:: wikimiki.org ::
| Lukov |
LukovLukov je název několika obcí v České republice.
- Lukov (okres Teplice) – obec v okrese Teplice
- Lukov (okres Třebíč) – obec v okrese Třebíč
- Lukov (okres Zlín) – obec v okrese Zlín
- Lukov (okres Znojmo) – obec v okrese Znojmo
nebo částí obcí:
- Lukov (Vraný) – část obce Vraný v okrese Kladno
- Lukov (Úštěk) – část města Úštěk v okrese Litoměřice
Česko
Česko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem, na severu s Polskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem.
Území České republiky se skládá z 3 historických zemí: Čechy, Morava a České Slezsko, přičemž od roku 1920 jsou součástí Čech a Moravy malé okrajové části původních Dolních Rakous, kterými jsou České Velenice s okolím (tzv. Vitorazsko), a Valticko s tzv. Dyjským trojúhelníkem.
Česko je členskou zemí Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU).
Dějiny
Hlavní článek: Dějiny Česka
O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů. Od 3. stol. př. n. l. obývají tuto oblast Keltové a v 1. století n. l. přicházejí kmeny Germánů.
Od 5. století se na území dnešního Česka objevují Slované. V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši. V roce 833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vzniká Velkomoravská říše, která postupně zahrnuje i Čechy (890-894), Slezsko, Lužice, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše, od níž se Čechy v roce 894 odtrhly, byla v roce 907 rozvrácena Maďary.
Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. stol., kdy je mj. pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj. V průběhu 10. a 11. století dochází ke konsolidaci státu, je připojena Morava a země se stává královstvím. Svého vrcholu dosahuje za posledních Přemyslovců, ale hlavně za vlády Karla IV. V 15. století české země výrazně oslabily husitské války.
V roce 1526 definitivně nastoupila na český trůn dynastie Habsburků, která zemi včlenila do habsburské monarchie. V roce 1547 a v roce 1618 vypuklo proti panovníkovi ozbrojené povstání. Defenestrace místodržících se stala počátkem třicetileté války. Stavové byli rychle poraženi a potrestáni tvrdými represemi. Začala násilná rekatolisace českých protestantů.
Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Od konce 18. století začíná v českých zemích národní obrození, které usiluje o obnovu české kultury a jazyka a později o získání politické moci.
Po porážce Rakouska–Uherska v první světové válce (1914 – 1918) se české země 28. října 1918 osamostatnily a staly se jádrem nově vzniklého Československa (Republika československá, Československá republika, ČSR, nazývaná též první republika), jehož území zahrnovalo i Slovensko a Podkarpatskou Rus (jinak též Zakarpatskou Ukrajinu). Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety). Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku, malou část československého území (zejména oblast Těšínska) získalo Polsko. Po tomto aktu se do názvu Československa vrátil spojovník (Česko-Slovensko) a hovoří se o tzv. druhé republice. 14. března 1939 se Slovensko odtrhlo a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a Němci byli vysídleni do Německa a Rakouska.
V únoru 1948 se převratem v Československu chápou moci komunisté; země se stává totalitním státem a součástí sovětského bloku. V roce 1960 byl její politický název změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Liberalizační hnutí roku 1968, známé jako Pražské jaro, bylo poraženo invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy (Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky) 21. srpna 1968. Zákonem o federalisaci Československé socialistické republiky, který nabyl účinnosti 1. ledna 1969, se Československo formálně změnilo na federaci dvou národních států – Česka (oficiálně Česká socialistická republika, ČSR) a Slovenska (oficiálně Slovenská socialistická republika, SSR). Politické poměry v zemi změnila až sametová revoluce 17. listopadu 1989. Počátkem roku 1990 byl z politického názvu obou národních republik odstraněn přívlastek „socialistická“. Počátkem jara téhož roku se politický název Československa změnil na Československá federativní republika (ČSFR), který byl necelý měsíc poté opět upraven do ne příliš vhodné podoby Česká a Slovenská Federativní Republika.
Jako státní útvar přestalo Československo existovat 1. ledna 1993, kdy se mírovou cestou rozdělilo na Česko a Slovensko. Roku 1999 bylo Česko přijato do NATO. Česko spolu se Slovenskem schválily v referendu v roce 2003 svůj přístup k Evropské unii, který nabyl účinnosti 1. května 2004.
Politický systém
Hlavní článek: Politický systém Česka
Česká republika je parlamentní demokracie. Výkonnou moc má vláda, která vydává nařízení a navrhuje zákony. Je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený každých pět let Parlamentem. Prezident navrhuje ústavní soudce, které musí schválit Senát, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě ústavních). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy na návrh předsedy. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictví i od jednotlivých členů vlády.
Český Parlament je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát. Jednou za dva roky se obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb.
Administrativní rozdělení
podívejte se také na: kraj, okres, CZ-NUTS, NUTS
V roce 2000 začalo fungovat 14 nových samosprávných krajů. Pro výkon státní správy na krajské úrovni byl rovněž zvolen smíšený model: krajský úřad je krajským orgánem; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor.
Historie krajů
Ještě v rámci Československa se území dnešní České republiky dělilo na 8 krajů: Hlavní město Praha, Středočeský (Praha), Jihočeský (České Budějovice), Západočeský (Plzeň), Severočeský (Ústí nad Labem), Východočeský (Hradec Králové), Jihomoravský (Brno) a Severomoravský (Ostrava). Kraje se dále dělily na okresy, dohromady bylo v Česku 75 okresů (sedmdesátý šestý, Jeseník, vznikl až v 90. letech 20. století). Toto rozdělení platilo od roku 1960. Tehdejší kraje nebyly samosprávné. Krajské národní výbory (KNV) byly státní úřady. KNV byly zrušeny v roce 1990, kraje jako územní článek existovaly dále, ale neměly žádný obecný správní úřad.
V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory přejmenovány na okresní úřady. Místní a městské národní výbory byly zrušeny a byla obnovena obecní samospráva. Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní úřad je obecním orgánem. Česko se 1. ledna 1993 stalo samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo.
Ke dni 1. ledna 2003 byly zrušeny okresní úřady. Okresy jako jednotka státní správy nadále existují, okresy také zůstávají jednotkou statistickou. Některé úřady mají okresní působnost, např. okresní soudy.
Správní obvody, malé okresy, obce III. typu
Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností (někdy též zvané "malé okresy" nebo "obce III. [typu]"). Takovými obcemi se samozřejmě stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k nim však řada dalších. Tyto obvody se někde dále dělí na obvody obcí s pověřeným obecním úřadem, které vykonávají některé pravomoci i pro okolní obce.
Některé kraje se, směrem nahoru, sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2, které mají mít srovnatelný počet obyvatel, aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie, a při financování místních projektů.
Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad, Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod, Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod, Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava. Oblast NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem.
Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3, přičemž NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zárověň i na úrovni NUTS 2.
Euroregiony
:viz hlavní článek Euroregion
Euroregiony jsou zakládány k regionální spolupráci v Evropě, zpravidla v regionech do nedávna (v našich oblastech do listopadu 1989) dělených státními hranicemi.
Zeměpisné podmínky
Českým územím prochází hlavní rozvodí oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km).
Z hlediska fyzicko-geografického leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část Česka vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin a středohory (Šumava, Český les, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Beskydy). Více na stránce o geomorfologickém členění Česka.
Podnebí Česka se vyznačuje vzájemným pronikáním a míšením oceánských a kontinentálních vlivů. Je charakterizováno západním prouděním s převahou západních větrů, intenzivní cyklonální činností a poměrně hojnými srážkami. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů. Velký vliv na podnebí Česka má nadmořská výška a reliéf. Z celkové plochy státního území leží 52 817 km2 (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km2 (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km2 (1,05 %) ve výšce nad 1 000 m. Střední nadmořská výška je 430 m.
Rovněž flora a fauna vyskytující se na území Česka svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy, převážně jehličnaté, zaujímají 33 % celkové rozlohy země.
Také půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy.
Délka západní společné hranice Česka s Německem činí 810,7 km, z toho se Saskem 453,9 km a s Bavorskem 356,8 km. Společná jižní hranice s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem na východě 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km, podle polských údajů 789,89 km.
- Nejníže položené místo: Labe na odtoku ze země, 115 m n. m.
- Nejvýše položené místo: Sněžka, 1602 m n. m.
Ekonomika
Hlavní článek: Ekonomika Česka
Česko vykazuje jednu z nejstabilnějších a nejvíce prosperujících ekonomik ze všech postkomunistických zemí. Během 90. let došlo k základním změnám ve vlastnických vztazích – malé a velké privatizaci, restituci, dále k restrukturalizaci a technologické modernizaci, umožněných jak domácími úvěry, tak zejména otevřením země a přílivem zahraničních investic.
Po počáteční expansi česká ekonomika podlehla malé recesi, z které se zotavovala od poloviny roku 1999. Růst v letech 2000 – 2001 byl zapříčiněn hlavně vývozem do EU, především do Německa, dalším přílivem zahraničních investic a oživující domácí poptávkou.
Velký problém v budoucnosti mohou způsobit vysoké rozpočtové deficity a rostoucí státní dluh. S potížemi se také potýká nedokončená privatizace státních podniků. Nedokončeny jsou také změny v zákonodárství a zejména v soudnictví.
Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí. Dále se ještě v malém rozsahu těží ropa a zemní plyn, kaolín nebo stavební hmoty. Zemědělská výroba téměř uspokojuje domácí poptávku. Pěstuje se hlavně obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), brambory, cukrová řepa, zelenina, len a řepka. Svůj význam má i pěstování chmele, sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvl. kaprů).
Základem energetiky jsou tepelné elektrárny (75 %) a jaderné elektrárny (Temelín a Dukovany). Hlavními průmyslovými centry jsou Praha, Brněnsko, Ostravsko a Plzeňsko. Mezi důležitá odvětví průmyslu patří hutnictví, strojírenství, textilní průmysl, potravinářský průmysl, elektroprůmysl a výroba dopravních prostředků. Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím je stavebnictví.
Česko má hustou dopravní síť. Prudce se rozvíjejí telekomunikace. Zahraniční obchod má v posledních letech pasivní bilanci, danou hlavně dovozem paliv a moderních technologií, kterou ale vyrovnávají vysoké příjmy z turistiky.
Obyvatelstvo
Hlavní článek: Obyvatelstvo Česka
Přirozený přírůstek obyvatelstva je záporný -0,08 % (odhad 2003). Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 75 let (odhad 2003). Ve městech žije celkem 71 % populace.
Většina obyvatel Česka má českou národnost (90,4 %) nebo moravskou národnost (3,7 %) a mluví česky. Čeština patří do západoslovanské větve indoevropské jazykové skupiny. Dalšími etnickými skupinami jsou Poláci, Němci (zbytek dřívější velké menšiny), Romové, Maďaři, Ukrajinci a další. Po rozdělení Československa v roce 1993 zůstali někteří Slováci v Česku a dnes tvoří asi 2 % obyvatelstva.
Většina populace (59 %) je bez vyznání. Nejpočetnější církev je římskokatolická (27 %), 1 % obyvatel je členy Církve československé husitské, necelé 1 % Českobratrské církve evangelické. Počet vyznavačů judaismu je nepatrný.
Kultura
- Světové kuturní a přírodní dědictví: Český Krumlov, Holašovice, Kutná Hora, Praha, Telč, Karlovy Vary, Olomouc.
- Turistická místa: Krnov, Pardubice, Svatý Jan pod Skalou, oblast severní Moravy, hory - Krkonoše, Šumava, Jeseníky, Beskydy; dále Moravský kras, Český ráj, hrady a zámky - Karlštejn, Konopiště, Hluboká, Pernštejn
- Český film
Pohledy ze satelitu
Český film
Český film
Podívejte se též na
- Seznam českých měst
- Chráněná území
- Zeměpis
- Evropa
Externí odkazy
- [http://www.czech.cz Oficiální český portál]
- [http://www.vlada.cz Úřad vlády]
- [http://www.hrad.cz/cz/ Pražský hrad]
- [http://www.psp.cz Poslanecká sněmovna]
- [http://www.senat.cz Senát]
- [http://www.portal.gov.cz Portál veřejné správy]
K názvu Česka:
- [http://www.national-geographic.cz/detail.asp?id=951 Základní publikace ČÚZK k českému geografickému názvosloví] Leoš Jeleček, 27.4.2004, National Geographic, Česko (ČÚZK = Český úřad zeměměřický a katastrální)
Category: Česko
ja:チェコ
ko:체코
simple:Czech Republic
zh-min-nan:Česko
Okres Teplice
Okres Teplice je okresem v Ústeckém kraji.
Jeho sídlem je město Teplice. Rozloha okresu je 469,12 km², počet obyvatel je 127 755 osob (hustota zalidnění je 272 obyvatel na 1 km²). V okrese Teplice je 34 obcí, z toho 8 měst.
Sousedí s ústeckými okresy Most na západě, Louny na jihu, Litoměřice na jihovýchodě a Ústí nad Labem na východě. Jeho severozápadním vymezením je státní hranice s Německem.
Struktura povrchu
K 31. prosinci 2003, má okres celkovou plochu 469,12 km², z toho:
- 34,25 % zemědělských pozemků, kterou z 52,01 % tvoří orná půda (17,81 % rozlohy okresu)
- 65,75 % ostatní pozemky, z toho 55,91 % lesy (36,76 % rozlohy okresu)
Demografické údaje
Data k 30. červnu 2005:
- hustota zalidnění: 272 ob./km²
- 84,08 % obyvatel žije ve městech.
Zaměstnanost
(2003)
Školství
(2003)
Zdravotnictví
(2003)
Zdroj
- [http://www.czso.cz/ Český statistický úřad]
Seznam obcí
(města vyznačena tučně)
- Bílina
- Bořislav
- Bystřany
- Bžany
- Dubí
- Duchcov
- Háj u Duchcova
- Hostomice
- Hrob
- Hrobčice
- Jeníkov
- Kladruby
- Kostomlaty pod Milešovkou
- Košťany
- Krupka
- Lahošt
- Ledvice
- Lukov
- Měrunice
- Mikulov
- Modlany
- Moldava
- Novosedlice
- Ohníč
- Osek
- Proboštov
- Rtyně nad Bílinou
- Srbice
- Světec
- Teplice
- Újezdeček
- Zabrušany
- Žalany
- Žim
Vodní toky
- Bílina
Kategorie:Ústecký kraj
Teplice
Kategorie:Okres Teplice
Okres Zlín
Okres Zlín je okresem v Zlínském kraji.
Jeho sídlem je město Zlín. Rozloha okresu je 1 030,2 km², počet obyvatel je 192 994 osoby (hustota zalidnění je 187 obyvatel na 1 km²). V okrese Zlín je 87 obcí, z toho 10 měst.
V rámci kraje sousedí na severu s okresem Vsetín, na západě s okresem Kroměříž a na jihu s okresem Uherské Hradiště. Z jihovýchodu je okres vymezen státní hranicí se Slovenskem.
Struktura povrchu
K 31. prosinci 2003, má okres celkovou plochu 1 030,2 km², z toho:
- 46,23 % zemědělských pozemků, které z 55,85 % tvoří orná půda (82,78 % rozlohy okresu)
- 53,77 % ostatní pozemky, z toho 78,55 % lesy (42,24 % rozlohy okresu)
Demografické údaje
Data k 30. červnu 2005:
- hustota zalidnění: 187 ob./km²
- 72,52 % obyvatel žije ve městech
Zaměstnanost
(2003)
Školství
(2003)
Zdravotnictví
(2003)
Zdroj
- [http://www.czso.cz/ Český statistický úřad]
Obce okresu
města tučně
- Bohuslavice nad Vláří
- Bohuslavice u Zlína
- Bratřejov
- Brumov-Bylnice
- Březnice
- Březová
- Březůvky
- Dešná
- Dobrkovice
- Dolní Lhota
- Doubravy
- Drnovice
- Držková
- Fryšták
- Halenkovice
- Haluzice
- Horní Lhota
- Hostišová
- Hrobice
- Hřivínův Újezd
- Hvozdná
- Jasenná
- Jestřabí
- Kaňovice
- Karlovice
- Kašava
- Kelníky
- Komárov
- Křekov
- Lhota
- Lhotsko
- Lípa
- Lipová
- Loučka
- Ludkovice
- Luhačovice
- Lukov
- Lukoveček
- Lutonina
- Machová
- Mysločovice
- Napajedla
- Návojná
- Nedašov
- Nedašova Lhota
- Neubuz
- Oldřichovice
- Ostrata
- Otrokovice
- Petrůvka
- Podhradí
- Podkopná Lhota
- Pohořelice
- Poteč
- Pozlovice
- Provodov
- Racková
- Rokytnice
- Rudimov
- Sazovice
- Sehradice
- Slavičín
- Slopné
- Slušovice
- Spytihněv
- Šanov
- Šarovy
- Štítná nad Vláří-Popov
- Tečovice
- Tichov
- Tlumačov
- Trnava
- Ublo
- Újezd
- Valašské Klobouky
- Velký Ořechov
- Veselá
- Vizovice
- Vlachova Lhota
- Vlachovice
- Vlčková
- Všemina
- Vysoké Pole
- Zádveřice-Raková
- Zlín
- Žlutava
Kategorie:Zlínský kraj
Zlín
Kategorie:Okres Zlín
Okres Znojmo
Okres Znojmo je okresem v Jihomoravském kraji.
Jeho sídlem je město Znojmo. Rozloha okresu je 1 636,96 km², počet obyvatel je 114 286 osob (hustota zalidnění je 70 obyvatel na 1 km²). V okrese Znojmo je 148 obcí, z toho 4 města.
Z jihomoravských okresů sousedí na severovýchodě s okresem Brno-venkov a na východě s okresem Břeclav. Dále pak na severozýpadě sousedí s okresem Třebíč Kraje Vysočina a na západě s okresem Jindřichův Hradec Jihočeského kraje. Z jihu je okres vymezen státní hranicí s Rakouskem.
Struktura povrchu
K 31. prosinci 2003, má okres celkovou plochu 1 636,96 km², z toho:
- 69,16 % zemědělských pozemků, které z 91,65 % tvoří orná půda (63,39 % rozlohy okresu)
- 30,84 % ostatní pozemky, z toho 69,68 % lesy (21,49 % rozlohy okresu)
Demografické údaje
Data k 30. červnu 2005:
- hustota zalidnění: 70 ob./km²
- 41,67 % obyvatel žije ve městech
Zaměstnanost
(2003)
Školství
(2003)
Zdravotnictví
(2003)
Zdroj
- [http://www.czso.cz/ Český statistický úřad]
Seznam obcí
Bantice - Běhařovice - Bezkov - Bítov - Blanné - Blížkovice - Bohutice - Bojanovice - Borotice - Boskovštejn - Božice - Branišovice - Břežany - Citonice - Ctidružice - Čejkovice - Čermákovice - Černín - Damnice - Dobelice - Dobřínsko - Dobšice - Dolenice - Dolní Dubňany - Dyjákovice - Dyjákovičky - Dyje - Džbánice - Grešlové Mýto - Havraníky - Hevlín - Hluboké Mašůvky - Hnanice - Hodonice - Horní Břečkov - Horní Dubňany - Horní Dunajovice - Horní Kounice - Hostěradice - Hostim - Hrabětice - Hrádek - Hrušovany nad Jevišovkou (pou) - Chvalatice - Chvalovice - Jamolice - Jaroslavice - Jevišovice - Jezeřany-Maršovice - Jiřice u Miroslavi - Jiřice u Moravských Budějovic - Kadov - Korolupy - Kravsko - Krhovice - Křepice - Křídlůvky - Kubšice - Kuchařovice - Kyjovice - Lančov - Lechovice - Lesná - Lesonice - Litobratřice - Loděnice - Lubnice - Lukov - Mackovice - Mašovice - Medlice - Mikulovice - Milíčovice - Miroslav - Miroslavské Knínice - Morašice - Moravský Krumlov - Našiměřice - Němčičky - Nový Šaldorf-Sedlešovice - Olbramkostel - Olbramovice - Oleksovice - Onšov - Oslnovice - Pavlice - Petrovice - Plaveč - Plenkovice - Podhradí nad Dyjí - Podmolí - Podmyče - Práče - Pravice - Prokopov - Prosiměřice - Přeskače - Rešice - Rozkoš - Rudlice - Rybníky - Skalice - Slatina - Slup - Stálky - Starý Petřín - Stošíkovice na Louce - Strachotice - Střelice - Suchohrdly - Suchohrdly u Miroslavi - Šafov - Šanov - Šatov - Štítary - Šumice - Šumná - Tasovice - Tavíkovice - Těšetice - Trnové Pole - Troskotovice - Trstěnice - Tulešice - Tvořihráz - Uherčice - Újezd - Únanov - Valtrovice - Vedrovice - Velký Karlov - Vémyslice - Vevčice - Višňové - Vítonice - Vracovice - Vranov nad Dyjí - Vranovská Ves - Vratěnín - Vrbovec - Výrovice - Vysočany - Zálesí - Zblovice - Znojmo - Želetice - Žerotice - Žerůtky
Znojmo
Kategorie:Jihomoravský kraj
Kategorie:Okres Znojmo
Okres Kladno
Okres Kladno je okresem v Středočeském kraji.
Jeho sídlem je město Kladno. Rozloha okresu je 691,47 km², počet obyvatel je 150 447 osob (hustota zalidnění je 218 obyvatel na 1 km²). V okrese Kladno je 100 obcí, z toho 7 měst.
V rámci kraje sousedí na západě s okresem Rakovník, na jihu s okresem Beroun, na východě s okresem Praha-západ a na severovýchodě s okresem Mělník. Ze severozápadu a severu jej ohraničují okresy Louny a Litoměřice Ústeckého kraje.
Na území okresu leží dvě obce s rozšířenou působností (Kladno a Slaný), přičemž do územní působnosti kladenského magistrátu spadá též obec Lány v okrese Rakovník.
Struktura povrchu
K 31. prosinci 2003, má okres celkovou plochu 691,47 km², z toho:
- 69,86 % zemědělských pozemků, kterou z 90,17 % tvoří orná půda (62,99 % rozlohy okresu)
- 30,14 % ostatní pozemky, z toho 57,61 % lesy (17,36 % rozlohy okresu)
Demografické údaje
Data k 30. červnu 2005:
- hustota zalidnění: 218 ob./km²
- 67,16 % obyvatel žije ve městech.
Zaměstnanost
(2003)
Školství
(2003)
Zdravotnictví
(2003)
Zdroj
- [http://www.czso.cz/ Český statistický úřad]
Seznam obcí
(města vyznačena tučně)
- Běleč
- Běloky
- Beřovice
- Bílichov
- Blevice
- Brandýsek
- Braškov
- Bratronice
- Buštěhrad
- Cvrčovice
- Černuc
- Doksy
- Dolany
- Drnek
- Družec
- Dřetovice
- Dřínov
- Hobšovice
- Horní Bezděkov
- Hořešovice
- Hořešovičky
- Hospozín
- Hostouň
- Hradečno
- Hrdlív
- Hřebeč
- Chržín
- Jarpice
- Jedomělice
- Jemníky
- Kačice
- Kamenné Žehrovice
- Kamenný Most
- Kladno
- Klobuky
- Kmetiněves
- Knovíz
- Koleč
- Královice
- Kutrovice
- Kvílice
- Kyšice
- Ledce
- Lhota
- Libochovičky
- Libovice
- Libušín
- Lidice
- Líský
- Loucká
- Makotřasy
- Malé Kyšice
- Malé Přítočno
- Malíkovice
- Neprobylice
- Neuměřice
- Olovnice
- Otvovice
- Páleč
- Pavlov
- Pchery
- Pletený Újezd
- Plchov
- Podlešín
- Poštovice
- Pozdeň
- Přelíc
- Řisuty
- Sazená
- Slaný
- Slatina
- Smečno
- Stehelčeves
- Stradonice
- Stochov
- Studeněves
- Svárov
- Svinařov
- Šlapanice
- Třebichovice
- Třebíz
- Třebusice
- Tuchlovice
- Tuřany
- Uhy
- Unhošť
- Velká Dobrá
- Velké Přítočno
- Velvary
- Vinařice
- Vraný
- Vrbičany
- Zájezd
- Zákolany
- Zichovec
- Zlonice
- Zvoleněves
- Želenice
- Žilina
- Žižice
Kladno
Kategorie:Středočeský kraj
Kategorie:Okres Kladno
ÚštěkÚštěk, dříve německy též Auscha, je malé město v severních Čechách, 17 km severovýchodně od Litoměřic. Leží v nadmořské výšce kolem 240 m na rozhraní CHKO České středohoří a Kokořínsko. Městem prochází silnice č. 15 a železniční trať č. 087 spojující Litoměřice s Českou Lípou. Úštěk má rozlohu 74,93 km² a čítá 2 673 obyvatel. PSČ zdejší pošty je 411 15.
Nejdůležitějším pracovním odvětvím je tradičně zemědělství. Dříve, ke konci 20. století, k tomu též patřila výroba kovu (KOVOBEL), nábytku a silonových punčoch.
Nejhodnotnější částí města je jeho střed s mnoha zachovalými pozdně gotickými měšťanskými domy, prohlášený památkovou rezervací. Proto byl Úštěk nejednou využit jako kulisa k filmům.
Historie
Úštěk byl založený ve 14. století a 1361 byl vyhlášený za město. Původní pánové z Michalovic zastavili roku 1387 město Berkům z Dubé, poté patřilo řadě církevním a světovým osobnostem.
Pamětihodnosti
- V památkové rezeravaci se každoročně začátkem srpna koná tradiční jarmark, jakož i jiné ochotnickými spolky oživené slavnosti.
Je dobré navštívit:
- panský dvůr ze 14. století.
- gotický farní kostel sv. Petra a Pavla, přestavěný 1764–1772.
- věž Pikart, která slouží jako výstavní síň a jež je masivní a velkou věží městského opevnění (1428).
- budovu fary
- židovskou synagogu v Podskalské ulici
- štíty domů na Mírovém náměstí
- jezuitský dvůr
- kostel Nejsvětější Trojice
Externí odkazy
- Homepage (CZ/DE) (http://www.mesto-ustek.cz/)
- Podrobný popis dějin města (http://www.mesto-ustek.cz/historie_zi.htm)
Kategorie:Česká města
Kategorie:okres Litoměřice
Okres Litoměřice
Okres Litoměřice je okresem v jihovýchodní části Ústeckého kraje.
Jeho sídlem je město Litoměřice. Rozloha okresu je 1 032,12 km², počet obyvatel je 115 199 osob (hustota zalidnění je 112 obyvatel na 1 km²). V okrese Litoměřice je 105 obcí, z toho 10 měst.
V rámci kraje sousedí na jihozápadě s okresem Louny, na severozápadě s okresem Teplice a na severu s okresy Ústí nad Labem a Děčín. Na severovýchodě hraničí s okresem Česká Lípa Libereckého kraje, na jihovýchodě a jihu s okresy Mělník a Kladno Středočeského kraje.
Struktura povrchu
K 31. prosinci 2003, má okres celkovou plochu 1 032,12 km², z toho:
- 71,53 % zemědělských pozemků, kterou z 81,77 % tvoří orná půda (58,49 % rozlohy okresu)
- 28,47 % ostatní pozemky, z toho 57,27 % lesy (16,30 % rozlohy okresu)
Demografické údaje
Data k 30. červnu 2005:
- hustota zalidnění: 112 ob./km²
- 62,15 % obyvatel žije ve městech.
Zaměstnanost
(2003)
Školství
(2003)
Zdravotnictví
(2003)
Zdroj
- [http://www.czso.cz/ Český statistický úřad]
Seznam obcí
(města vyznačena tučně)
- Bechlín
- Bohušovice nad Ohří
- Brňany
- Brozany nad Ohří
- Brzánky
- Bříza
- Budyně nad Ohří
- Býčkovice
- Ctiněves
- Černěves
- Černiv
- Černouček
- Čížkovice
- Děčany
- Dlažkovice
- Dobříň
- Doksany
- Dolánky nad Ohří
- Drahobuz
- Dušníky
- Evaň
- Hlinná
- Horní Beřkovice
- Horní Řepčice
- Hoštka
- Hrobce
- Chodouny
- Chodovlice
- Chotěšov
- Chotiměř
- Chotiněves
- Chudoslavice
- Jenčice
- Kamýk
- Keblice
- Klapý
- Kleneč
- Kostomlaty pod Řípem
- Krabčice
- Křesín
- Křešice
- Kyškovice
- Levín
- Lhotka nad Labem
- Liběšice
- Libkovice pod Řípem
- Libochovany
- Libochovice
- Libotenice
- Litoměřice
- Lkáň
- Lovečkovice
- Lovosice
- Lukavec
- Malé Žernoseky
- Malíč
- Martiněves
- Michalovice
- Miřejovice
- Mlékojedy
- Mnetěš
- Mšené-lázně
- Nové Dvory
- Oleško
- Píšťany
- Ploskovice
- Podsedice
- Polepy
- Prackovice nad Labem
- Přestavlky
- Račice
- Račiněves
- Radovesice
- Rochov
- Roudnice nad Labem
- Sedlec
- Siřejovice
- Slatina
- Snědovice
- Staňkovice
- Straškov-Vodochody
- Sulejovice
- Štětí
- Terezín
- Travčice
- Trnovany
- Třebenice
- Třebívlice
- Třebušín
- Úpohlavy
- Úštěk
- Vědomice
- Velemín
- Velké Žernoseky
- Vchynice
- Vlastislav
- Vražkov
- Vrbice
- Vrbičany
- Vrutice
- Záluží
- Žabovřesky nad Ohří
- Žalhostice
- Židovice
- Žitenice
Řeky
- Labe
- Ohře
Kategorie:Ústecký kraj
Litoměřice
Kategorie:Okres Litoměřice
Harold S. VanderbiltHarold Stirling Vanderbilt (ur. 6 lipca 1884, zm. 4 lipca 1970), urodzony w Oakdale w stanie Nowy Jork w Ameryce, przedsiębiorca i biznesmen.
Uważany za ojca współczesnego brydża którego zasady oracował w roku 1925, jak głosi legenda płynąc z Nowego Jorku do Hawany na pokładzie statku SS Finland. Był także zapalonym żeglarzem, trzykrotnie wygrywając Regaty o Puchar Ameryki w latach 1930, 1934 i 1937.
Vanderbilt, Harold S.
Vanderbilt, Harold S.
Vanderbilt, Harold S.
kategoria:Żeglarze
gry sportowe biako online blackjack kaway mBank Strona Informacyjna
|
|
|
|
|
