇宙機関 zh-min-nan:Europa Thài-khong Chóng-sú

Huygens (sonda)

Huygens je západoevropská planetární sonda, součást kombinované mise Cassini-Huygens, určená k průzkumu atmosféry a povrchu největšího Saturnova měsíce Titanu. Pro organizaci ESA a italskou národní kosmickou agenturu ASI ji vyrobila francouzská firma Aerospatiale. Na přístrojovém vybavení se podílela též americká organizace NASA a řada amerických univerzit. Vlastní atmosférická sonda tvaru nízkého komolého kužele o maximálním průměru 2,7 m byla stabilizována rotací. Během balistického sestupu bylo pouzdro s přístroji chráněno proti tepelnému namáhání krytem o celkové hmotnosti asi 100 kg, tvořeným vpředu ablativním štítem na ochranu proti žáru během sestupu a na zádi hliníkovým krytem, pod nímž byl umístěn padákový systém tvořený třemi postupně vypouštěnými nylonovými padáky: pilotním, hlavním a stabilizačním. Proti prochladnutí bylo přístrojové pouzdro vybaveno 35 topnými elementy s plutoniem 238. Sonda nesla soubor vědeckých přístrojů, který tvořily:
- sestupová kamera a spektrální radiometr se 13 čidly pro měření teploty částic v atmosféře, atmosféry a povrchu, spektrální výzkum a pořízení snímků pod vrstvou oblačnosti;
- reflektor určený k osvětlení povrchu, pro záběry ve viditelné a infračervené oblasti;
- plynový chromatograf a hmotový spektrometr pro chemickou analýzu plynů a aerosolových částic;
- lapač aerosolů a pyrolytické zařízení na zachycení částic v oblacích a jejich následné odpaření;
- soubor experimentů pro povrchový výzkum pro určení fyzikálních vlastností a složení povrchu v místě dopadu, který tvoří:
  - akustický detektor umožňující měření výšky i případného pohybu povrchu (vlny, hloubka moře v případě přistání na hladině);
  - přístroj pro měření kývání sondy při sestupu i po přistání;
  - čidla měřící hustotu, teplotu, index lomu, tepelné vlastnosti atp. kapalného povrchu;
- zařízení pro výzkum atmosféry obsahující čidla pro měření fyzikálních a elektrických vlastností atmosféry, hustoty atmosféry, větrného proudění, mohutnosti vln, teploty a tlaku;
- anemometr pro měření rychlosti větru. Během letu po meziplanetární dráze a v počáteční fázi letu po oběžné dráze kolem Saturnu byla sonda Huygens připojena k mateřské sondě Cassini, určené k průzkumu planety, jejích prstenců a systému jejích měsíců. Na mateřské sondě bylo umístěno jednak zařízení pro vypuštění sondy Huygens, jednak přijímače pro retranslaci naměřených dat z atmosférické sondy na Zemi.

Průběh letu

Po startu 15. října 1997 z kosmodromu na mysu Canaveral na Floridě (USA) bylo vzhledem k značné hmotnosti spojených sond Cassini a Huygens během letu k Saturnu využito gravitačních manévrů při dvou průletech kolem Venuše (26. dubna 1998 ve výši 234 km a 24. června 1999 ve výši 600 km), kolem Země (18. srpna 1999 ve výši 1171 km) a kolem Jupitera (30. prosince 2000 ve výši přibližně 10 mil. km). Každý z těchto gravitačních manévrů sondu urychlil, čímž se podstatně zkrátila doba přeletu k Saturnu bez nároku na pohonné látky. Během přeletu meziplanetárním prostorem technici dodatečně přišli na problém související s dopplerovským posunem frekvence modulujícího digitálního signálu přenášených dat ze sondy Huygens na sondu Cassini během přistávacího manévru na Titanu. Problém byl nakonec vyřešen přesunutím přistání sondy Huygens z prvního na třetí oběh a zvětšením vzájemné vzdálenosti obou sond v průběhu manévru, čímž se nežádoucí efekt zmírnil. Do Saturnovy sféry gravitačního vlivu vstoupily spojené sondy 9. března 2004. Zážehem hlavního korekčního motoru na dobu 96 minut byla 1. července 2004 sonda Cassini navedena na oběžnou dráhu kolem planety. Dne 14. září 2004 byly zahájeny přípravy pouzdra Huygens k samostatnému letu. Do té doby byla sonda Huygens až na krátké okamžiky prověrek jejího technického stavu hibernována. Vlastní odpojení sondy Huygens od mateřské sondy Cassini proběhlo 25. prosince 2004. Sonda Huygens 14. ledna 2005 úspěšně přistála na měsíci Titan. Sestup atmosférou trval 2 hodiny 32 minut a 15 sekund. Během přistávání a pobytu na povrchu sloužila sonda Cassini jako retranslační stanice pro předávání vědeckých a technických dat ze sondy Huygens na Zemi. Atmosférická sonda přistála na zmrzlé bažině tvořené směsí křemičitanových hornin a tuhého metanu. Nad očekávání vědců přežila přistání o více než 4 hodiny a spojení mezi ní a retranslující sondou Cassini bylo ztraceno až 2 hodiny po přistání, když se jí Cassini ztratila za obzorem. Slabý signál nosné frekvence (bez možnosti získání smysluplných dat) byl přijímán přímo na Zemi ještě další 2 hodiny poté. V důsledku programátorské chyby došlo ke ztrátě přibližně poloviny dat přijatých na sondě Cassini, která nebyla nahrána do palubní paměti a proto nemohla být později předána na Zemi. Přesto je mise Huygens považována za mimořádný technický a vědecký úspěch.

Původ jména

Sonda je pojmenována na počest nizozemského astronoma, fyzika a matematika Christiaana Huygense (1629 – 1695), který v roce 1659 popsal skutečný tvar Saturnových prstenců.

Externí odkazy


- [http://www.lib.cas.cz/www/space.40/1997/I061C.HTM Encyklopedie SPACE-40 - Huygens]
- [http://www.ian.cz/detart_fr.php?id=1433 přistání v přímém přenosu]
- [http://www.astro.cz/cz/news/show.php?id=1853 první snímky ze sondy Huygens ] a [http://www.astro.cz/cz/news/show.php?id=1854 další série snímků] na astro.cz anglicky:
- [http://www.esa.int/esaSC/SEM77EUZJND_1_spk.html Cassini-Huygens: Press Kit]
- [http://saturn.jpl.nasa.gov/news/index.cfm Cassini-Huygens Home Page]
- [http://science.nasa.gov/headlines/y2005/16jan_titan.htm pohledy na Titan]
- [http://anthony.liekens.net/index.php/Main/Huygens složené obrázky] Kategorie:Kosmické sondy zh-min-nan:Huygens cheng-chhek-ki

Titan (měsíc)

Titan (Saturn VI) je největší ze 47 dosud známých měsíců planety Saturn a po Ganymedu druhý největší měsíc v celé planetární soustavě. Objevil jej Christiaan Huygens v roce 1655. Pojmenován byl po Titánech, dětech Urana - boha nebes a Gaie - bohyně Země (Saturn byl nejmladším z Titánů). Je větší než planeta Merkur (jeho průměr činí 5150 km), oproti Merkuru má však mnohem menší hustotu. Jde o diferencované těleso se silikátovým jádrem a kůrou tvořenou vodním ledem - za teplot kolem -180˚ je led tak tvrdý jako nerosty na Zemi. Titan má také hustou atmosféru převážně z dusíku a metanu, jejíž tlak na povrchu je o 60% vyšší než v pozemských podmínkách. Podle nejnovějších poznatků se zdá, že zde existuje síť metanových potoků a rozvíjí se vulkanická činnost (tzv. kryovulkanismus). Svou mateřskou planetu oběhne Titan jednou za 16 dní ve vzdálenosti 1,2 milionu km. V pátek 14. ledna 2005 na povrchu Titanu hladce přistála sonda Huygens, pojmenovaná po objeviteli Titanu. Mateřská sonda Cassini ji nesla k Saturnu 7 let. Jedná se dosud o nejvzdálenější přistání umělé sondy v dějinách, operace probíhala téměř 10 astronomických jednotek od Země.

Viz též


- Saturnovy měsíce Kategorie:Měsíce Kategorie:Saturn ja:タイタン (衛星) ko:티탄 (위성) zh-min-nan:Titan (oē-chheⁿ)

15. října

15. říjen je 288. den roku podle gregoriánského kalendáře (289. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 77 dní.

Události

Česko Svět
- 1582 – Ve většině katolických zemí začal platit gregoriánský kalendář. Po 4. říjnu následoval rovnou 15. říjen.
- 1997 – K Saturnu odstartovala americko-evropská kosmická sonda Cassini-Huygens.
- 2003 – Čína vyslala do vesmíru svého prvního kosmonauta. Jang Li-wej kroužil v lodi Šen-čou 5 kolem Země 21,5 hodin.

Narození

Česko
- Svět
- 70 př. n. l. – Publius Vergilius Maro († 21. září 19 př. n. l.)
- 1814 – Michail Jurjevič Lermontov, ruský básník, prozaik, dramatik († 27. července 1841)
- 1844 – Friedrich Nietzsche, německý filosof († 25. srpna 1900)
- 1929 – Milorad Pavić, srbský spisovatel
- 1953 – Walter Jon Williams, americký spisovatel

Úmrtí

Česko
- 1981 – Čestmír Jeřábek, český spisovatel (
- 18. srpna 1893)
- 2003 – Antonín Liška, biskup českobudějovický (
- 17. září 1924) Svět
- 1946 – Hermann Göring (sebevražda těsně před popravou), nacistický maršál a politik

Svátky

Česko
- Tereza Římskokatolická církev
- Terezie od Ježíše Svět
- Den bílé hole

Viz také:


- 14. říjen 16. říjen – kalendář Kategorie:Říjen ja:10月15日 ko:10월 15일 simple:October 15 th:15 ตุลาคม

1997

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1992 1993 1994 1995 1996 - 1997 - 1998 1999 2000 2001 2002 ----

Události

Česko
- vláda reagovala na zhoršující se ekonomickou situaci řadou rozpočtových škrtů, označovaných jako „úsporné balíčky“
- 5. červenec - 16. červenec - povodeň na Moravě
- listopad Václav Klaus podal demisi z funkce předsedy vlády
- 16. prosince Josef Tošovský byl jmenován předsedou vlády
- vyšel zákon o územním členění státu - Kraje
- ratifikována česko-německá deklarace
- dokončen celý úsek Dálnice D5 z Plzně až do pohraničního městečka Waidhaus v Německu
- dokončena vodní nádrž Slezská Harta
- Litovelské Pomoraví bylo připsáno na list ohrožených mokřadů Svět
- 1. ledna Kofi Annan se stal generálním tajemníkem OSN
- 27. leden Aslan Maschadov zvolen prezidentem Čečny
- 24. května Kenneth Davis Anthony se stal premiér ostrova Svatá Lucie
- srpen Dame Pearlette Louisy se stal generální guvernér ostrova Svatá Lucie
- 10. září vstoupila v platnost mezinárodní dohoda o vyhodnocování vlivů na životní prostředí
- 24. září prezident Vietnamu se stal Tran Duc Luong
- 25. září premiér Vietnamu se stal Phan Van Khat
- 2. října byla podepsána Amsterdamská smlouva
- 10. října se Jihoafrická republika připojila k Africkému hospodářskému společenství
- 5. prosince bylo DVD Fórem schválené rozšíření standardizovaných zvukových formátů o formát Dolby Digital (AC-3)
- příchod Hale-Boppovy komety způsobil hromadnou sebevraždu kultu Nebeská brána
- Astana se stala hlavním městem Kazachstánu
- Angola - byla nastolena vláda národní jednoty
- byla rozdělena bývalá sovětská černomořská flotila, kotvící v Sevastopolu, na ruskou a ukrajinskou část. Sevastopolská námořní základna byla současně pronajata Rusku.
- Hongkong opět vrácen Číně
- Tony Blair se stal premiérem británie
- Sajjid Muhammad Chátamí se stal prezidentem Íránu
- Španělsko, Slovensko, Monako, Chorvatsko a Bulharsko se staly členy EUROCONTROLu
- konec občanské války v Kongu
- Ptačí chřipka v Hongkongu

Vědy a umění


- 23. února vytvořena ovce Dolly - první klon
- 15. říjen - k Saturnu odstartovala americko-evropská kosmická sonda Cassini-Huygens
- 18. prosince byla vydána verze 4.0 jazyka HTML
- 24. prosince AsiaSat 3/HGS-1 - průlet kolem Měsíce
- japonští chemici objevili směs organických sloučenin, která údajně rozpouští zlato
- staré toruňské město bylo zapsáno na seznam UNESCO
- Tallinské staré město bylo zapsáno na listinu světového dědictví UNESCO
- vyšla nová verze FAT nazývaná FAT32
- Přistání malého vozítka Sojourner na Marsu
- standard GPRS

Nobelova cena

Narození

Česko Svět

Úmrtí

Česko
- 6. února – Bohumil Hrabal, spisovatel Svět
- 5. dubna – Irwin Allen Ginsberg, americký básník (
- 3. června 1926)
- 17. května – Giuseppe de Santis, italský režisér (
- 11. února 1917)
- 29. května – Jeff Buckley, americký zpěvák a kytarista (
- 11. listopadu 1966)
- 12. června Bulat Šalvovič Okudžava, ruský básník (
- 9. května 1924)
- 2. srpna – William Seward Burroughs, americký spisovatel (
- 5. února 1914)
- 25. srpna – Robert Pinget, francouzský spisovatel (
- 19. června 1919)

Hlava státu


- Česko - Václav Havel
- Čečna - Aslan Maschadov
- Írán - Sajjid Muhammad Chátamí
- OSN - Kofi Annan Kategorie:20. století als:1997 ja:1997年 ko:1997년 simple:1997 th:พ.ศ. 2540

USA

Spojené státy americké – anglicky United States of America, zkratka USA – jsou federativní prezidentská republika v Severní Americe, rozkládající se od Atlantického po Tichý oceán, díky exklávě Aljaška vlastni USA i břehy Severního ledového oceánu a na některých tichomořských ostrovech (zejména Havaj). Spojené státy se skládají z 50 států, federálního území s hlavním městem a sídlem vlády a Kongresu (District of Columbia), přidružených států s vnitřní samosprávou (Portoriko, Severní Mariany a další) a samosprávných území Spojených států (Guam, Panenské ostrovy, Americká Samoa a další).

Historie

Poprvé přistáli u břehů Ameriky Vikingové již okolo roku 1000 (Leif Eriksson), ale pro Evropu byl tzv. Nový svět objeven až výpravou Kryštofa Kolumba roku 1492. V dalších stoletích se Severní Amerika stala cílem kolonizačních snah Španělska (Mexiko, Florida, území západně od Mississippi), Nizozemska (část východního pobřeží), Francie (Kanada, povodí Mississippi) a v malé míře i Švédska (Nové Švédsko). Pro historii budoucích Spojených států měla největší význam anglická kolonizace atlantického pobřeží. Od roku 1664 se Británie postupně zmocnila nizozemských a části francouzských osad v Severní Americe a do roku 1773 vytvořila na pobřeží 13 kolonií (Massachusetts, New Jersey, New York, Rhode Island, Connecticut, New Hampshire, Pennsylvania, Delaware, Virginia, Maryland, North Carolina, South Carolina, Georgia), základ budoucích USA. Bezohledné zásahy mateřské země do poměrů v koloniích vyvolaly protibritskou opozici, která vyvrcholila roku 1775 vypuknutím otevřené války mezi koloniemi a Velkou Británií. 4. července 1776 vydal druhý Kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti, která vyhlašovala vznik Spojených států amerických. Podle Konfederačních článků z roku 1781 si každý ze států Unie zachoval samostatnou vnitřní a ekonomickou politiku. Válka za nezávislost skončila roku 1783 britským uznáním nového státu. Roku 1787 byl konfederativní charakter Spojených států nahrazen systémem federativním, roku 1789 byla schválena (ratifikace ukončena 1791) tzv. Bill of Rights (listina práv, prvních 10 doplňků ústavy). Od konce 18. století pak začala územní expanze Spojených států směrem na západ a na jih. Postupně byly do Unie přijaty další státy: Vermont (1791), Kentucky (1792), Tennessee (1796), Ohio (1803). Roku 1803 byla od Francie odkoupena Louisiana (její část přijata do Unie jako stejnojmenný stát roku 1812). Pokračující agresivní politika Velké Británie vůči USA (útoky na americké lodě, zajímání amerických námořníků etc.) vedla k britsko-americké válce (někdy nazývána druhá válka za nezávislost) (1812-1814), ve které sice jednoznačně nezvítězil žádný z obou států, ale obnovení předválečného stavu fakticky posílilo postaveni USA a nakrátko způsobilo zapříčinilo faktickou vládu jedné strany (dnes označována jako demokraté-republikáni) v USA (tzv. era of good feelings, éra dobré shody). Z jednotlivých teritorií byly postupně vytvářeny další státy: Indiana (1816), Mississippi (1817), Illinois (1818), Alabama (1819), Maine (1820), Missouri (1821). Roku 1819 získaly USA od Španělska Floridu (stát od 1845). Roku 1845 byl anektován Texas a po americko-mexické válce z let 1846-1848 Kalifornie (stát od 1850) a další území. Do počátku 60. let byly do Unie přijaty další státy: Arkansas (1836), Michigan (1837), Iowa (1846), Wisconsin (1848), Minnesota (1858), Oregon (1859). Rozpory mezi otrokářským Jihem a svobodným Severem vedly v letech 1860-1861 k secesi (odtržení) 11 jižních států (Jižní Karolína, Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisiana, Texas, Virginia, Arkansas, Severní Karolína, Tennessee), které vyhlásily Konfederované státy americké, a následně k občanské válce. Válka mezi Jihem (Konfederací) a Severem (Unií) trvala do roku 1865 a skončila vítězstvím Severu. Od státu Virginie se odtrhla část, která chtěla zůstat u Unie a vytvořila posléze stát nový (Západní Virgine). Mohutný hospodářský rozvoj (kolem roku 1890 se USA staly hospodářsky nejsilnější zemí světa) po skončení občanské války byl doprovázen další expanzí na západ. Do 1. světové války zde vzniklo 15 dalších států: Kansas (1861), Západní Virginie (1863), Nevada (1864), Nebraska (1867), Colorado (1876), Severní Dakota, Jižní Dakota, Montana, Washington (1889), Idaho, Wyoming (1890), Utah (1896), Oklahoma (1907), Arizona, Nové Mexiko (1912). Roku 1867 odkoupila americká vláda od Ruska Aljašku a od 80. let 19. století pak Spojené státy expandovaly i mimo vlastní americkou pevninu především do karibské oblasti a do Tichomoří (protektorát nad Portorikem a Kubou, ostrov Guam, Filipíny, anexe Havajských ostrovů roku 1898, rozdělení ostrovů Samoa s Německem roku 1899, Průplavové pásmo v Panamě atd.). Kromě západné polokoule (resp. Ameriky) se však USA ve světové politice až do 1. světové války neangažovaly, jejich politika byla silně izolacionistická (Monroeova doktrína) Americká účast v obou světových válkách na straně Dohody resp. Spojenců významně přispěla k jejich vítězství. Po 2. světové válce bylo USA svěřeno do správy poručenské území OSN v Tichém oceáně a většina z něj nově konstituovaných států se později stala volně přidruženými státy Spojené státy (Marshallovy ostrovy, Mariany, Mikronésie atd.). Roku 1959 byly vytvořeny 2 až dosud poslední státy Unie - Aljaška a Havaj. Za 2. světové války, která přímo nezasáhla území USA (kromě Havajských ostrovů), se průmyslová výroba zdvojnásobila a USA se staly v protiváze k SSSR rozhodující vojenskou velmocí. Roli vedoucí světové mocnosti zvýraznil pád komunistických režimů ve východní Evropě po roce 1989 a následný rozpad SSSR.

Administrativní členění

Spojené státy se skládají z 50 států (state / mn. č. states), jednoho federálního distriktu – District of Columbia, v němž leží federální hlavní město Washington, spadá přímo pod jurisdikci Kongresu, nespadá pod žádný stát a oficiálně není státem (i když mezi ně bývá často řazen) – a dalších území, např. ostrovních teritorií či indiánských rezervací. Při podepsání americké Deklarace nezávislosti se Unie skládala ze 13 zakládajících států, které byly do té doby britskými koloniemi. Počet států se posléze rozrostl při expanzi na západ, dobytím či nákupem nových území americkou vládou a dělením existujících států (Západní Viginie).

- Alabama
- Aljaška (Alaska)
- Arizona
- Arkansas
- Colorado
- Connecticut
- Delaware
- Florida
- Georgia
- Havaj (Hawaii)
- Idaho
- Illinois
- Indiana
- Iowa
- Jižní Dakota (South Dakota)
- Jižní Karolína (South Carolina)
- Kalifornie (California)
- Kansas
- Kentucky
- Louisiana
- Maine
- Maryland
- Massachusetts
- Michigan
- Minnesota
- Mississippi
- Missouri
- Montana
- Nebraska
- Nevada
- New Hampshire
- New Jersey
- New York
- Nové Mexiko (New Mexico)
- Ohio
- Oklahoma
- Oregon
- Pensylvánie (Pennsylvania)
- Rhode Island
- Severní Dakota (North Dakota)
- Severní Karolína (North Carolina)
- Tennessee
- Texas
- Utah
- Vermont
- Virginie (Virginia)
- Washington
- Wisconsin
- Wyoming
- Západní Virginie (West Virginia)
Západní Virginie

Podívejte se též na


- Seznam amerických prezidentů
- Saul Alinsky
- Jerry Mander Kategorie:Spojené státy americké ja:アメリカ合衆国 ko:미국 ms:Amerika Syarikat simple:United States th:สหรัฐอเมริกา zh-min-nan:Bí-kok

Saturn (planeta)

Saturn je šestou planetou Sluneční soustavy, po Jupiteru druhou největší.

Historie

Saturn je pozorovatelný pouhým okem. Lidé jej proto znali již od pravěku. V roce 1610 se pozorováním Saturnu zabýval Galileo Galilei. Díky nedokonalé optice použitých dalekohledů neodhalil podstatu saturnových prstenců a pokládal je za dvě samostatná tělesa, doprovázející vlastní planetu. Teprve asi o 50 let později přinesl správné vysvětlení pozorovaných jevů holandský astronom, matematik a fyzik Christiaan Huygens a jako první prohlásil, že Saturn je obklopen kruhovým prstencem. Skutečnost, že pozorovaný prstenec se ve skutečnosti skládá z řady vzájemně oddělených prstenců zjistil jako první francouzský astronom Giovanni Domenico Cassini. Jím objevená mezera mezi prstenci se dodnes označuje termínem Cassiniho dělení. Teprve v 19. století prokázal J. E. Keller, že jednotlivé prstence nejsou jednolité, ale skládají se z nesmírného počtu malých částic. Současná astronomie čerpá většinu detailních znalostí o Saturnu ze snímků, pořízených sondou Pioneer 11, která prolétla v blízkosti Saturnu roku 1979. Dalšími průzkumníky Saturnu byly sondy Voyager 1 a 2, které snímkovaly Saturn v letech 1980 a 1981. V roce 1997 odstartovala z kosmodromu na mysu Canaveral raketa Titan, nesoucí na palubě planetární sondu Cassini-Huygens. Tato sonda se skládá ze dvou částí, jedna z nich, sonda (Cassini), by měla obihat minimálně 4 roky kolem planety, studovat magnetické pole Saturnu a fotografovat a spektroskopicky zkoumat planetu, její prstence a měsíce. Druhá část, sonda (Huygens), úspěšně přistála na Saturnově měsíci Titanu a odeslala na Zemi množství údajů o tomto zajímavém tělese.

Prstence a měsíce

Saturnovy prstence mají celkový průměr 420 000 km, ale tlusté jsou jen několik málo set metrů. Jsou tvořeny ledovými úlomky, prachem, kamením a balvany, které nemají průměr větší než několik metrů. Mezi prstenci leží dráhy nejvnitřnějších měsíců. Měsíc Pan obíhá v mezeře nazývané Enckeho dělení ve vnější části prstence A. Jiný měsíc Atlas obíhá na okraji prstence A, zatímco Prometheus a Pandora obíhají každý z jedné strany prstence F. Některé měsíce nalezneme na shodných drahách.

Prstence

Nejvzdálenější část systému Saturnových prstenců viditelných ze Země tvoří prstenec A, který má průměr téměř 275 000 km. Prstenec A je od nejširšího a nejjasnějšího prstence B oddělen tmavou mezerou širokou 4500 km zvanou Cassiniho dělení, která je viditelná v dalekohledu o průměru alespoň 7,5 cm. Následuje částečně průhledný prstenec C. Slabší prstence D a F leží uvnitř a vně viditelných prstenců. Jiné dva prstence G a E leží za prstencem F. V roce 2004 objevila sonda Cassini náznaky dalších prstenců, které dostaly předběžná označení R/2004 S1 a R/2004 S2.

Měsíce

2004 Doposud je známo 47 měsíců Saturnu. Největší z nich je Titan o průměru 5150 km. Po Ganymedovi je druhým největším měsícem Sluneční soustavy a je jediným měsícem s hustou atmosférou.

Největší měsíce

Jak již bylo zmíněno největším měsícem je Titan. Následuje výčet dalších velkých měsíců směrem od planety: Pan, Atlas, Pandora, Prometheus, Janus, Epimetheus, Mimas, Enceladus, Tethys, Calipso, Telesto, Dione, Helene, Rhea, Titan, Hyperion, Japetus, Phoebe zpět: Fyzika - Astrofyzika - Sluneční soustava Kategorie: Planety ja:土星 ko:토성 ms:Zuhal simple:Saturn (planet) th:ดาวเสาร์ zh-min-nan:Thó·-chheⁿ

Venuše (planeta)

Venuše je druhou planetou od Slunce, pojmenovaná po římské bohyni Venuši. Je to terestrická planeta, co do velikosti a hrubé skladby velmi podobná Zemi; někdy ji proto nazýváme "sesterskou planetou" Země. Ačkoliv orbity všech ostatních planet jsou elipsami, orbita Venuše je jediná téměř kružnicí, se Sluncem pouze o 0,7% mimo skutečný střed Venušiny oběžné dráhy. Protože je Venuše ke Slunci blíže než Země, najdeme ji na obloze vždy zhruba ve stejné vzdálenosti od Slunce (největší elongace je 47,8°), takže ji ze Země lze vidět jen před svítáním nebo po soumraku. Proto je někdy označována jako "Jitřenka" nebo "Večernice", a pokud se objeví, jde o zdaleka nejsilnější bodový zdroj světla na obloze. Někteří lidé ale dokáží rozpoznat její fázi pouhým okem. Výjimečně lze Venuši pouhým okem spatřit i ve dne. Venuše byla známa už starým Babylóňanům kolem 1600 př. n. l. a pravděpodobně byla známa dlouho předtím v prehistorických dobách kvůli své jasné viditelnosti. Jejím symbolem je stylizované znázornění bohyně Venuše držící zrcadlo: kruh s malým křížem pod ním (v Unicode: ♀).

Fyzikální charakteristiky

Atmosféra

Venušina atmosféra se skládá především z oxidu uhličitého a malého množství dusíku. Tlak na povrchu je více než 90× větší než na Zemi (je ekvivalentní tlaku na Zemi v hloubce 1 km pod hladinou oceánu). Atmosféra extrémně bohatá na CO2 způsobuje mohutný skleníkový efekt, který zvyšuje teplotu povrchu na více než 400°C, v oblastech poblíž rovníku dokonce až na 500°C. Venušin povrch je tedy teplejší než Merkurův, přestože je ve více než dvojnásobné vzdálenosti od Slunce a přijímá tedy jen 25 % slunečního záření (2613,9 W/m² v horní vrstvě atmosféry, ale jen 1071,1 W/m² na povrchu). Díky tepelné setrvačnosti a proudění v husté atmosféře se teplota na denní a noční straně Venuše výrazně neliší, ačkoliv je její rotace extrémně pomalá (méně než 1 otočka během Venušina roku; na rovníku rotuje Venušin povrch rychlostí pouze 6,5 km/h). Větry v horní vrstvě atmosféry obkrouží planetu za pouhé 4 (pozemské) dny a napomáhají tak rozvodu tepla. Sluneční záření je na povrchu Venuše velmi zeslabeno, protože tlustá vrstva mraků odráží většinu slunečního svitu zpět do vesmíru. To brání dalšímu ohřívání Venušina povrchu a způsobuje, že bolometrické albedo dosahuje přibližně 60 % a albedo ve viditelném rozsahu světla je ještě vyšší. Ačkoliv je Slunci blíže než Země, povrch Venuše není tak dobře ohříván a ještě méně osvětlen. Bez skleníkového efektu by se teplota povrchu Venuše velmi podobala Zemi. Běžným nedorozuměním ohledně Venuše je mylná víra, že je to silná vrstva mraků, která zadržuje teplo. Opak je pravdou. Povrch planety by byl mnohem teplejší, kdyby pokrývka mraků neexistovala. Je to pouze ohromné množství CO2 v atmosféře, co způsobuje zadržování tepla mechanismem skleníkového efektu. Kysličník (oxid) uhličitý ve Venušině atmosféře poprvé zjistili astronomové Walter S. Adams a Theodore Dunham v roce 1932 na Mount Wilson Observatory pomocí spektroskopie. I když jejich měření ukazovala, že je na Venuši tohoto plynu značné množství, teprve kosmický výzkum umožnil určit, že je to plyn, který v atmosféře značně převládá nad jinými. V horních vrstvách atmosféry vanou silné větry o rychlosti 350 km/h, na povrchu jsou však větry velmi slabé, jejichž rychlost nepřesahuje několik kilometrů v hodině. Na druhé straně, vzhledem k vysoké hustotě Venušiny atmosféry na povrchu, působí i tyto pomalé větry na překážky velmi silně. Mraky, které se skládají především z oxidu siřičitého a kapiček kyseliny sírové, zcela obklopují planetu a skrývají lidskému oku veškeré detaily povrchu. Vrcholky mraků mají teplotu přibližně −45°C. Zpočátku se soudilo, že teplota na povrchu Venuše by mohla být příznivá pro vznik života, až do počátku 60. let 20. století se teplota odhadovala kolem 50 °C a terpve v roce 1965 se ještě na základě pozemských měření došlo k závěru, že teplota je značně vysoká, okolo 300 °C. V současnosti je průměrná teplota povrchu Venuše, jak ji určila NASA, 464°C. Minimální teplotu mají právě vrcholky mraků, teplota na povrchu nikdy neklesá pod 400°C.

Vlastnosti povrchu

lidskému oku Venuše má pomalou zpětnou rotaci, což znamená, že rotuje z východu na západ namísto ze západu na východ jako většina ostatních planet. (Pluto a Uran mají také zpětnou rotaci, ačkoliv Uranova osa, vychýlená o 97,86°, leží téměř vodorovně s jeho oběžnou drahou.) Důvod není znám, pravděpodobně jde o následek kolize s velmi velkým asteroidem v daleké minulosti. Kromě neobvyklého zpětného pohybu je navíc rotace Venuše na její oběžné dráze synchronizována tak, že v době nejbližšího přiblížení k Zemi (mezi dvěma dolními konjunkcemi uběhne 5,001 Venušina dne) se k ní natáčí vždy stejnou stranou. Tato vlastnost může být zapříčiněna slapovými silami, které ovlivňují Venušinu rotaci, kdykoliv se planety dostanou dost blízko sebe, nebo může jít jen o shodu okolností. Venuše má na svém povrchu dvě "kontinentální" vrchoviny, které se zvedají z nedozírných plání. Ze severní vrchoviny Ishtar Terra (Ištařina zem) se vypínají Venušiny největší hory Maxwell Montes (zhruba o 2 km vyšší než Mount Everest) nazvané po Jamesi Clerku Maxwellovi, které obklopují pláň Lakshmi Planum. Ishtar Terra je velikostí rovna Austrálii. Na jižní polokouli je ještě větší Aphrodite Terra (Afroditina zem), velikostí rovná Jižní Americe. Mezi těmito dvěma vrchovinami se nachází řada širokých prohlubní jako například Atalanta Planitia, Guinevere Planitia a Lavinia Planitia. Kromě hor Maxwell Montes jsou všechny povrchové útvary na Venuši pojmenovány po skutečných nebo mytologických ženách. Díky Venušině husté atmosféře, zbržďující meteory během jejich pádu k povrchu, se zde nevyskytují žádné impaktní krátery menší než 3,2 km v průměru. Zdá se, že téměř 90% Venušina povrchu tvoří nedávno ztuhlá vrstva čedičové lávy, jen vyjímečně narušená meteorickým kráterem. To napovídá, že planeta nedávno podstoupila velké přetvoření povrchu. Vnitřek Venuše je pravděpodobně podobný Zemi: železné jádro o průměru 6000 km s roztaveným kamenným pláštěm tvořícím největší část planety. Poslední výsledky z gravitačního měření sondy Magellan nasvědčují, že Venušina kůra je silnější a tlustší než bylo dříve předpokládáno. Existuje teorie, že Venuše neuvolňuje vnitřní energii pohyby tektonických desek jako Země, ale namísto toho v pravidelných intervalech prodělává masívní vulkanickou činnost, která zalévá její povrch čerstvou lávou; nejstarší geomorfologické útvary jsou staré pouze 800 miliónů let, zatímco zbytek povrchu je výrazně mladší (i když většinou ne méně než několik stovek miliónů let). Nyní se předpokládá, že Venuše je stále vulkanicky činná v izolovaných geologicky aktivních bodech. Venušino vlastní magnetické pole je ve srovnání s ostatními planetami sluneční soustavy velmi slabé. Možnou příčinou je její pomalá rotace, nedostatečná k rozpohybování vnitřního dynama z tekutého železa. Sluneční vítr proto přímo zasahuje Venušinu horní atmosféru. Uvažuje se, že Venuše měla původně stejné množství vody jako Země, ale v důsledku bombardování slunečními částicemi se voda rozložila na vodík a kyslík. Vodík díky své nízké hmotnosti snadno unikl do prostoru, kyslík se sloučil s atomy kůry a zmizel z atmosféry. Poměr vodíku a deuteria (které nemůže unikat tak rychle) ve Venušině atmosféře tuto teorii podporuje. Díky suchu jsou kameny na Venuši těžší a tvrdší než na Zemi, což vede k prudším horám, útesům a dalším nezvyklým rysům. Dříve se mělo za to, že kolem Venuše krouží měsíc zvaný Neith po mýtické bohyni ze Sais (jejíž závoj žádný smrtelník nezvedne), poprvé pozorovaný Giovannim Domenicem Cassinim v roce 1672. Sporadická astronomická pozorování pokračovala až do roku 1892, kdy byla zpochybněna (šlo pouze slabé hvězdy, které se náhodně vyskytly ve správnou dobu na správném místě) a od té doby je Venuše známá jako planeta bez měsíců.

Pozorování a výzkum Venuše

Historická pozorování

Venuše je nejnápadnějším astronomickým objektem na ranní a večerní obloze na Zemi (kromě Slunce a Měsíce) a byla proto známa odpradávna. Jeden z nejstarších dochovaných historických dokumentů, desky z Ašurbanipalovy babylónské knihovny — 21 let dlouhý záznam pozorování Venuše (v rané Babylónii zvané Nindaranna), umožnil v kombinaci s nynějšími přesnými výpočty správnou dataci některých historických událostí. Staří Sumerové a Babylóňané nazývali Venuši Dil-bat nebo Dil-i-pat; v Akkadu to byla zvláštní hvězda bohyně-matky Ištar; a v Číně bůh Jin xing. Pro civilizaci Mayů byla Venuše vůbec nejdůležitější hvězdou, nazývali ji Chak ek, "Velká hvězda", snad ještě důležitější než Slunce. Mayové sledovali pohyby Venuše velmi pozorně a pozorovali ji dokonce i v denním světle. Pozice Venuše a ostatních planet měly ovlivňovat veškerý život na Zemi, takže se Mayové a ostatní středoamerické kultury snažili války a jiné důležité události načasovat s ohledem na pozorování. Drážďanský kodex obsahuje kalendář ukazující úplný Venušin cyklus viditelnosti — pět jejích synodických oběhů po 584 dnech (dohromady přibližně 8 let), po jejichž uplynutí se cyklus opakuje. Staří Řekové mysleli, že večerní a ranní výskyty Venuše na obloze představují dva odlišné objekty, které nazývali na západní večerní obloze Hesperus a na východní ranní obloze Phosphorus. Nakonec díky Pythagorovi dospěli k závěru, že oba objekty jsou stejnou planetou. Ve 4. století př. n. l. Heraclides Ponticus vyslovil teorii, že Venuše a Merkur obíhají kolem Slunce a nikoliv kolem Země. Jméno Venuše pochází od římské bohyně lásky a krásy. Heraclides Ponticus Jelikož její oběžná dráha leží mezi Zemí a Sluncem, Venuše při pohledu ze Země vykazuje viditelné fáze stejně jako pozemský Měsíc. Galileo Galilei byl prvním, kdo pozoroval v prosinci 1610 fáze Venuše. Toto pozorování podnítilo Koperníka zveřejnit kontroverzní heliocentrický popis sluneční soustavy. Galileo si rovněž povšiml změny Venušina viditelného průměru, když se nachází v odlišných fázích, což vysvětloval větší vzdáleností od Země ve fázi úplňku a stále menší vzdáleností v průběhu ubývání. Toto pozorování silně podpořilo heliocentrický model. Venuše (ani Merkur) není kupodivu v plné fázi viditelná ze Země, protože v té chvíli je v horní konjunkci, kdy zapadá a vychází zároveň se Sluncem a ztrácí se v jeho záři. Venuše je nejjasnější ve chvíli, kdy je osvětleno 25% jejího kotouče; to se stává typicky 37 dnů před její dolní konjunkcí (na večerní obloze) a 37 dnů po ní (na ranní obloze). Od Slunce se nejvíce vychýlí přibližně 70 dnů před a po dolní konjunkci, v této době je v poloviční fázi. V těchto dvou intervalech je Venuše viditelná i za plného denního světla, pokud pozorovatel přesně ví, kam se má dívat. Perioda zpětného pohybu planety je 20 dnů před a po dolní konjunkci. dolní konjunkcí v roce 2004.]] Přechody Venuše, kdy planeta přechází přesně mezi Zemí a viditelným slunečním kotoučem, jsou velmi zřídkavé astronomické události. Poprvé pozorovali takový přechod 4. prosince 1639 astronomové Jeremiah Horrocks a William Crabtree. Přechod v roce 1761 pozorovaný Michailem Vasiljevičem Lomonosovem byl prvním důkazem Venušiny atmosféry a pozorování paralaxy v 19. století umožnilo první přesnější spočítání vzdálenosti mezi Zemí a Sluncem. Další přechody Venuše se vyskytly 9. prosince 1874 a 6. prosince 1882, poslední 8. června 2004 a příští nás čeká 6. června 2012. Tento přechod bude ale bude plně pozorovatelý jen v Pacifiku. Následující přechod nastane až 11. prosince 2117. V 19. století většina pozorovatelů očekávala, že Venuše bude mít periodu rotace přibližně 24 hodin. Italský astronom Giovanni Schiaparelli první předpověděl výrazně pomalejší rotaci, svázanou slapovými silami Slunce (což očekával i u Merkuru). I když se podobné úvahy pro některá nebeská tělesa nepotvrdily, byla to podivuhodně přesná předpověď. Téměř dokonalé souznění mezi její rotací a největším přiblížením k Zemi tento dojem ještě utvrzuje. Rychlost rotace Venuše byla poprvé změřena během konjukce v roce 1961 radarem s 26-ti metrovou anténou v Glodstonu v Kalifornii, v Rádiové observatoři v Jodrell Bank ve Velké Británii a v sovětském vesmírném zařízení Jevpatorija na jižní Ukrajině. Přesnost je zlepšována při každé následující konjunkci především díky měřením v Goldstone a Jevpatoriji. Fakt, že jde o zpětnou rotaci, nebyl znám do roku 1964. Před pozorováními v rádiové oblasti v šedesátých letech 20. století se obecně věřilo, že Venuše obsahuje přírodní prostředí podobné pozemskému. Velikost planety, vzdálenost od Slunce a tlustá vrstva oblačnosti chránící povrch dávala naději, že se tato očekávání mohou naplnit. Spekulovalo se o Venuši jako o světu džungle, o jejích oceánech z petroleje nebo karbonizované vody. Pozorování v mikrovlnné oblasti, které provedl C. Mayer a jiní, však již v roce 1956 indikovalo rozsáhlé oblasti s vysokou teplotou (600 K). Kupodivu pozorování A.D. Kuzmina na milimetrových délkách ukazovalo mnohem menší teploty. Tento rozpor vysvětlovaly dvě teorie, jedna předpokládala, že vysoké teploty pocházejí z ionosféry, druhá naznačovala spíše vysokou teplotu povrchu.

Průzkum sondami

K Venuši letěla už řada kosmických lodí bez posádky. Některým se zdařilo i měkké přistání na povrchu. Kvůli drsným klimatickým podmínkám trvala komunikace každého přistávacího modulu na povrchu nejdéle 110 minut, pak vždy došlo k definitivní odmlce. 1956

Cesta k Venuši

Venuše obíhá blíže Slunci než Země, ve vzdálenosti jen 72% vzdálenosti Země. Kosmická loď tedy musí cestovat 41 miliónů kilometrů do sluneční "gravitační studny", čímž výrazně sníží svou potenciální energii. Uvolněná potenciální energie se mění v kinetickou energii, čímž se zvyšuje rychlost sondy, takže pro těsné přiblížení k Venuši je nutné korigovat dráhu a výrazně snižovat rychlost. Pro představu je to podobné jízdě po silnici dolů z vysokého, prudkého svahu, na jehož úpatí se silnice napojuje na jinou, kde je nutno se přizpůsobit pomalejší rychlosti dopravy.

První průlety

12. února 1961 se Veněra 1 stala první sondou, která odstartovala k jiné planetě. Mise sice kvůli přehřátí orientačního senzoru nebyla úspěšná, Veněra 1 však již měla všechny vlastnosti potřebné pro meziplanetární lety: solární panely, parabolickou anténu, tříosou stabilizaci, motor pro korekci kurzu a provedla první start z orbitální dráhy kolem Země. První úspěch na cestě k Venuši zaznamenala americká kosmická loď Mariner 2, která doletěla k Venuši v roce 1962. Zjistila, že Venuše nemá magnetické pole a změřila planetární emise záření v mikrovlnné oblasti spektra. Sovětský svaz 2. dubna 1964 odstartoval sondu Zond 1, která sice dosáhla Venuše, ale v květnu téhož roku s ní bylo přerušeno spojení.

První přistání

Zond 1 1. března 1966 sovětská vesmírná sonda Veněra 3 dopadla na Venuši, čímž se stala první kosmickou lodí, která dosáhla jejího povrchu. Její sesterská loď Veněra 2 selhala kvůli přehřátí dříve než dokončila průlet. 18. října 1967 vstoupil do atmosféry Venuše sestupný modul Veněry 4. Jako první provedl přímá měření z jiné planety — měřil teplotu, tlak, hustotu a provedl 11 automatických chemických experimentů k určení složení atmosféry. Zjistil 95% oxidu uhličitého, což v kombinaci s výsledky měření sondy Mariner 5 ukázalo, že tlak na povrchu bude mnohem větší, než bylo očekáváno (75 – 100 atmosfér). Tyto výsledky byly 16. a 17. května 1969 ověřeny a zpřesněny misemi lodí Veněra 5 a Veněra 6. Přesto žádná z nich nedosáhla povrchu. Baterie Veněry 4 se během jejího pomalého unášení atmosférou postupně vybila a Veněra 5 a 6 byly rozdrceny atmosférickým tlakem 18 km nad povrchem. Prvního úspěšného přistání na Venuši dosáhla 15. prosince 1970 Veněra 7. Odvysílala naměřené povrchové teploty: 457 – 474 °C. Veněra 8, která přistála 22. července 1972, kromě tlaku a teplotního profilu díky svému fotometru navíc ukázala, že oblačnost Venuše se formuje ve vrstvu, která končí 35 km nad povrchem. Její rentgenový spektrometr zanalyzoval chemické složení kůry.

První oběžnice

22. října 1975 vstoupila na oběžnou dráhu sovětská sonda Veněra 9, čímž se stala prvním umělým satelitem Venuše. Baterie kamer a spektrometrů získaly mnoho cenných informací o atmosférické oblačnosti, ionosféře a magnetosféře, radar při průletech zmapoval povrch. Od Veněry 9 se oddělil 660 kilogramový sestupový modul, který po přistání pořídil první snímky povrchu a analyzoval kůru rentgenovým spektrometrem a hustoměrem. Během přistání prováděl měření tlaku, teploty, rozptylu světla, hustoty mraků a fotometrická měření. Zjistil, že oblačnost Venuše je rozdělena do tří odlišných vrstev. 25. října provedla Veněra 10 podobná měření.

Program Pioneer Venus

V roce 1978 poslala NASA k Venuši dvě kosmické lodě Pioneer. Celá mise se skládala ze dvou částí, dopravovaných každá zvlášť: Orbiter (oběžnice) a Multiprobe (multisonda). Loď Pioneer Venus Multiprobe nesla jednu velkou a 3 malé atmosférické sondy. 16. listopadu 1978 byla vypuštěna velká sonda a 20. listopadu tři menší sondy. 9. prosince vstoupily všechny čtyři sondy do Venušiny atmosféry následovány přenosovým zařízením. Ačkoliv se neočekávalo přežití po sestupu atmosférou, jedna ze sond pokračovala v činnosti ještě 45 minut po dosažení povrchu. 4. prosince 1978 přešel Pioneer Venus Orbiter na eliptickou oběžnou dráhu kolem Venuše. Zde zajišťoval 17 experimentů, dokud mu nedošlo palivo stabilizující jeho orbitu a nebyl v srpnu 1992 zničen vstupem do atmosféry.

Ruské úspěchy

V roce 1978 se přiblížily k Venuši i kosmické lodi Veněra 11 a Veněra 12, které 21. prosince a 25. prosince vypustily sestupové moduly. Přistávací zařízení nesla barevné kamery, vrták do země a analyzátor; tyto prostředky bohužel selhaly. Oba moduly provedly měření nefelometrem, hmotnostním spektrometrem, plynovým chromatografem a chemickým analyzátorem kapek v mracích užívajícím rentgenové fluorescence, který neočekávaně objevil kromě síry i vysoký obsah chlóru. Byla zaznamenána také silná blesková aktivita. 1. a 5. března 1982 přiletěly k Venuši kosmické lodi Veněra 13 a Veněra 14, které prováděly stejnou misi jako předešlé dvě sondy. V jejich případě barevná kamera a vrták do země s analyzátorem fungovaly. Rentgenová fluorescence vzorků zeminy ukázala hodnoty podobné čedičové hornině bohaté na draslík. 10. a 11. října 1983 vstoupily Veněra 15 a Veněra 16 na polární orbitu kolem Venuše. Veněra 15 analyzovala a zmapovala horní vrstvu atmosféry infračerveným Fourierovým spektrometrem. Od 11. listopadu do 10. července oba satelity mapovaly severní třetinu planety pomocí radaru se syntetizovanou aperturou (SAR). Výsledky přinesly první pochopení geologických detailů povrchu Venuše včetně objevu neobvykle masívních štítů vulkánů pojmenovaných Koróna nebo Pavouci. Venuše nejeví žádné známky deskové tektoniky, přinejmenším celou severní třetinu planety tvoří jen jedna deska. Sovětské sondy Vega 1 a Vega 2 se setkaly s Venuší 11. a 15. června 1985. Přistávací moduly byly zaměřeny na experimenty zabývající se složením a strukturou aerosolů v mracích. Každý nesl ultrafialové absorbční spektrometry, částicové analyzátory aerosolů a zařízení pro sběr materiálu mraků a jeho analýzu hmotnostním spektrometrem, plynový chromatograf a rentgenový fluorescenční spektrometr. Horní dvě vrstvy mraků jsou tvořeny kapičkami kyseliny sírové, zatímco dolní vrstva je pravděpodobně složena ze zředěné kyseliny fosforečné. Kůra Venuše byla narušena vrtákem a analyzována pomocí spektrometru gamma záření. V rámci mise Vega byly vypuštěny také balónové aerostatické sondy plovoucí asi 46 hodin ve výšce 53 km, které urazily asi 1/3 cesty kolem planety. Měřily rychlost větru, teplotu, tlak a hustotu oblaků. Setkaly se s většími turbulencemi a konvektivní aktivitou než bylo očekáváno, včetně občasných prudkých poklesů o 1-3 km. Kosmické lodi Vega se po devíti měsících odpoutaly od Venuše, aby mohly sledovat návrat Halleyovy komety, k němuž byly vybaveny ještě 14-ti dalšími dosud nepoužitými přístroji a kamerami.

Magellan

10.srpna 1990 se americká sonda Magellan dostala na oběžnou dráhu kolem planety a zahájila detailní radarové mapování. 98% povrchu bylo zmapováno s přesností přibližně 100 m. Po čtyřech letech práce byla sonda 11. října 1994 plánovaně navedena do atmosféry, kde se částečně vypařila; předpokládá se, že některé části musely dopadnout až na povrch.

Nedávné průlety

Několik kosmických sond prolétalo kolem Venuše po cestě k jiným cílům, užívaje pro zvýšení své rychlosti metodu gravitačního manévru. Patřily mezi ně sonda Galileo směřující k Jupiteru a mise Cassini-Huygens na cestě k Saturnu (která proletávala dvakrát).

Budoucí mise

Sonda Venus Express Evropské kosmické agentury odstartovala 9. listopadu 2005, oběžné dráhy Venuše by měla dosáhnout v dubnou 2005 a bude z ní studovat převážně atomosféru. Mise MESSENGER proletí kolem Venuše po cestě k Merkuru.

Život na Venuši

Velikost podobná Zemi, existence atmosféry a vzdálenost od Slunce naznačující vysoké, ale životu stále přívětivé teploty vedla k častým spekulacím o existenci vyspělého života na planetě Venuši. Anthony Procter roku 1870 napsal: Je jasné, že, kvůli kratší vzdálenosti Venuše od Slunce, stačí málo, aby byly velké části jejího povrchu neobyvatelné bytostmi podobnými pozemským. Kvůli této blízkosti budou v tropických oblastech teploty nesnesitelé, ale v mírných a chladných pásech mohou pravděpodobně existovat oblasti s podnebím, které by nám dobře vyhovovalo... Nenacházím žádný důvod... zamítnout, že Venuše může být plná stvoření tak vyspělých, jako žijí na Zemi. Výzkum kosmických sond naopak ukázal, že vzhledem ke skleníkovému efektu a povrchovým teplotám okolo 600 °C nelze o existenci života pozemského typu na Venuši uvažovat. Roku 2002 však Dirk Schulze-Makuch a Louis Irwin z texaské univerzity v El Paso vyslovili teorii o možném životě nikoliv na Venušině povrchu, ale v jejích oblacích. Na základě údajů ze sond Veněra, Pioneer Venus a Magellan poukázali na zvláštnosti ve složení vodních kapek ve venušských mracích, které, podle jejich názoru, lze vysvětlit přítomností mikroorganizmů. Jednalo ze zejména o současnou přítomnost sirovodíku a oxidu siřičitého, dvou plynů, které navzájem reagují a nevyskytují se proto společně, pokud je nějaký jev nedoplňuje. Poukázali rovněž na příliš nízké množství oxidu uhelnatého navzdory slunečnímu záření a bleskům. Možným vysvětlením je přítomnost mikroorganizmů vznášejících se v oblacích, které by využívaly metabolizmu podobného některým raným pozemským organizmům.

Podívejte se také na


- Venuše (mytologie)

Externí odkazy


- [http://nssdc.gsfc.nasa.gov/planetary/factsheet/venusfact.html Seznam údajů o Venuši od NASA (anglicky)]
- http://planety.astro.cz/venuse.html Kategorie: Planety Kategorie: Venuše ja:金星 ko:금성 ms:Zuhrah simple:Venus (planet) th:ดาวศุกร์

26. dubna

26. duben je 116. den roku podle gregoriánského kalendáře (117. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 249 dní.

Události

Česko
- 1945 sovětská vojska 2. ukrajinského frontu osvobodila Brno. Svět
- 1986 výbuch jaderné elektrárny v Černobylu

Narození

Česko
- 1841 Julius Zeyer - český spisovatel († 29. leden 1901)
- 1950 Vlastimil Třešňák - písničkář, prozaik, výtvarník a herec. Svět
-

Úmrtí

Česko
- 2005 Josef Nesvadba - český spisovatel (
- 19. června 1926) Svět
- 1865 byl zastřelen John Wilkes Booth, americký herec, který spáchal atentát na amerického prezidenta Abrahama Lincolna.

Svátky

Česko
- Oto Svět
- Světový den duševního vlastnictví

Viz také:


- 25. duben 27. duben
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Duben ja:4月26日 ko:4월 26일 simple:April 26 th:26 เมษายน

24. června

24. červen je 175. den roku podle gregoriánského kalendáře (176. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 190 dní.

Události

Česko
- 1276 - Nad Přemyslem Otakarem II. byla vyhlášena klatba.
- 1434 - Zahájen valný sněm českých a moravských stavů.
- 1942 - nacisty vyhlazena osada Ležáky
- 1947 - Vláda ustavila komisi, která měla připravit rozhodnutí o Marshallově plánu.
- 1981 - Podepsána Smlouva o přátelství a spolupráci mezi ČSSR a Afghánskou demokratickou republikou. Svět
- 217 př. Kr. - bitva u Trasimenského jezera. Hannibal v ní rozdrtil vojska konzula Gaia Falminia.
- 1314 - Bitva u Bannockburnu. Skotská armáda vedená Robertem Brucem porazila Eduarda II., čímž Skotsko získalo zpět nezávislost.
- 1441 - Založena škola v Etonu.
- 1497 - John Cabot přistál na pobřeží Severní Ameriky.
- 1509 - Jindřich VIII. korunován anglickým králem.
- 1664 - Založena kolonie New Jersey.
- 1793 - Ve Francii přijata první republikánská ústava.
- 1812 - Napoleon zahájil invazi do Ruska.
- 1861 - Jako poslední (11.) stát se od USA odtrhává Tennessee.
- 1910 - Japonsko vtrhává do Koreje.
- 1913 - Řecko a Srbsko ruší své spojenectví s Bulharskem.
- 1915 - V Chicagu se potopila loď Eastland, zahynulo přes 800 lidí.
- 1916 - Mary Pickfordová jako první filmová hvězda získává smlouvu v ceně milión dolarů.
- 1918 - Zahájeno bombardování Paříže kanónem Tlustá Berta.
- 1932 - Vojenský převrat v Siamu (Thajsko).
- 1948 - Zahájena blokáda Západního Berlína.
- 1974 - Poprvé použit čárový kód (UPC) pro nákup v supermarketu.

Narození

Česko
- 1913 – Jan Kubiš, voják († 1942)
- 1930 – Ilja Racek, herec
- 1947 – Helena Vondráčková, zpěvačka Svět
- 1686 – Jan Ferdinand Schor, rakouský malíř, inženýr a zahradní architekt působící v Čechách († 4. leden 1767)
- 1777 – John Ross, britský cestovatel († 1856)
- 1911 – Juan Manuel Fangio, argentinský pilot Formule 1 († 1995)
- 1915 – Fred Hoyle, britský astronom a spisovatel († 2001)
- 1945 – George Pataki, guvernér státu New York

Úmrtí

Česko
- 1974 - Václav Vilém Štech, historik umění (
- 1885) Svět
- 79 - Vespasián, římský císař (
- 9)
- 1519 - Lucrezia Borgia, italská šlechtična (
- 1480)
- 1908 - Grover Cleveland, prezident USA (
- 1837)
- 1922 - Walter Rathenau, ministr zahraničí Výmarské republiky (
- 1867)

Svátky

Česko
- Jan
- Socialistický kalendář: Vyhlazení Ležáků (1942) Svět
- Mezinárodní den osteoporózy
- Římskokatolická církev: Slavnost Narození sv. Jana Křtitele
- Slovensko: Jan
- Kanada: Discovery Day (výročí Cabotova objevu roku 1497)
- Skotsko: Bannockburn Day (výročí vítězství z roku 1314)
- Peru: Den indiánů

Viz také:


- 23. červen 25. červen
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Červen ja:6月24日 ko:6월 24일 simple:June 24 th:24 มิถุนายน

1999

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1994 1995 1996 1997 1998 - 1999 - 2000 2001 2002 2003 2004 ----

Události

Česko
- přijetí do NATO
- 26. leden – vyšel první článek na internetovém zpravodajském serveru Root.cz
- červenec - vládním usnesením č. 741 byla odsouhlasena dálniční síť
- otevřena stanice metra Hloubětím Svět
- 1. února byl GMDSS nasazen do plného provozu
- březen - vypukla Kosovská krize
- 12. květen - Zemanova vláda rozhodla o dostavbě jaderné elektrárny Temelín
- 29. květen se stal prezidentem Nigérie Olusegun Obasanjo.
- květen - evropští ministři dopravy se dohodli na vytvoření nového navigačního satelitního systému nazvaného Galileo
- 10. června vznikla rozhodnutím Rady bezpečnosti (rezoluce číslo 1244) United Nations Mission in Kosovo
- letecké bombardování Jugoslávie ze strany NATO
- 9. září bylo Sirtskou deklarací rozhodnuto o vytvoření Africké unie
- Polsko, Maďarsko, Lotyšsko a Česko vstoupily do NATO
- podepsána Amsterdamská smlouva; EU
- Francie, Německo, Finsko, Belgie, Rakousko, Lucembursko, Portugalsko, Irská republika přijaly společnou měnu Euro
- na summitu v Helsinkách dostalo Turecko status kandidáta na přístup k EU
- Nauru členem Commonwealthu
- Hugo Chávez se stal prezidentem Venezuely
- Šamil Basajev vtrhl do sousedního Dagestánu (Čečna)
- 30. září - v úpravně jaderného paliva v Tokaimuře v Japonsku došlo k jaderné explozi a zamoření okolí. Ozářeno bylo několik desítek lidí, z toho 3 smrtelnými dávkami. Jde o největší jadernou havárii v japonské historii.
- 1. října ruské oddíly překročily rusko-čečenské hranice

Vědy a umění


- únor - start Sondy Stardust
- 1. května vstoupila v platnost Amsterdamská smlouva; EU
- Byl natočen film Matrix
- Mark Hucko vytvořil umělý jazyk Slovio
- Podle dohody Mezinárodní astronomické unie je Pluto formálně bráno mezi planety
- vyšly první články na Root.cz
- Sun Microsystem koupil StarOffice a zveřejnil téměř celý zdrojový kód StarOffice sou nyní vyvíjeny jako OpenOffice
- Wartburg, Dalt Villa, Historické jádro Eivissy zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO

Nobelova cena

Narození

Česko Svět

Úmrtí

Česko
- 23. ledna Jaroslav Foglar, český spisovatel (
- 6. července 1907)
- 22. června Luboš Fišer, český skladatel (
- 30. září 1935)
- 16. srpen Václav Nývlt, český scenárista a dramaturg (
- 28. září 1930)
- 18. října Hana Skoumalová, česká překladatelka (
- 23. července 1903)
- 1. listopadu Josef Rumler, český básník (
- 20. července 1922)
- 21. listopadu Josef Lux, významný český politik (
- 1. února 1956) Svět
- 7. března Stanley Kubrick, americký režisér, (
- 26. července 1928)
- 1. květen Brian Shawe-Taylor, irský automobilový závodník (
- 28. leden 1915)
-