Home About us Products Services Contact us Bookmark
:: wikimiki.org ::
Omsk

Omsk

Omsk, rusky Омск, je město v Ruské federaci, na jižní Sibiři. S 1,14 milionu obyvatel je sedmým největším městem Ruska a správním střediskem Omské oblasti. Je též centrem sibiřských kozáků, sídlem pravoslavného biskupa (omská eparchie) a sibiřského imáma.

Poloha

Omsk leží na Transsibiřské magistrále zhruba 2 700 km východně od Moskvy na pravém břehu Irtyše, při ústí řeky Om, nedaleko hranic s Kazachstánem na pomezí Barabinské a Išimské stepi.

Historie

Omsk v době carského Ruska

V roce 1716 byla na soutoku Irtyše a Omu postavená dřevěná pevnost, která měla bránit rostoucí ruské impérium před vpády stepních nomádů (např. Kyrgyzů). Na sklonku 18. století byly Omsk povýšen na město (1782) a opevnění nahrazeno zděným, z něhož se dodnes dochovaly dvě brány – Tobolská a Tarská. Na začátku 19. století se stal Omsk centrem stepní oblasti (Kazachstánu) a západní Sibiře. Tehdy se zde nacházelo několik kostelů určených různým církvím, několik mešit, jedna synagoga, úřad gubernátora a vojenská akademie. Protože se hranice neustále posouvala na východ, význam města začal v 2. polovině 19. století upadat, byli sem posíláni vyhnanci, jako například Dostojevskij. Naštěstí přišla spása – Transsibiřská magistrála. Díky ní nastal od 90. let 19. století rozvoj, nastěhovalo se sem mnoho obchodních společností a obchodníků, byly otevřeny konzuláty západních zemí - Německa, Nizozemska a Velké Británie, ty zde zastupovaly obchodní zájmy svých zemí. Na začátku minulého století, v roce 1910, se Omsk zviditelnil uspořádáním Sibiřské zemědělské a průmyslové výstavy. Atmosféra města této doby nadchla zahraniční pozorovatele natolik, že se o Omsku vyjádřili jako o Chicagu Sibiře. Po Říjnové revoluci se sem stáhli monarchisté a během občanské války tu ustanovili prozatimní vládu v čele s Alexandrem Kolčakem; Omsk byl prohlášen za hlavní město. Českoslovenští legionáři během svojí pouti na východ do Vladivostoku tu také pomáhali bílým strážit carský zlatý poklad. V roce 1919 se Kolčakova vláda musela stáhnout do Irkutska a Omsk obsadili rudí.

Omsk za SSSR

Prvním aktem, který bolševici provedli, bylo přemístění všech úřadů správy západní Sibiře do Nikolajevska, který byl později přejmenován na Novosibirsk. To si vyžádalo masivní stěhování veškerých správních úřadů. Do této doby také zasahuje historie rivality mezi těmito dvěma městy. V roce 1934 se Omsk stal správním střediskem stejnojmenné oblasti. Dalším impulzem byla až 2. světová válka, během níž sem bylo přemístěno mnoho závodů ze západní části Sovětského svazu; mnohé z nich po válce ve městě zůstaly natrvalo. V 50. letech byl na sever od města vybudován komplex na zpracování ropy. Dnes patří společnosti Sibněft a je největší v Rusku.

Omsk za Ruské federace

Od 90. let si Omsk jako celé Rusko hledá svoje místo v moderním světě. Hned po pádu SSSR se snažili jak západní obchodníci, bývalí členové vládnoucí komunistické strany i nově vzniklí kriminálníci získat vliv ve velkých průmyslových podnicích. Právě Sibněft získal největší vliv i majetek nad nejvýnosnějšími podniky. Dnes má většinu moci ve městě ale regionální vláda, včetně kontroly nad médii. Roku 2005 byl jako první nový konzulát otevřený zastupitelský úřad Kazachstánu.

Památky

Omsk má zachovalé historické centrum z konce 19. a prvních let 20. století. Většina omských památek se nachází u hlavní městské třídy - Ljubinského prospektu. Nachází se tu divadlo z 19. století, Při řece jsou k vidění i domy ze století 18. Významná je tu i novoklasicistní katedrála sv. Mikuláše od Vasilije Stasova. Také jsou tu památky na předříjnové obchodníky a sibiřské kozáky.

Externí odkazy


- http://www.omsk.ru - oficiální stránky města (rusky) Kategorie:Ruská města Kategorie:Omská oblast ja:オムスク ko:옴스크

Rusky

Ruština (Русский язык, )
Rozšíření:Rusko a mnoho sousedních zemí
Počet mluvčích:280 miliónů (4.-7. místo)
Klasifikace:
- Indoevropské jazyky
  - Slovanské jazyky
    - Východoslovanské jazyky
Písmo:Cyrilice
Postavení
Úřední jazyk:Rusko, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, jeden ze 6 jazyků OSN
Regulátor:žádný
Kódy
ISO 639-1:ru
ISO 639-2:rus
SIL:[http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=RUS RUS]
Wikipedie
ru.wikipedia.org
Ruština je nejužívanější slovanský jazyk.

Rozšíření

Jako úřední i dorozumívací jazyk carského Ruska se ruština rozšířila po obrovské rozloze východní Evropy a severní Asie. Významné rusky mluvící menšiny žijí i v mnoha jinak neruských zemích, které po rozpadu Sovětského svazu získaly nezávislost. V dobách studené války se ruština stala hlavním dorozumívacím jazykem zemí Varšavské smlouvy a RVHP, v řadě z nich se povinně vyučovala na školách (např. v Československu do roku 1990. I v zemích nespadajících do sovětského bloku byla ruština nejčastěji voleným cizím jazykem ze slovanských jazyků. Kvůli svému politickému významu se ruština stala i jedním ze šesti úředních jazyků Organizace spojených národů.

Historie

Od 10. století se na ruském území spolu s křesťanstvím šířila církevní slovanština a stávala se úředním a spisovným jazykem. Ruština jako lidový jazyk se objevovala paralelně s ní v kronikách, právních a správních dokumentech. Vliv církevní slovanštiny slábl od 17. století, kdy stoupal význam Moskvy a prosazoval se jazyk z jejího okolí. Na začátku 18. století došlo k reformě spisovné ruštiny, včetně úpravy cyrilice na tzv. graždanku. V 19. století došlo k největšímu rozkvětu klasické ruské literatury. V roce 1917 došlo k pravopisné reformě, která mj. opět zjednodušila písmo.

Abeceda a výslovnost

Ruština se píše cyrilicí. Ruská abeceda se též nazývá azbuka a obsahuje písmena v následujícím pořadí:
- Na rozdíl od češtiny Rusové rozlišují výslovnost měkkého a tvrdého I/Y.
- Měkký znak a Е, И, Ю, Я změkčují předcházející souhlásku, např. дети se čte [ďeťi], мать se čte [mať]. V takových případech se počáteční [j] z výslovnosti trochu ztrácí, "vyčerpá" se na změkčení.
- Tvrdý znak se používá výjimečně pro vyznačení švu mezi předponou a kmenem, kde naopak ke změkčování docházet nemá: въезд čti [vjezd].
- Silový přízvuk je na různých slabikách, v písmu se však nerozlišuje (s výjimkou jazykových učebnic, slovníků apod.)
- Nepřízvučné О se čte skoro jako [a], např. свобода čti [svabóda].
- Ё je přízvučné Е a Rusové ho v písmu zřídka odlišují. Pokud by nevznikla nejednoznačnost ve významu slova, píší místo něj Е.
- Na rozdíl od sousední běloruštiny a ukrajinštiny, v ruštině se praslovanské [g] nezměnilo na [h].

Gramatika


- Ve spisovném projevu se nevypouští podmět, musí na jeho místě být alespoň osobní zájmeno.
- V minulém čase chybí pomocné sloveso být (я написал = ja napisal = napsal jsem).
- V přítomném čase chybí spona (он дурак = on durak = je to hlupák).

Slovní zásoba

Ve starší slovní zásobě jsou výpůjčky z turkických jazyků (лошадь = lošad = kůň; кабан = kaban = kanec; казан = kazan = kotel). V novější zásobě se objevují slova přejatá z němčiny, francouzštiny a angličtiny.

Vzorový text

Všeobecná deklarace lidských práv

rusky

Все люди рождаются свободными и равными в своем достоинстве и правах. Они наделены разумом и совестью и должны поступать в отношении друг друга в духе братства.

přepis

Vse ljudi roždajutsja svobodnymi i ravnymi v svoem dostoinstve i pravah. Oni nadeleny razumom i sovest'ju i dolžny postupat' v otnošenii drug druga v duhe bratstva.

přepis na MFA

[fsʲe ˈlʲudʲə rʌʒˠˈdaytʦə svʌˈbodnɨmʲə: ˈravnəmʲə f svʌˈjøm dʌˈstoi̯nstvʲə: prʌˈvax|| ʌˈnʲi nadʲəlʲɪˈnɨ ˈrazuməm ə ˈsovʲəsʲtʲju ɪ dʌlʒˠˈnɨ pəstuˈpatʲ vətnʌˈʃˠɛnʲə: drug ˈdrugɐ v ˈduçə ˈbraʦtvɐ||].

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Podívejte se též na


- Seznam jazyků
- Seznam písem

Externí odkazy


- [http://www.ixl.ru rusko-český slovník]
- [http://www.languagehelpers.com/Russian/RussianLinks.html Russian words & phrases with sound (languagehelpers.com)]
- [http://www.departments.bucknell.edu/russian/language/ Reference Grammar]
- [http://wikibooks.org/wiki/Russian:Contents Wikibooks Russian]
- [http://www.websters-online-dictionary.org/definition/Russian-english/ Russian - English Dictionary]
- [http://www.lorem-ipsum.info/_russian Generator for Russian typographical filler text]
- [http://www.andaman.org/book/reprints/weber/rep-weber.htm G. Weber, "Top Languages"]
- [http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=RUS SIL Ethnologue Report for Russian] Category:Rusko ja:ロシア語 ko:러시아어 ms:Bahasa Russia simple:Russian language th:ภาษารัสเซีย

Ruská federace

Rusko , oficiálním názvem Ruská federace (Российская Федерация) je s rozlohou 17 075 200 km² největší země na světě. Zahrnuje značnou část východní Evropy a drtivou část severní Asie. S počtem téměř 145 milionů obyvatel je mezi nejlidnatějšími zěměmi na světě sedmá.

Vznik nezávislého Ruska

Ruská federace byla vytvořena po rozpadu Sovětského svazu na konci roku 1991, zaujímá přitom převážnou část území bývalého SSSR (v sovětském správním členění nazvanou Ruská sovětská federativní socialistická republika). Převažující část populace a průmyslové produkce bývalého Sovětského svazu je soustředěna právě v Ruské federaci. S ostatními postsovětskými státy utvořilo Rusko Společenství nezávislých států.

Problémy Ruska

Po vzniku nezávislého, postsovětského Ruska v zemi zavládla bída, která trvala celá 90. léta. Spousty státních podniků zkrachovalo, a ti, co zůstali zaměstnáni, ještě neměli jistou výplatu. Vědci z bývalého SSSR, především z oboru kosmonautiky, která je dnes v útlumu, odcházejí do USA, nebo do Japonska. V zemi se začal rozmáhat zločin a kriminalita, vznikla vrstva extrémě bohatých a extrémě chudých. V roce 1998 vyhlásilo Rusko bankrot. Až za vlády prezidenta Putina se začala situace zlepšovat. Závažný problém, jehož řešení je v nedohlednu, představuje nízká porodnost, která speciálně u obyvatel ruské národnosti patří mezi nejnižší na světě. Tento údaj se ovšem netýká některých neruských národností, zejména pak těch, u nichž převládájí vyznavači islámu. Jejich porodnost je většinou vysoká, ovšem v současné době nepředstavují tak velký podíl obyvatelstva, aby mohli negativní trendy v celonárodním měřítku zvrátit. Rozdíl v porodnostech se však projevuje postupnou změnou poměru obyvatel těchto národností a etnických Rusů, která je patrná zejména v okrajových částech země. Pokud nedojde k radikální změně populačních a migračních trendů, mohli by se Rusové podle některých odhadů stát do konce 21. století v Rusku menšinou, což by mohlo ohrozit stabilitu celého státu.

Těžba surovin

Hlavními těženými surovinami jsou ropa, zemní plyn, hnědé uhlí a nikl. Významnými komoditami rostlinné a živočišné výroby jsou brambory, ječmen, pšenice, luštěniny, cukrová řepa; vepřové, drůbeží a skopové maso; rybolov. Rusko má ohromné zásoby ropy a titanu. V zemi existují velké společnosti, zaměřené na těžbu ropy (Jukos, Sibněft, Juganskněftěgaz)

Poslední vývoj

Poslední dobou v Ruské Federaci sílí snahy o slučování krajů, republik nebo autonomních okruhů. Plánuje se pokles členských entit z dnešních 80 až na 30.

Možná nebezpečí

Díky snahám o udržení Ruské federace jednotné, zaútočila v 90. letech ruská armáda na Čečenskou republiku, která se snažila odtrhnout a vyhlásit nezávislost. Časem se však válka změnila v partyzánský boj a čečenští teroristé začali páchat bombové útoky i v Moskvě.

Statistiky


- Kód státu: RU
- Politický systém: federativní prezidentská republika
- Administrativní dělení: 21 federálních republik, 49 oblastí, 6 krajů, 10 autonomích okruhů, 1 autonomní oblast, dále 2 federální města a 7 federálních okruhů
- Velká města: Moskva (11 200 000), Sankt-Peterburg (4 700 000)
- Nejníže položené místo: hladina moře
- Nejvýše položené místo: Elbrus, 5 633 m n. m.
- Turistická místa: Moskva, Sankt-Peterburg (a mnohá další)

Podívejte se na


- Seznam ruských měst

Externí odkazy


- [http://www.bedekr.cz/staty/Evropa/Rusko/ Rusko na bedekr.cz]
- [http://atlas.netway.cz/evropa/rusko.htm Rusko na atlas.netway.cz]
- [http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?id=5371&ido=236&idj=1&amb=1 Informace ministerstva zahraničí] Kategorie:Rusko als:Russland ja:ロシア ko:러시아 ms:Russia roa-rup:Rusii simple:Russia th:สหพันธรัฐรัสเซีย zh-min-nan:Lō·-se-a

Sibiř

Sibiř je území v Rusku, ležící mezi Uralem a Verchojanským pohořím. Sibiř zaujímá většinu rozlohy Ruské federace, (asi 10 mil. km²). V širším slova smyslu se však k Sibiři někdy počítá i území mezi Verchojanským pohořím a Tichým oceánem. Známá je hlavně silně kontinentálním podnebí a velkým nerostným bohatstvím. Je velice řídce osídlena a mnoho oblastí je dostupno pouze nebo především letecky. Vyjímku tvoří oblasti přiléhající k Transsibiřské magistrále, mohutným říčním tokům nebo k Severnímu ledovému oceánu (v letním období).

Přírodní poměry

Většina území Sibiře je pokryta tajgou a četnými mokřady. Na západě území se nachází Západosibiřská rovina a Středosibiřská plošina, ostatní části Sibiře jsou hornatné. Z jihu na sever protékají Sibiří tři veletoky - Ob, Jenisej a Lena. Velká část půdy je tvořena permafrostem, což ztěžuje těžbu surovin. Nejvyšší hora je Belucha, ležící na hornatém jihu u hranice s Kazachstánem. Podnebí je převážně kontinentální, na nejzasším severu subarktické až arktické. V zimě dosahují teploty až -60 °C, převážně na jihu však neklesají pod -30 °. S příchodem jara ale dochází k prudké změně, léta jsou mírná, s teplotou dosahující občas i přes 20 °C. Vzhledem k četným mokřadům zakomponovaným do tajgy jsou některé oblasti v létě značně nepřátelské snesitelnému životu díky obrovskému množství obtížného hmyzu. V těchto mokřadech je pravděpodobně vázáno mnoho methanu, což by mohlo způsobit problémy v souvislosti s globálním oteplováním.

Obyvatelé

Obyvatele Sibiře tvoří velké množství národností, hlavně přistěhovalí Rusové - kteří žijí v průmyslových městech na jihu, dále ale také Něnci, Evenové, Evenkové, Jakuti a další - ti mají svoje autonomní republiky a okruhy. Ačkoliv se zde rozšířilo pravoslavné křesťanství, spousty od civilizace odříznutých kmenů praktikují stále svá animistická náboženství.

Ekonomika

V severní části Sibiře se těží téměř všechny nerostné suroviny, rozsáhlá je též těžba dřeva a lov. Většina surovin se převáží na jih do průmyslových oblastí ke zpracování, případně se vyvážejí do evropské části Ruska nebo přes oceán na východ do Japonska, USA a Kanady. Města jsou zásobována energií převážně z tepených elektráren, velký podíl má ale také produkce vělkých vodních elektráren (Bratsk, Zeja, Černyševskij). Z ekonomického i enviromentálního hlediska hraje klíčovou úlohu těžba ropy, ovšem ropovody vedoucí Sibiří jsou převážně v dezolátním stavu, což se projevuje značnými ztrátami ropy přepravě a s tím souvisejícími těžkými poškozeními životního prostředí okolo trasy ropovodu.

Doprava

Naprosto stěžejní dopravní tepnou Sibiře je Transsibiřská magistrála, postavená na začátku 20. století (s některými nedávno otevřenými novými úseky). Ta spojuje téměř všechna průmyslová města (výjimkou jsou Barnaul a Novokuzněck). Ve větších městech jsou i letiště. Po Bajkalském jezeře je také provozována vodní plavba (do roku 1911 převoz vlaků).

Významná města


- Jekatěrinburg
- Čeljabinsk
- Omsk
- Novosibirsk
- Tomsk
- Krasnojarsk
- Abakan
- Bratsk
- Barnaul
- Rubcovsk
- Irkutsk
- Ulan-Ude
- Norilsk
- Jakutsk
- Čita
- Angarsk Kategorie: Rusko ja:シベリア

Biskup

: Biskup (z řeckého έπίσκοπος episkopos dohlížitel, moderátor, ochránce, zodpovědný; < έπι-σκέπτεσθαι episkeptesthai dohlížet) je v křesťanství nejvyšším představitelem diecéze, jenž je považován za nástupce apoštolů, které ustanovil Ježíš.

Poslání biskupa a jeho dějinný vývoj

Pojem biskup v křesťanských církvích označuje různé druhy administrátorů (což může být jeden z dobrých překladů slova). V Novém zákoně apoštolové po nanebevstoupení Ježíše Krista ustanovili další učedníky, aby spravovali jimi založené církevní obce. Ti jsou pak označováni jako biskupové. Ustanovení těchto biskupů se děje vzkládáním rukou nad ustavovaného a modlitbou. Tato praxe svěcení nových biskupů se dochovala dodnes. Biskup může podobně sám vzkládáním rukou a modlitbou ustanovit jako své spolupracovníky jáhny a kněze (tj. presbytery).

Biskup v různých církvích

Váha a náplň tohoto úřadu se mezi jednotlivými církvemi liší, obecně lze říci, že vyšší je u těch církví, které si zachovaly tzv. apoštolskou posloupnost: (katolická církev, pravoslavné církve, anglikánská církev a další), kde se biskupské hodnosti většinou dosahuje svěcením a jde zde o hodnost doživotní. Naproti tomu u většiny protestantských denominací jsou biskupové voleni a jejich pravomoci bývají zpravidla menší.

Katolický pohled

Pro katolíky je biskupské svěcení svátostí, které předávají společně alespoň tři další biskupové, kteří jsou ve společenství s římským biskupem (papežem) a kteří sami jsou platně vysvěceni. Biskup je služebník církve, který má pravomoc nad diecézí čili biskupstvím. Má spravovat partikulární církev, což se týká především liturgie a vyučování ve víře. K tomu mu pomáhají kněží a jáhni.

Další označení biskupů v římskokatolické církvi

V praxi se lze setkat s dalším konkrétnějším určením jednotlivých biskupů, které tvoří buď čestné označení daného biskupa anebo jeho označení v rámci kanonického práva.
- Arcibiskup -- biskup v historicky významné diecézi -- arcidiecézi. Tento titul je často spojen s titulem metropolity -- představitele příslušné církevní provincie.
- Sídelní biskup je biskup spravující konkrétní existující diecézi. Titulární biskup je biskup příslušící již neexistující (zaniklé diecézi), který je obvykle pověřen zvláštními úkoly v rámci církve (typickým příkladem jsou nunciové).
- Pomocný biskup, též světící či auxiliární biskup je biskup, který vypomáhá ve správě diecéze sídelnímu biskupovi v záležitostech, které jsou vyhrazeny biskuppům; zůstává podřízen sídelnímu biskupovi.
- Biskup-koadjuktor, též biskup spolusprávce, je biskup, který bývá jmenován jako spolusprávce diecéze k dlouhodoběji nemocnému či přestárlému biskupovi. Po úmrtí sídelního biskupa se stává automaticky jeho nástupcem.
- Sufragánní biskup je sídelní biskup diecéze náležející k církevní provincii, který je podřízen metropolitovi.
- Papež je biskup církve města Říma.

Podívejte se také na


- Abecední encyklopedie náboženství on-line: (česky)
  - episkopát http://kna.cz/encyklopedie.php?id_select=258
  - biskup http://kna.cz/encyklopedie.php?id_select=105
  - svěcení http://kna.cz/encyklopedie.php?id_select=1067
  - ordinace http://kna.cz/encyklopedie.php?id_select=711
- Merriam-Webster Online Dictionary: (anglicky)
  - bishop http://www.m-w.com/cgi-bin/dictionary?book=Dictionary&va=bishop&x=12&y=10 Co říká Tomáš Akvinský o heslu biskup: → Seznam základních teologických a filozofických pojmů Kategorie:Církev ja:司教 ko:주교

Transsibiřská magistrála

Transsibiřská magistrála, rusky Транссибирская магистраль, zkráceně Transsib (Трансси́б), je nejdelší železniční trať na světě, hlavní dopravní tepna Ruska, probíhající v délce 9 288 km z Moskvy do Vladivostoku.

Vznik a historie

Vladivostok]S rozvojem dálnovýchodních oblastí ruské říše, zvláště po založení přístavu Vladivostok, majícího zajistit kontrolu nad pobřežím Tichého oceánu, v roce 1860, vyvstala kolem roku 1880 potřeba lepšího a rychlejšího dopravního spojení s evropskou částí Ruska. Roku 1891 byl tedy na popud Sergeje Witteho, tehdy vedoucího odboru železnic na ministerstvu financí, zahájen ambiciózní plán na propojení celé Sibiře pomocí železniční trati; stavělo se od obou konců a pokračovalo se ke středu. Tam kam dorazila trať, vznikala nová města. Některá sice rychle zanikla ale jiná, jako např. Novosibirsk se stala velkoměsty. Na západě překročila trať Ural již předtím v roce 1890 (na tomto místě dnes označuje kilometrovník 1 777 hranici mezi Evropou a Asií) a roku 1898 dosáhla železnice Irkutska při západním břehu Bajkalského jezera. Po dostavbě trati do Chabarovska bylo možno železnici napojit na již existující úsek Chabarovsk - Vladivostok. Trasa tak byla téměř v celé délce dokončena, až na krátký úsek kolem Bajkalského jezera, přes které musely být vlaky přepravovány loďmi. Roku 1903 byla zahájena pravidelná přeprava z Petrohradu do Vladivostoku prostřednictvím Čínsko-dálnovýchodní dráhy, vedoucí přes čínské Mandžusko (Tarskaja-Charbin-Ussurijsk). V následujícím roce byl dostavěn zbývající 207km úsek trati kolem jižního břehu Bajkalu a slavnostně odevzdán do provozu 29. října (16. října podle juliánského kalendáře) 1905. Tohoto dne tak spojily železniční koleje bez přerušení břehy Atlantského a Tichého oceánu. Závěrečné práce na úseku trati podél řeky Amur, směřujícím do Vladivostoku po ruském území, byly završeny zprovozněním mostu přes Amur u Chabarovska 18. října (5. října) 1916. Roku 1929 se začalo s elektrifikací, která trvala dlouhých 73 let, poslední etapa byla dokončena 25. prosince 2002, což umožnilo zdvojnásobení hmotnosti vlaků na 6 000 tun.

Dnešní provoz

2002 Každé dva dny vyjíždí osobní vlak č. 2 "Rossija" z Jaroslavského nádraží v Moskvě, aby o šest dní později dorazil do Vladivostoku. Dnes je Transsibiřská magistrála velmi důležitá hlavně z obchodního hlediska, nejen pro přepravu cestujících. Přes ní směřuje do Evropy z Japonska 8 300 kontejnerů se zbožím, což je asi třetina z celkového vytížení trasy, ročně se přepraví asi 20 000 kontejnerů. Ruské ministerstvo dopravy se přesto snaží ještě zvýšit provoz a tuto trasu více využívat.

Místa na Transsibiřské magistrále

Podél trati leží 89 měst, níže jsou uvedena jen ta nejvýznamnější.
- Moskva
- Nižnij Novgorod
- Vjatka
- Perm
- Jekatěrinburg
- Omsk
- Novosibirsk
- Krasnojarsk
- Irkutsk
- Ulan-Ude
- Čita
- Chabarovsk
- Vladivostok Kromě toho "Transsib" překračuje ne méně než 16 velkých řek: Volha, Vjatka, Kama, Tobol, Irtyš, Ob, Tom, Čulym, Jenisej, Oka, Selenga, Zeja, Bureja, Amur, Chor a Ussuri.

Další významné železnice v Rusku


- BAM – Bajkalsko-amurská magistrála

Externí odkazy


- [http://www.bisnis.doc.gov/bisnis/isa/010202KhabTransp.htm Přehled o dopravě v Chabarovském kraji.]
- [http://www.regent-holidays.co.uk/images/transsibmap.jpg Mapa Transsibu]
- Jízdní řády jsou na [http://www.bahn.de/pv/uebersicht/die_bahn_international_guests.shtml - Doprvaní příručka německých železnic] (včetně Evropy i Transsibu).
- [http://www.hirohurl.net/ultomo.html Trasa Ulánbátar - Moskva]] Kategorie: Rusko Kategorie: Významné železniční tratě Kategorie: Železnice v Rusku ja:シベリア鉄道 ko:시베리아 횡단 철도

Kazachstán

Kazachstán je stát, který se rozkládá ve střední Asii a malou částí svého území západně od řeky Ural zasahuje též do Evropy. Na severozápadě a severu hraničí s Ruskem, na východě s Čínskou lidovou repubikou, z jižní strany jsou jeho sousedy Kyrgyzstán, Uzbekistán a Turkmenistán, na jihozápadě pak přiléhá ke Kaspickému moři. Patří mezi nejrozlehlejší země světa (plocha 2 717 300 km² – 34krát více než ČR), ale většina území je jen velmi řídce osídlena (15 milionů obyvatel představuje hustotu necelých 6 ob./km²). Astana se nedávno stala hlavním městem namísto Alma-Aty. Kazachstán je průmyslově-zemědělskou zemí s obrovskými zdroji černého uhlí, železných a chromových rud, ropy a dalších nerostných surovin. Pastviny představují 63 % rozlohy země, 11 % připadá na lesy a jen 13 % půdy je obděláváno; zbytek jsou především horské oblasti. V Kazachstánu se mimo jiné nachází proslulý kosmodrom Bajkonur.

Přírodní podmínky

Horopis

Třebaže většinu území Kazchastánu zaujímají nízko položené plošiny a pahorkatiny, reliéf je i tak velmi rozmanitý; vcelku lze říci, že povrch Kazachstánu se zvedá směrem k východu. Na západě se v Kaspické proláklině (28 m pod hladinou světového oceánu) prostírá největší vnitrozemské jezero světa – Kaspické moře. Poblíž kaspického pobřeží leží v Karagijské proláklině nejnižší bod Kazachstánu (-132 m). Severní břehy Kaspického moře při dolním toku řeky Ural obklopuje Kaspická nížina,ohraničená na jihu plošinami Mangystau a Ustjurt, na východě Mugodžarskými vrchy. Dále k východu se prostírá rozlehlá nížina Turanská s bezodtokým Aralským jezerem, do kterého ústí řeka Syrdarja. Zde, při uzbeckých hranicích, se nachází poušť Kyzylkum ("Rudé písky"). Nevýraznou Turgajskou plošinu na severozápdě země odděluje sníženina zvaná Turgajská brána od rozlehlé Kazašské plošiny, zaujímající střední část Kazachstánu. Z Kazašské plošiny vystupuje několik hornatin – Ulytau na západě, Kokčetau na severu a Karakaly s nejvyšším bodem Aksoran (1 565 m) na jihovýchodě. Severně od Kazašské plošiny se až za hranice Kazachstánu táhnou úrodné nížiny Išimské a Kulundinské stepi, náležející k Západosibiřské rovině. Tyto oblasti směrem k severu odvodňují řeky Išim a Irtyš. Od Kazašské plošiny směrem k jihu se táhne pustina Betpak Dala ("Hladová step"). Východně odtud, mezi Kazašskou plošinou a pohraničními horami leží bezodtoká Balchašsko-alakolská pánev. Její západní část zaujímá velké protáhlé jezero Balchaš, celosvětový unikát, neboť je z polovice plné sladké a z druhé polovice slané vody; na východě se nacházejí dvě menší jezera Sasykkol a Alakol. Tato oblast závlahového zemědělství na jihovýchodě Kazachstánu je tradičně zvána Sedmiříčí (Džesysu). Východní a jihovýchodní hranice země představují skutečné velehory. Na samém severovýchodě dělí Kazachstán od Sibiře zalesněný Altaj (nejvyšší hora Belucha 4 506 m). Jižně od Altaje vytváří řeka Irtyš v kotlině jezero Zajsan, zvětšené ještě Buchtarminskou přehradní nádrží. Dále k jihu se zvedá pás pohoří Tarbagataj s nejvyšší horou Tastau (2 992 m). I následující horstva se táhnou přibližně stejným směrem jako Tarbagataj, tedy od západu k východu. Nejprve je to Džungarský Alatau s nejvyšší horou Besbakan (4 463 m), poté následuje široké údolí, jímž z Číny přitéká řeka Ili, a na jihovýchodě ohraničuje Kazachstán pohoří Ťan-šan ("Nebeské hory"). Nejvyšší hora Kazachstánu (a druhá nejvyšší hora Ťan-šanu) Chan Tengri ("Vládce duchů") dosahuje výše 7 010 m.

Vodstvo

Kazachstán má kolem 4 000 jezer nejrůznějších velikostí. Z nejrozlehlejších jmenujme Kaspické moře, Aralské jezero a Balchaš. Největšími přehradními nádržemi jsou Buchtarminská na Irtyši a Kapčagajská na Ili. Říční síť země je velmi nepravidelná a hlavní toky se táhnou spíše okrajovými částmi země. Velkou část centrálního Kazachstánu zaujímají bezodtoké polopouště, v nichž se například ztrácejí řeky Sarysu a Ču. Naproti tomu lesostepní oblasti na sevrovýchodě jsou posety stovkami drobných jezer a protkány říčkami. Pro vodní toky, které stékají z velehor na jihovýchodě země je charakteristický maximální průtok v době letního tání horských ledovců, zatímco mnohé stepní řeky v této době vysychají. Velký význam má 500 km dlouhý kanál mezi Pavlodarem a Karagandou, spojující řeky Irtyš a Nura. Nejvýznamnější řeky
- Irtyš (4 284 km, z toho 1 700 km na území Kazachstánu)
- Syrdarja (2 219 km, z toho 1 400 km na území Kazachstánu)
- Ural (2 428 km, z toho 1 100 km na území Kazachstánu)
- Ili (1 439 km, z toho 815 km na území Kazachstánu)
- Išim
- Tobol
- Emba
- Sarysu
- Ču
- Nura

Podnebí

Významná města


- Almaty (Alma-Ata) - 1,76 mil. obyv.
- Qaraghandy (Karaganda) - 596 tis. obyv.
- Šymkent (Čimkent) - 404 tis. obyv.
- Semey (Semipalatinsk) - 342 tis. obyv.
- Pavlodar - 349 tis. obyv.
- Öskemen (Usť-Kamenogorsk) - 334 tis. obyv.

Méně významná města

Arkalyk, Kustanaj , Pavlodar, Džambul, Uralsk, Taldy Kurgan, Zyrjanovsk, Petropavlovsk

Obyvatelstvo

44% obyvatel jsou Kazaši, 25% Rusové a 5% Ukrajinci. Ostaní jsou přistěhovalci z bývalých zěmí SSSR. Náboženství: 50% obyvatel vyznávává sunnitský islám, 44% je pravoslavných křesťanů a 2 % obyvatel jsou evangelíci.

Obchod

Hlavními obchodními partnery jsou Čína a Rusko, kterému pronajímá kosmodrom v Bajkonuru u Džezkazganu za 115 mil. USD ročně.

Administrativní členění


Rusko
# Батыс Қазақстан (Орал)
Batys Qazaqstan (Oral) # Атырау
Atyrau # Маңғыстау (Ақтау)
Mangghystau (Aqtau) # Ақтөбе
Aqtöbe # Қостанай
Qostanaj # Солтүстік Қазақстан (Петропавл)
Soltüstik Qazaqstan (Petropavl) # Ақмола (Көкшетау)
Aqmola (Kökšetau) # Павлодар
Pavlodar # Шығыс Қазақстан (Өскемен)
Šyghys Qazaqstan (Öskemen) # Қарағанды
Qaraghandy # Қызылорда
Qyzylorda # Оңтүстік Қазақстан (Шымкент)
Ongtüstik Qazaqstan (Šymkent) # Жамбыл (Тараз)
Žambyl (Taraz) # Алматы облысы (Талдықорған)
Almaty oblysy (Taldyqorghan) # Алматы
Almaty (samosprávné město v Almaty oblysy) # Астана
Astana (hlavní město, v Aqmola oblysy) # Байқоңыр
Bajqongyr (Bajkonur, pod ruskou správou, v Qyzylorda oblysy) Kategorie:Kazachstán ja:カザフスタン ko:카자흐스탄 ms:Kazakhstan th:ประเทศคาซัคสถาน zh-min-nan:Kazakhstan

1716

Století: 17. století - 18. století - 19. století Roky: 1711 1712 1713 1714 1715 - 1716 - 1717 1718 1719 1720 1721 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Úmrtí


- 14. listopadu - Gottfried Leibniz, německý filozof, matematik, a diplomat

Hlava státu

Karel VI. Kategorie:18. století ko:1716년

1782

Století: 17. století - 18. století - 19. století Roky: 1777 1778 1779 1780 1781 - 1782 - 1783 1784 1785 1786 1787 ----

Události

Česko
- 22. březen – císař Josef II. ruší Klášter Chotěšov

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Hlava státu

Kategorie:18. století ko:1782년 ms:1782 th:พ.ศ. 2325

Kazachstán

Kazachstán je stát, který se rozkládá ve střední Asii a malou částí svého území západně od řeky Ural zasahuje též do Evropy. Na severozápadě a severu hraničí s Ruskem, na východě s Čínskou lidovou repubikou, z jižní strany jsou jeho sousedy Kyrgyzstán, Uzbekistán a Turkmenistán, na jihozápadě pak přiléhá ke Kaspickému moři. Patří mezi nejrozlehlejší země světa (plocha 2 717 300 km² – 34krát více než ČR), ale většina území je jen velmi řídce osídlena (15 milionů obyvatel představuje hustotu necelých 6 ob./km²). Astana se nedávno stala hlavním městem namísto Alma-Aty. Kazachstán je průmyslově-zemědělskou zemí s obrovskými zdroji černého uhlí, železných a chromových rud, ropy a dalších nerostných surovin. Pastviny představují 63 % rozlohy země, 11 % připadá na lesy a jen 13 % půdy je obděláváno; zbytek jsou především horské oblasti. V Kazachstánu se mimo jiné nachází proslulý kosmodrom Bajkonur.

Přírodní podmínky

Horopis

Třebaže většinu území Kazchastánu zaujímají nízko položené plošiny a pahorkatiny, reliéf je i tak velmi rozmanitý; vcelku lze říci, že povrch Kazachstánu se zvedá směrem k východu. Na západě se v Kaspické proláklině (28 m pod hladinou světového oceánu) prostírá největší vnitrozemské jezero světa – Kaspické moře. Poblíž kaspického pobřeží leží v Karagijské proláklině nejnižší bod Kazachstánu (-132 m). Severní břehy Kaspického moře při dolním toku řeky Ural obklopuje Kaspická nížina,ohraničená na jihu plošinami Mangystau a Ustjurt, na východě Mugodžarskými vrchy. Dále k východu se prostírá rozlehlá nížina Turanská s bezodtokým Aralským jezerem, do kterého ústí řeka Syrdarja. Zde, při uzbeckých hranicích, se nachází poušť Kyzylkum ("Rudé písky"). Nevýraznou Turgajskou plošinu na severozápdě země odděluje sníženina zvaná Turgajská brána od rozlehlé Kazašské plošiny, zaujímající střední část Kazachstánu. Z Kazašské plošiny vystupuje několik hornatin – Ulytau na západě, Kokčetau na severu a Karakaly s nejvyšším bodem Aksoran (1 565 m) na jihovýchodě. Severně od Kazašské plošiny se až za hranice Kazachstánu táhnou úrodné nížiny Išimské a Kulundinské stepi, náležející k Západosibiřské rovině. Tyto oblasti směrem k severu odvodňují řeky Išim a Irtyš. Od Kazašské plošiny směrem k jihu se táhne pustina Betpak Dala ("Hladová step"). Východně odtud, mezi Kazašskou plošinou a pohraničními horami leží bezodtoká Balchašsko-alakolská pánev. Její západní část zaujímá velké protáhlé jezero Balchaš, celosvětový unikát, neboť je z polovice plné sladké a z druhé polovice slané vody; na východě se nacházejí dvě menší jezera Sasykkol a Alakol. Tato oblast závlahového zemědělství na jihovýchodě Kazachstánu je tradičně zvána Sedmiříčí (Džesysu). Východní a jihovýchodní hranice země představují skutečné velehory. Na samém severovýchodě dělí Kazachstán od Sibiře zalesněný Altaj (nejvyšší hora Belucha 4 506 m). Jižně od Altaje vytváří řeka Irtyš v kotlině jezero Zajsan, zvětšené ještě Buchtarminskou přehradní nádrží. Dále k jihu se zvedá pás pohoří Tarbagataj s nejvyšší horou Tastau (2 992 m). I následující horstva se táhnou přibližně stejným směrem jako Tarbagataj, tedy od západu k východu. Nejprve je to Džungarský Alatau s nejvyšší horou Besbakan (4 463 m), poté následuje široké údolí, jímž z Číny přitéká řeka Ili, a na jihovýchodě ohraničuje Kazachstán pohoří Ťan-šan ("Nebeské hory"). Nejvyšší hora Kazachstánu (a druhá nejvyšší hora Ťan-šanu) Chan Tengri ("Vládce duchů") dosahuje výše 7 010 m.

Vodstvo

Kazachstán má kolem 4 000 jezer nejrůznějších velikostí. Z nejrozlehlejších jmenujme Kaspické moře, Aralské jezero a Balchaš. Největšími přehradními nádržemi jsou Buchtarminská na Irtyši a Kapčagajská na Ili. Říční síť země je velmi nepravidelná a hlavní toky se táhnou spíše okrajovými částmi země. Velkou část centrálního Kazachstánu zaujímají bezodtoké polopouště, v nichž se například ztrácejí řeky Sarysu a Ču. Naproti tomu lesostepní oblasti na sevrovýchodě jsou posety stovkami drobných jezer a protkány říčkami. Pro vodní toky, které stékají z velehor na jihovýchodě země je charakteristický maximální průtok v době letního tání horských ledovců, zatímco mnohé stepní řeky v této době vysychají. Velký význam má 500 km dlouhý kanál mezi Pavlodarem a Karagandou, spojující řeky Irtyš a Nura. Nejvýznamnější řeky
- Irtyš (4 284 km, z toho 1 700 km na území Kazachstánu)
- Syrdarja (2 219 km, z toho 1 400 km na území Kazachstánu)
- Ural (2 428 km, z toho 1 100 km na území Kazachstánu)
- Ili (1 439 km, z toho 815 km na území Kazachstánu)
- Išim
- Tobol
- Emba
- Sarysu
- Ču
- Nura

Podnebí

Významná města


- Almaty (Alma-Ata) - 1,76 mil. obyv.
- Qaraghandy (Karaganda) - 596 tis. obyv.
- Šymkent (Čimkent) - 404 tis. obyv.
- Semey (Semipalatinsk) - 342 tis. obyv.
- Pavlodar - 349 tis. obyv.
- Öskemen (Usť-Kamenogorsk) - 334 tis. obyv.

Méně významná města

Arkalyk, Kustanaj , Pavlodar, Džambul, Uralsk, Taldy Kurgan, Zyrjanovsk, Petropavlovsk

Obyvatelstvo

44% obyvatel jsou Kazaši, 25% Rusové a 5% Ukrajinci. Ostaní jsou přistěhovalci z bývalých zěmí SSSR. Náboženství: 50% obyvatel vyznávává sunnitský islám, 44% je pravoslavných křesťanů a 2 % obyvatel jsou evangelíci.

Obchod

Hlavními obchodními partnery jsou Čína a Rusko, kterému pronajímá kosmodrom v Bajkonuru u Džezkazganu za 115 mil. USD ročně.

Administrativní členění


Rusko
# Батыс Қазақстан (Орал)
Batys Qazaqstan (Oral) # Атырау
Atyrau # Маңғыстау (Ақтау)
Mangghystau (Aqtau) # Ақтөбе
Aqtöbe # Қостанай
Qostanaj # Солтүстік Қазақстан (Петропавл)
Soltüstik Qazaqstan (Petropavl) # Ақмола (Көкшетау)
Aqmola (Kökšetau) # Павлодар
Pavlodar # Шығыс Қазақстан (Өскемен)
Šyghys Qazaqstan (Öskemen) # Қарағанды
Qaraghandy # Қызылорда
Qyzylorda # Оңтүстік Қазақстан (Шымкент)
Ongtüstik Qazaqstan (Šymkent) # Жамбыл (Тараз)
Žambyl (Taraz) # Алматы облысы (Талдықорған)
Almaty oblysy (Taldyqorghan) # Алматы
Almaty (samosprávné město v Almaty oblysy) # Астана
Astana (hlavní město, v Aqmola oblysy) # Байқоңыр
Bajqongyr (Bajkonur, pod ruskou správou, v Qyzylorda oblysy) Kategorie:Kazachstán ja:カザフスタン ko:카자흐스탄 ms:Kazakhstan th:ประเทศคาซัคสถาน zh-min-nan:Kazakhstan

Mešita

]] ]] Mešita je sakrální stavba, která slouží muslimům ke společným modlitbám.

Charakteristika klasické mešity

Budova má většinou čtvercový půdorys s kupolí. Současná konstrukce klasické mešity vychází ideově z původně křesťanského chrámu Boží Moudrosti (Hagia Sofia) v Istanbulu. . Vnitřní prostor slouží k pátečním modlitbám, kde káže imám, ale i k dalším společným činnostem, jako je výuka či četba (v minulosti to bývalo velmi rozšířené). Muži se klanějí k zemi blíže než ženy, někde je ženám vstup zakázán, a téměř všude je zakázán vstup nevěřícím.

Součásti klasické mešity


- Minaret - Klasickou součásí bývá většinou jeden, ale až čtyři minarety, úzká věž s ochozem nahoře pro Muezzina.
- Mihráb - Výklenek uvitře mešity, v němž stojí imám a káže modlícím se. Je orientován směrem k Mecce v Saúdské Arábii. Jeho směr zároveň určuje půdorys celé mešity. Dříve směřoval k Jeruzalému, ale to bylo ještě za Muhammadova života změněno.
- Minbar - kazatelna, odkud oslovuje věřící kazatel - chatíb.
- Kursí - podnožka (v arabštině synonymum trůnu) na níž je umístěn Korán. Symbol trůnu vychází právě z Koránu; trůnem je zde myšlena Alláhova přítomnost.

Původ slova mešita

Alláh České slovo Mešita pochází z arabského Masdžid (podobně jako špaň. Mezquita), což je v arabštině výraz pro místo, kde se uléhá k modlitbě a bohoslužbě. V některých jazycích (chorv. džamíja, arab. džamí) pochází jeji název z arabského slova džama'u (shromáždili se)

Povinnosti návštěvníků

Do mešity je zakázáno chodit v botách, podlaha bývá pokryta vzácnými koberci. Ženy musejí být zahalené.

Podívejte se také na


- Seznam významných mešit Kategorie:Islám Kategorie:Náboženské a církevní stavby ja:モスク ms:Masjid simple:Mosque th:มัสยิด

Synagoga

je třetí největší na světě.]] z konce 13. století je nejstarší fungující synagogou v Evropě.]] Evropěské Staré synagoze]] Staré synagozeské Staré synagoze]] Synagoga, z řeckého συναγωγη, synagógé („shromáždění“), hebrejsky בית כנסת, bejt kneset („dům shromáždění“) nebo בית תפילה, bejt tefila („dům modlitby“), je židovská stavba, sloužící jako místo setkání, modliteb i náboženského studia. Komplex synagogy často zahrnuje další zařízení, sloužící židovské obci. Zatímco postranní místnosti mohou plnit funkci studovny, v hlavním sále se konají bohoslužby, jejichž základ spočívá v předčítání veršů Tóry.

Vybavení

Svitky Tóry jsou uchovávány ve zvláštní svaté schráně neboli arše (aron ha-kodeš) na stěně, obrácené k Jeruzalému (tzn. v Evropě na východní straně, zvané mizrach). Ústředním místem synagogy je bima, vyvýšené místo s pultem k předčítání Tóry. V synagoze také bývá věčné světlo (ner tamid), symbolizující mepřetržitě hořící menoru jeruzalémského chrámu a přítomnost Boží.

Uspořádání

Synagogy vycházejí konstrukčně z řeckovýchodních chrámů, stejně jako mešity, nicméně neexistuje zde žádný závazný vzor. V ortodoxních synagogách je ženám tradičně vyhrazen oddělený prostor za stěnou hlavního sálu či galerie v patře. Mnohé reformní synagogy se vnitřním uspořádáním blíží křesťanským kostelům. Výzdoba se zpravidla omezuje na ornamentální malby, mozaiky, závěsy, vitráže apod. Zpodobnění lidí či zvířat, zvláště pak v podobě soch se v synagogách nevyskytují, neboť by mohla být vykládána jako modloslužebnictví.

Historie

Synagogy, jakožto místa ke shromáždění a modlitbám se vyvinuly v době babylónského zajetí po zničení Prvního jeruzalémského chrámu roku 586 př. n. l. Definitivně se pak synagogální bohoslužba stala základem židovské náboženské praxe po zkáze Druhého chrámu v roce 70 n. l.

Podívejte se též na


- Židovská bohoslužba
- Minjan
- Sidur
- Chazan
- Cheder
- Ješiva
- Křišťálová noc
- Staronová synagoga
- Krnovská synagoga Kategorie:Židovství ja:シナゴーグ simple:Synagogue

Akademie

Akademismus, anglicky Academic Realism, jeho milovníky nazývaný jako tradiční humanismus, je styl ve výtvarném umění, který v druhé polovině 19. století završil klasicismus. Hlavní snahou akademismu je dokončenost a hladkost malby. Vychází z antiky a vrcholné renesance, jednou z nejdůležitějších technik, kterou často používá, je barokní Caravaggioův (1571 – 1610) šerosvit. Akademičtí malíři se vesměs narodili mezi lety 1823 – 1836. Akademie výtvarného umění (L’Académie des Beaux-Arts) měla 50 členů. V roce 1795 byly sjednoceny její sekce. Škola výtvarného umění (L’Ecole des Beaux-Arts) se tak jmenuje od roku 1793. Má 3 sekce: malbu, sochařství a architekturu. Professoři školy měli les ateliers d’artistes, kde hlouběji seznamovali studenty se svou technikou. Nejslavnější akademickou výstavou byl Salón, který byl pořádán od roku 1737 každý rok v dubnu v Paříži v Apolónově salónu (Salon d’Apollon) v Louvre. (V letech 1802 – 1831 a 1852 – 1863 byl pořádán jako bienále.) Po roce 1890 nastal jeho úpadek rozpadem na dva soupeřící Salony. S akademismem je úzce spjat Římský konkurs (Le concours de Rome), jehož vítěz obdržel Římskou cenu (Premier Grand Prix de Rome) – tříleté stipendium pro nejnadanějšího malíře, aby v Římě studoval antické umění. Byl organisován od roku 1664 a zrušen v roce 1967. Od roku 1803 stipendisté bydleli ve Villa Médicis, sídle Académie de France. Po roce 1874 byl soupeřem akademismu modernismus – avant-garde (tedy impresionismus, který však byl ještě více méně součástí tradičního umění; od 80. let postimpresionismus a symbolismus). Dá se říci, že jako uznáváné umění akademismus skončil před první světovou válkou. Po druhé světové válce byl považován za zpátečnické umění, které dusilo nastupující pokrokové směry. Renesance akademismu začala na konci 70. let 20. století.

Podívejte se také na


- Václav Brožík – největší český akademik

Externí odkazy


- [http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~peters/art.html#Akademismus pojednání o akademismu] (pouze textové)
- [http://artrenewal.org/ Art Renewal Centre] (včetně obrázků) Kategorie:Umělecké směry

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (rusky , 11. listopadu 1821 – 9. února 1881) byl ruský spisovatel a filosof. Vystudoval vojenskou ženijní školu. Působil v kroužku, který se zabýval socialismem, tento kroužek byl odhalen a označen jako protistátní. V roce 1850 byl za činnost v této organizaci spolu s dalšími členy této organizace odsouzen k trestu smrti, který jim car změnil na nucené práce, které vykonával až do r. 1854, od tohoto roku sloužil jako vojín na Sibiři. Roku 1859 Dostojevskij onemocněl (tělesně a brzy na to i duševně) a byl propuštěn. Po svém návratu se podílel na vydávaní novin Epocha a Vremja. Ke konci života byl velmi ovlivněn mysticismem.

Dílo


- Bílé noci
- Nětočka Nězvanovová
- Deník spisovatele

Romány


- Chudí lidé – román v dopisech
- Ves Stěpančikovo a její obyvatelé
- Uražení a ponížení
- Zápisky z mrtvého domu – autobiografický román, napsal ho na nucených pracích. Zabýval se otázkou, proč se člověk stane zločincem a zda má vůbec následovat trest. Román později zhudebnil Leoš Janáček.
- Zločin a trest – Hlavním hrdinou je chudý student Raskolnikov, který si jde k lichvářce pro půjčku. Dostane nápad, že by mohl lichvářku zavraždit, toto si náplánuje a uskuteční. Za lichvářkou přichází její sestra a tak je zabije obě (sekerou). Po činu utekl bez peněz. Pak se dostane do rodiny alkoholika Marmeládova. Zde pracuje (jako prostitutka) pouze jeho dcera Soňa. Raskolnikov se do Soni zamiluje a svěří se jí s vraždou. Soňa ho přesvědčí, aby se šel udat, poté je odsouzen na doživotí. :Raskolnikov je nositel Dostojevského myšlenek, základní myšlenkou je dělení lidí na dvě skupiny: #Silní jedinci – mají právo na všechno (sem patří jak Raskolnikov, tak Dostojevskij.) #Slabí jedinci – bez práv Dostajevskij tuto myšlenku pokládal nejen za filosoficky ospravedlnitelnou, ale dokonce za správnou.
- Běsové – někdy též Běsi
- Bratři Karamazovi
- Idiot
- Uražení a ponížení
- Dvojník
- Výrostek

Novely


- Zápisky z podzemí
- Strýčkův sen
- Hráč
- Věčný manžel Překládal Balzaca, jeho překlady nejsou považovány za příliš kvalitní.

Odkazy


- Seznam ruských spisovatelů Dostojevskij, Fjodor, Michajlovič Dostojevskij, Fjodor, Michajlovič Dostojevskij, Fjodor, Michajlovič Dostojevskij, Fjodor, Michajlovič ja:フョードル・ドストエフスキー

Nizozemsko

Nizozemsko, také Nizozemí, (nepřesně také Holandsko) je království ležící v severozápadní Evropě. Je jednou z nejhustěji osídlených zemí světa. Holandsko je sice běžné označení pro celé Nizozemsko, pochází ale od názvu bývalého hrabství Holandsko, které zahrnuje dnešní province Severni a Jižní Holandsko, a přesně vzato znamená tedy jen část Nizozemí – viz Holandsko.

Poloha a charakter území

Nizozemsko je nížinatá země na pobřeží Severního moře. Na východě hraničí s Německem a na jihu s Belgií. Pro pobřežní oblasti Nizozemska jsou typické prolákliny mělkých přílivových pološin. Existují dva druhy těchto plošin – watty a marše. Watty jsou přílivem zaplavovány a odlivem obnažovány. Na mnoha místech obyvatelé země zpevnily písečné valy a přesypy, postavili hráze a odčerpáváním vody udržují watty vysušené-takto rozšiřují území státu. tyto plochy se nazývají poldery. Marše jsou úrodné pobřežní nížiny na říčních nánosech. Při jejich dostatečném odvodnění se mění v úrodná pole. Na východě a jihu Nizozemska se nachází pahorkatina, jejichž údolími protékají velké evropské řeky.Na jihozápadě se táhne lesnatá plošina, kde se nachází nejvyší vrchol Nizozemska, 322 metry vysoký Vaalserberg.

Podnebí

V Nizozemsku převládá podnebí oceánské. Roční úhrn srážek je poměrně vysoký, pohybuje se v rozmezí 750-850mm. Velmi často se ve vnitrozemí objevují mlhy a často vane silný vítr. Na pobřeží často zuří bouře. Tyto bouře mohou způsobovat záplavy. Jen šest dní v roce je v Nizozemsku bezvětrno. Podnebí v Nizozemsku ovlivňuje také teplý mořský proud v Atlantském oceánu. Díky němu jsou zimy relativně teplé, naopak léta nejsou příliš teplá.

Obyvatelstvo

90% všech Nizozemců žije ve městech. Ačkoli má Nizozemsko poloviční rozlohu České republiky je zde soustředěno více obyvatel než v ČR - 16 milionů. Skoro polovinu těchto obyvatel zahrnuje konurbace Ranstad, kterou především tvoří čtyři velké aglomerace Amsterdam, Haag, Rotterdam a Utrecht. Nizozemsko je příkladem téměř homogenního státu. Vedle drtivé většiny Nizozemců zde žijí menšiny Frísů (jejich jazyk fríština je úřední) a Němců. Ještě menší jsou pak menšiny přistěhovalců z Maroka, Surinamu, Antil, Indonésie a Turecka.

Hospodářství

Základem nizozemského hospodářství je průmysl, obchod a doprava. Svoji nezanedbatelnou roli hraje i zemědělství. Nejdůležitější těžbou nerostné suroviny je těžba zemního plynu (Nizozemsko je v těžbě zemního plnyu 6. na světě). Ten je určen především k výrobě elektrické energie, kterou vyrábějí tepelné elektrárny na zemní plyn, a na export. Kromě něj se těží ještě ropa, sůl kamenná, draselno-hořečnaté soli, vápenec, slín a keramická hlína. Zvláště zpracování ropy je velmi rozvinuté, největší rafinerie se nachází u Rotterdamu, dále je rozvinutý průmysl chemický, elektrostrojírenský, potravinářský, sklářský, textilní, keramický, papírenský a hutnictví železa a hliníku. Díky velmi výhodné poloze u moře se velmi dobře daří obchodu a dopravě, vždyť Nizozemsko se může chlubit přístavem Europort v Rotterdamu, který je největší na světě. V Nizozemsku je převaha nížin, je zde mírné vlhké podnebí a úrodné půdy, proto jsou zde předpoklady pro dobře rozvinuté zemědělství. Však nizozemské zemědělství je nejen že dobře rozvinuté, ale také intenzivní, výkonné a mechanizované. Zaměstnává ale jen 3,7% obyvatelstva. Pěstují se různé plodiny, nejvíce ale obilí, cukrová řepa, kukuřice a brambory. Živočišná výroba se na zemědělské produkci podílí celými 70% a zaměřuje se především na chov skotu, drůbeže a prasat.

Členství země v organizacích

Nizozemsko je členskou zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO).

Podívejte se též na


- Zeměpis
- Evropa
- Gruzínské povstání na Texelu
- Antoine Perrenot de Granvelle Kategorie:Nizozemsko ja:オランダ ko:네덜란드 ms:Belanda simple:Netherlands

1910

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1905 1906 1907 1908 1909 - 1910 - 1911 1912 1913 1914 1915 ----

Události

Česko
- sčítání lidu Svět
- 31. května Jižní Afrika získala nezávislost
- 5. října Portugalsko vyhlásilo republiku
- Portugalská píseň byla přijata jako oficiální hymna republiky
- vzducholodě se začali využívat k civilní letecké přepravě
- Britské Bečuánsko a Kapsko se stalo součástí dominia Jihoafrická unie (dnes Jihoafrická republika); Commonwealth
- Japonsko anektovalo Koreu
- vytvoření Jihoafrické unie

Vědy a umění


- vznikl pojem Expresionismus
- malíři vydali kubistický manifest
- založena skupinu Sursum
- Thomas Morgan prokázal že chromozómy nesou genetickou informaci

Nobelova cena

Narození

Česko
- 18. srpna Alexej Čepička, český politik († 30. září 1990)
- 17. září František Hrubín, český spisovatel († 1. března 1971) Svět
- 5. ledna Štefan Luby, slovenský právník († 10. října 1976)
- 7. února Max Bense, německý filosof († 24. dubna 1990)
- 26. května Imi Lichtenfeld, tvůrce bojového systému Krav Maga († 9. ledna 1998)
- 19. října Subrahmanyan Chandrasekhar, americký astrofyzik a matematik indického původu († 21. srpna 1995)
- 19. prosince Jean Genet, francouzský básník († 15. dubna 1986)

Úmrtí

Česko
- 6. prosince Gabriel Blažek, český matematik (
- 20. září 1842) Svět
- 20. listopad Lev Nikolajevič Tolstoj, ruský spisovatel a filosof (
- 9. září 1828)
- 27. květen Robert Koch, německý lékař a zakladatel bakteriologie (
- 27. květen 1843)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:20. století ja:1910年 ko:1910년

Říjnová revoluce

Říjnová revoluce (jinak také Bolševická revoluce nebo Velká říjnová socialistická revoluce, což je termín užívaný komunisty) byl ozbrojený převrat v Rusku 7. listopadu 1917 (25. října podle juliánského kalendáře, který tehdy v Rusku platil). Z iniciativy vůdce někdejší bolševické frakce sociálně demokratické strany Ruska V. I. Lenina byla připravena akce, která zásadně poznamenala dějiny 20. století. Převrat byl poměrně jednoduchý, protože vláda Alexandra Kerenského již beztak ztratila veškerý vliv na události v zemi. Podle Leninova bonmotu "strana našla moc pohozenou na ulici a jednoduše ji zvedla". Bolševikům stačilo ovládnout hlavní komunikační uzly v Petrohradě – nádraží, poštu atd. Jen kolem Zimního paláce se rozpoutaly sporadické potyčky, ale tamní junkeři a ženský prapor se brzy vzdali. Předseda prozatímní vlády Kerenskij mezitím uprchl, aby se pokusil získat na svou stranu jednotky armády mimo město. Zbytek vlády byl zadržen v Zimním paláci. Při převratu využili bolševici aparátu petrohradského sovětu, který v září ovládli. Protože v Rusku po únorové revoluci vznikl systém tzv. dvojvládí (Prozatímní vláda + sověty), znamenalo to, že do své moci dostali jednu ze složek moci v zemi. Lenin trval na tom, že převzetí vlády musí být násilné, protože vycházel z marxistických představ proletářské revoluce. Na rozdíl od únorové revoluce však nebyla Říjnová revoluce záležitostí mas, jakkoli se komunisté snažili později tvrdit opak. Nebyla ani záležitostí sovětů, protože ty již dávno ztratily svou autonomii. V Petrohradě si řada lidí ani nevšimla, že nějaká revoluce probíhá. Onoho osudového dne hrála normálně divadla, vycházely noviny a dělníci i vojenská posádka se k událostem stavěli povětšinou netečně. V Moskvě se sice v příštích dnech trochu střílelo, ale v jiných městech samozvané výbory a organizace celkem plynule přebíraly moc. Na venkov se ovšem bolševický vliv nevztahoval a tak tomu mělo ještě nějakou dobu zůstat. Obzor rolníků zpravidla nesahal dál než k nejbližšímu městu a zcela jim chyběl smysl pro abstraktní ideologie. Šlo jim hlavně o to, aby získali půdu velkostatkářů, a bylo jim lhostejné od koho. Lenin, který si již vypůjčil z programu strany eserů ty partie, jež se mu hodily, byl ochoten jejich hlad po půdě ukojit. A to bylo hlavní. Úspěch bolševiků umožnilo několik faktorů: #Během osmi měsíců od únorové revoluce se zcela zhroutil tradiční pilíř starého Ruska – armáda. Nebylo tedy nikoho, kdo by převrat potlačil. #Bolševici dovedně využili tehdejší volání po míru "bez anexí a kontribucí" – to, že válku ve skutečnosti prodloužili, se mělo teprve ukázat. #Bolševici natolik věřili ve své "historické" poslání, že byli v té době snad jedinou silou, která měla jasný "program" (jakkoli utopický). Chtěli budovat nový svět, vystoupit z války, zrušit peníze, vyvlastnit továrny a doufali, že položí základy spravedlivé společnosti. Říjnovou revolucí však jejich revoluce teprve začínala. Po celý příští rok museli zvládat jednu krizi za druhou a sami často nevěřili, že se u moci udrží. Tehdy se už na rozdíl od "velkého října" opravdu bojovalo.

Podívejte se též na


- Válečný komunismus
- Ruská občanská válka Kategorie:Revoluce Kategorie:Dějiny Ruska

Československé legie

Československé legie je označení používané pro jednotky zahraničního vojenského odboje za první světové války. Tento název vznikl až po válce, za války se používalo označení jednotky československých zahraničních vojsk. Podle místa působení je lze rozdělit: # československé legie ve Francii # československé legie v Itálii # československé legie v Rusku Jednotlivé pluky byly číslovány podle místa působení: v Rusku od čísla 1, ve Francii od čísla 21 a v Itálii od čísla 31.

Československé legie v Rusku

Byly to dobrovolnické vojenské jednotky na ruském území v letech 1914 - 1920, jejichž základ tvořila Česká družina, která byla 2. února 1916 přetvořená na 1. československý střelecký pluk a následně (19. května 1916) na československou střeleckou brigádu Po bitvě u Zborova (2. července 1917), ve které se československé legie vyznamenaly, zrušila ruská vláda omezení při vytváření československých jednotek a postupně vznikly další divize, které 9. října 1917 vytvořily československý sbor v Rusku. Koncem roku 1917 bylo v Rusku 38 500 dobrovolníků. Po uzavření německo-sovětského míru v Brestu Litevském (březen 1918) opustily československé jednotky Ukrajinu a přesunuly se přes Sibiř do Francie. Po přepadech československých transportů na magistrále došlo k bojům československých legií se sovětskou vládou na Sibiři a v Povolží, které trvaly až do úplné evakuace československých jednotek z Ruska v létě 1920. Do konce roku 1918 vstoupilo do československých legií v Rusku kolem 61 000 vojáků. 1. února 1919 byly legie reorganizovány za přítomnosti M. R. Štefánika. Došlo ke zrušení Odbočky Československé národní rady, s ní i vojenské samosprávy. V Rusku padlo 4112 českých legionářů Přehled hlavních bitev čs. legionářů na Rusi

Československé legie ve Francii

Byly dobrovolnické jednotky ve Francii v letech 1914 - 1919. V rámci cizinecké legie vznikla 31. srpna 1914 rota Nazdar!. V roce 1918 vznikla československá brigáda ve Francii, která se na jaře roku 1919 vrátila do Československa. Bylo v ní asi 9 600 vojáků. Ve Francii padlo 650 českých legionářů

Československé legie v Itálii

Byly dobrovolnické vojenské jednotky v Itálii v letech 1917 - 1918. První se vytvářely v roce 1917 jako výzvědné oddíly, na jaře roku 1918 došlo k vytvoření československá divize, v prosinci 1918 vznikl armádní sbor. Do jednotek bylo zařazeno asi 20 000 vojáků, po podepsání příměří ze zajatců vytvořeny další, tzv. domobranecké prapory o počtu asi 60 000 vojáků. Na italské frontě zemřelo 350 českých legionářů.

Význam

Význam těchto jednotek byl opravdu značný. Jednak se podílely na vítězství Dohody v první světové válce, zejména však zároveň podpořily politiky v jejich snaze o vytvoření Československa: Československo bylo po skončení války považováno za jednu z vítězných mocností. V Československu (1920 - 1939) byl pak jejich odkaz brán velmi vážně, vznikaly mnohé spolky a organizace, které různě propagovaly legie. V české literatuře vznikla skupina spisovatelů (zpravidla bývalých legionářů), kteří psali téměř výhradně o legiích, proto se tato literatura přímo nazývá legionářskou (Rudolf Medek, František Langer, Josef Kopta). Po roce 1948 se jejich význam zlehčoval a během krátké doby se o nich oficiálně přestalo mluvit úplně. Kategorie:První světová válka kategorie:Československé legie

Portal:Rockmusik/Qualitätsoffensive

< Zurück zum Portal:Rockmusik Portal:Rockmusik Herzlich Willkommen bei der Qualitätsoffensive im Portal Rockmusik! Hier soll innerhalb eines Monats ein bestimmter Themenbereich der Rockmusik ausgebaut werden. Jeder der etwas dazu beitragen kann, ist herzlich zur Mitarbeit eingeladen! Zur Zeit arbeiten wir am Thema . Themenvorschläge für die nächsten Themen werden auf der Diskussionsseite gesammelt.

Aktuelles Thema:


- Zeitraum: 1. - 31. Oktober 2005

Grund

Wegen zu geringer Beteiligung bei der Themenabstimmung muss die Qualitätsoffensive für diesen Monat leider ausfallen. Das neue Thema wird unter Portal_Diskussion:Rockmusik/Qualitätsoffensive ausgewählt. --Flominator 20:39, 2. Okt 2005 (CEST) Nachtrag: Wer diesen Monat trotzdem etwas Inhaltliches beitragen will, soll sich an der Wikipedia:Aktion Winterspeck beteiligen. --Flominator 20:52, 2. Okt 2005 (CEST)

Archiv


- 1. September - 30. September: Nirvana
- 1. August - 31. August: Queen
- 1. Juli - 31. Juli: Live 8
- 1. Juni - 30. Juni: Woodstock

Gry Sklep wdkarski gry zrcznociowe eba praca w anglii










































:: RELATED NEWS ::