Lost generation

Ztracená generace (anglicky Lost generation). Název "ztracená generace" poprvé použila americká spisovatelka Gertrudě Steinové, označila tak skupinu amerických spisovatelů narozených kolem roku 1900.
Tito spisovatelé zažili první světovou válku a tuto skutečnost zobrazovali ve svých dílech. Vyjadřují pocity vojáků po návratu z války (vrátili se duševně zmrzačeni a měli problémy se zařazením se do společnosti). Pro tyto autory jsou typické životní postoje, kterými dávají najevo nesouhlas a nedůvěru ke společnosti, jejich psaní je často blízké ke stylu novin, často staví své hrdiny do velmi nebezpečných situací, kde musí prokazovat svůj charakter. Představitelé
- Ernest Hemingway
- William Faulkner
- Francis Scott Fitzgerald Básníci:
- Thomas Stearns Eliot
- Ezra Pound Dramatik:
- Eugene O'Neill Někdy k těmto spisovatelům bývá přiřazován i Erich Maria Remarque

Odkazy

- Americká literatura Kategorie:Americká literatura

Ernest Hemingway

Ernest Hemingway [hemingvej] (21. července 1899 – 2. červenec 1961) byl americký spisovatel. Je považován za čelného představitele Lost generation. Po získání základního vzdělání se stal reportérem v Cansas City Star. V první světové válce se stal dobrovolníkem italské armády. Jako reportér se zúčastnil španělské občanské války.
Po válce působil jako dopisovatel, poslední roky života strávil na Kubě. V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se), nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis, jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně. Pro sebevraždu hovoří především tyto argumenty: # Byl velmi zkušený lovec a je u něj taková to nehoda nepravděpodobná, ne však nemožná. # Trpěl depresemi. # Jeho přátelé se shodli na pravděpodobnosti sebevraždy. Nositel Pulitzerovy (1953) a Nobelovy ceny (1954).

Dílo

Hemingway byl velmi ovlivněn válkou, vyhledával nebezpečí, měl zálibu v nebezpečných sportech (býčí zápasy) a v lovu. Ve svých povídkách hledal pravdu o člověku v mezní situaci, proto své hrdiny stavěl do nebezpečí, kde pak prokazovali čest a odvahu. Styl jeho psaní je samozřejmě přizpůsoben této literatuře: je úsečný, zbavený všeho nadbytečného,jeho díla nemají žádné citové zabarvení, často píše pouze dialog bez dalších komentářů – tzv. objektivní vypravěčství. Počítá s podtextem. Většina jeho děl byla inspirována osobními zážitky.
Postavy jeho děl jsou často muži, kteří vedou nebezpečný způsob života (vojáci, rybáři, lovci, toreadoři).

Romány

- Fiesta - 1926, Dílo ve kterém hlavnímu hrdinovi brání válečné zmrzačení v naplnění lásky.
- Sbohem armádo - 1929 autor čerpá z vlastních válečných zkušeností:námětem je tragická láska vojáka a ošetřovatelky na konci první světové války. Válka v tomto díle je zbavená jakéhokoli nánosu idealizace.
- Komu zvoní hrana - 1940, námětem k tomuto románu mu byla španělská občanská válka. Děj románu se odehrává ve 3 dnech, které prožije na straně republikánů americký dobrovolník Robert Jordan. Partyzáni chtějí vyhodit do povětří most, po kterém by nepřítel mohl dopravit posily, Jordan sice o zdaru akce pochybuje, ale podřizuje se. Most se sice podaří zničit, ale při jeho destrukci zemře Jordanův společník a Jordanovi během ústupu zlomí kůň nohu. V průběhu těchto událostí se Jordan zamiluje do dcery republikánského starosty, který byl zavražděn fašisty. Nakonci již Jordan není schopen dalšího pochodu a tak očekává smrt. Jordan představuje typického hrdinu Hemingweyových příběhů, je mužný, odhodlaný žít svobodně i v kritických situacích, blízko smrti a zla. Význam nemá jeho smrt, ale pro co zemřel. Smysl románu vyjádřil autor úvodním motem: "Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem součástí lidstva. A proto se nikdy neodvažuj ptát komu zvoní ta hrana. Zvoní tobě."
- Zelené pahorky africké – kniha o lovu v Africe
- Pohyblivý svátek – vzpomínková kniha, ve které je vylíčen bohémský život umělců v Paříži
- Přes řeku do stínu stromů

Novely

- Smrt odpoledne
- Mít a nemít
- Stařec a moře – 1952, Starý kubánský rybář Santiago se po mnoha neúspěšných lovech (lovil s malým chlapcem), vydává na moře sám. Uloví obrovskou rybu - marlin, se kterou zápasí dva dny (teprve poté se mu jí podaří harpunovat) a přivázat k lodi, tímto životním úlovkem je velmi vyčerpán a uvažuje co s rybou udělá a jak se bude mít. Ale mrtvou rybu napadnou žraloci a strařec už nemá sílu rybu ubránit a tak se vrátí pouze s kostrou své ryby. Smysl tohoto díla není v beznadějí nebo něčem takovém, ale právě naopak ukazuje, že Santiago udělal vše proto čeho chtěl dosáhnout – tj. vyhrál svůj boj s rybou. "Člověka je možno zničit, ale ne porazit." Toto dílo je poslední věc, kterou autor napsal.

Povídky

- Tři povídky a deset básní
- Za našich časů
- Prvních 49 povídek
- Muži bez žen

Hra

- Pátá kolona – jediné drama, které Hemingway napsal.Tematicky vychází rovněž ze zkušeností ze španělské občanské války.

Odkazy

- Americká literatura
- Ztracená generace
- Seznam amerických spisovatelů Hemingway, Ernest Hemingway, Ernest Hemingway, Ernest Hemingway, Ernest Hemingway, Ernest Hemingway, Ernest ja:アーネスト・ヘミングウェイ ko:어니스트 헤밍웨이 simple:Ernest Hemingway

William Faulkner

William Faulkner [Fókner] (25. září 1897 - 6. červenec 1962), byl americký básník a prozaik. Je považován za zakladatele jižanské literatury 20. stol. Pocházel z jihu USA o kterém i hodně píše. Jih USA byl plný rozdílů, zbytky aristokracie z otrokářské doby, ale i spodina (především černošská). V první světové válce byl kadetem kanadského letectva. Studoval na Karlově universitě, brzy studia zanechal a živil se příležitostnými pracemi. Působil na universitě of Verginia a později i v Japonsku. Roku 1925 odešel do Evropy. Později vystupoval na obranu práv černochů. Nositel Nobelovy ceny z r. 1949.

Dílo

Romány:
- Vojákův žold - 1926, jde o první Faulknerův román
- Yoknapatawphaská sága - jedná se o soubor dalších děl, vydávaných v různém období, název je odvozen podle místa děje (Americký jih). Toto místo neexistuje, jedná se typický jižanský okres. Hlavní téma této knihy je úpadek starých plantážnických rodin (Sartorisové, Compsonové). Objevuje se tu i generační konflikt, problematický vztah k černochům, společenské násilí a vzestup nových společenských vrstev (rodina Snopesů) po porážce Jižanů v občanské válce.
- Moskyti
- Hluk a zuřivost :
- Svatyně - I. díl :
- Rekviem za misku - II. díl
- Když jsem umírala - 1930, vyprávění o rodině žijící na venkově, paní W. umírá, její poslední přání je být pochována ve svém rodišti, po její smrti se její rodina vydává na cestu. Přes spoustu překážek se dostanou do Jeffersonu, pohřbí matku a jedou zpátky.
- Absalóne, Absalóne! - 1936
- Rodina Smopesů trilogie o této rodině :
- Víska - 1940 :
- Město - 1957 :
- Panský dům
- Sídlo - 1959
- Pobertové - 1962
- Divoké palmy - 1939, dvojromán
- Báje - 1954, román o první světové válce
- Neodpočívej v pokoji
- Kmíni
- Světlo v srpnu
- Těchto 13
- Srpnové světlo Povídky:
- Sebrané povídky
- Velké lesy
- Medvěd Novely:
- Idyla v poušti
- Neporažení
- Divé palmy
- Vrať se
- Mojžíš

Odkazy

- Americká literatura
- Ztracená generace
- Seznam amerických spisovatelů Faulkner, William Faulkner, William Faulkner, William Faulkner, William Faulkner, William Faulkner, William ja:ウィリアム・フォークナー nb:William Faulkner

Thomas Stearns Eliot

Thomas Stearns Eliot (26. září 1888 – 4. únor 1965) byl americký básník, esejista a dramatik dlouhá léta žijící ve Velké Británii, nositel Nobelovy ceny za literaturu. První významné básně jako je Love song of J. Alfred Prufrock nebo Portrait of a Lady ukazují na unikátní způsob práce s jazykem, který je současně velmi tradiční (navazující na francouzské symbolisty, to nejlepší z britské tradice – ať už romantické či alžbětinské) a velmi moderní. Pojetím reality a duchovního života v monologu či kaleidoskopickém kubistickém střídání různých hlasů je řazen jednak k modernistům, jednak ke Ztracené generaci. Jeho nejznámější básnická skladba – The Waste Land (Pustá země, Pustina, v pofiderních překladech také jako Zpustlá země) je složitou výpovědí o době mezi válkami a reakcí na První světovou válku. Osobní se mísí s obecným, propracované pasáže s pitoreskními, rýmy s volným veršem (který převažuje). Na básni se podílel (krácení a opravy) Ezra Pound, Eliotův přítel. Pozdní práce, zejména pak Four Quartets rozvíjejí Eliotovu poetiku směrem k velmi zvláštnímu mixu realismu a metafyzična. Přesné obrazy a velmi propracovaný způsob práce s čtenářovou myslí znamená velký důraz na čtenářovu pozornost a inteligenci. Básně nejsou jednoduché, vrstvy se přelévají, doplňují. Jeho příklon ke křesťanství je patrný v celém díle. Do češtiny byl Eliot několikrát překládán, tu s většími (Hilský, snaživý Kolář), tu s menšími (Hron) úspěchy. Problémem při překladech je složitost myšlení v originálním jazyce. Prolnutí myšlení a jazyka je tak těsné, že jej nelze napodobit a české překlady jsou z valné části spíše téměř parodické. Eliot, Thomas Stearns Eliot, Thomas Stearns Eliot, Thomas Stearns ja:T・S・エリオット simple:T. S. Eliot

Americká literatura

Americká literatura je soubor literatur bývalých britských kolonií na území USA a literatury USA (od roku 1776).

Literatura do roku 1776

Za první literární památku americké literatury je považována A True Relation (Pravdivá zpráva) z roku 1608, jejímž autorem je kapitán John Smith a pojednává o Virgínii, která byla první anglickou kolonií na území spojených států.
V průběhu 17. století se americká literatura omezila na cestopisy, popř. deníky, kde byl (většinou realisticky) popisován život kolonistů a geografické objevy, mimo těchto zpráv se zachovala řada místních zpráv o jednání kolonistů mezi sebou, ale i o jednání s indiány (mírové smlouvy atp.). Tyto zprávy mají spíše historickou než literární cenu. Z autorů jmenujme alespoň Williama Bradforda (řekněme historik) a Edwarda Johnsona.
Kromě této faktografické literatury se zachovala i umělecká literatura, která byla spojena s tzv. puritánskými básníky tj. Edward Taylor a Anne Bradstreetová, zjednodušeně lze říci, že se jednalo o lyriku a to jak náboženskou tak světskou.
Dalším výrazným prvkem je náboženská literatura, většinou se jedná o kázání či eseje, které byly velmi specifické a prakticky lze tvrdit, že podobné úvahy lze najít pouze v americké literatuře tohoto období, je zde patrné nejen ovlivnění anglikánckou církví, ale i místními podmínkami. Nejvýraznější byl Cotton Mather a jeho dílo Magnalia Christi Americana (Dějiny Kristových zázraků v Americe), které bylo vydáno roku 1702. V průběhu 18. století se do americké literatury dostaly podněty z evropské literatury. V první polovině tohot století byla populární díla, ze kterých je patrné určité nadšení pro farmářský život, přírodu atp. Ve druhé polovině tohoto století pozvolna začíná nabývat na síle protibritská literatura, která tak reaguje na nálady lidí žijících v britských severoamerických koloniích. Za konec, ale zároveň i vrchol britské koloniální literatury bývá většinově považována tvorba B. Franklina a T. Paine, na které navázala pozdější americká literatura.

Od roku 1776 do roku 1865

Již ve druhé polovině 18. století začaly i v literatuře převládat protibritské tendence, které Ameriku začínaly chápat jako svět obhajující utlačované, kladly důraz na americké vlastenectví, které však nevycházelo z amerických specifik, ale z evropských osvícenských myšlenek (William Bartram, Michael - Guillaume Jean de Crevecoeur). Vrcholu tento druh literaury dosáhl v tvorbě T. Jeffersona. Po něm tento druh literatury samozřejmě nemizí, ale objevuje se ve stále slabší formě, neboť se toto téma stalo neaktuální a vyčerpané. V této době však téma poslání americké civilizace proniklo i do poezie (Joel Barlow, Timothy Dwight, Philip Freneau). Je samozřejmé, že po válce za nezávislost nekončí období faktografické literatury, tato literatura v Americe i nadále převažovala, protože stále docházelo k dalším, především geografickým objevům dále se ve faktografické literatuře začala prosazovat novinařina (např. Alexander Hamilton, James Madison, Noah Webster, velký vliv měly Listy federalistů). Kolem roku 1800 se začala prosazovat románová tvorba (Hugh Henry Brackenridge, Charles Brockden Brown), přičemž tato tvorba byla ovlivněna evropskou (resp. anglickou) literaturou. Americká poezie této doby je ovlivněna evropskou literaturou výrazně více, dalším vlivem, který stále ovlivňoval tuto poezii, byly v této době již neaktuální protibritské nálady (Philip Freneau). Výjimkou z této nepříliš výrazné tvorby je básník Henry Wadsworth Longfellow, který se pokusil hledat typicky americká témata. Ve 30. letech se poezie začala osamostatňovat a reagovat na americké prostředí, na aktuální situaci, ale i na evropskou moderní tvorbu. V první polovině 19. století se v americké literatuře naplno prosadil romantismus a objevila se první opravdu výrazná osobnost, která ovlivnila nejen americkou, ale i světovou literaturu - Edgar Allan Poe. S tímto rozvojem literatury se objevili i další významní spisovatelé (Washington Irving, James Fenimore Cooper), kteří sice měli základ v evropské literatuře, ale nacházeli témata, která byla typická pro americkou kulturu, tito spisovatelé se stali klasiky americké literatury a ovlivnili tak americký pohled na literaturu na dlouhou dobu. Romantickou prózu rozvíjeli i Ralph Waldo Emerson, Nathaniel Hawthorne, Henry David Thoreau. V tomto období se v literatuře zároveň začínají objevovat protiotrokářské názory, které jsou psány taktéž v romantickém stylu a ačkoliv autoři těchto románů nepatřili k nejlepším literátům, myšlenky, které zde sdělovali, se staly v americké literatuře opravdu silnými, např. Chaloupka strýčka Toma od Harriet Beecher Stoweové. Toto, umělecky ne příliš zdařilé, dílo prakticky zahájilo další etapu americké literatury.

Od roku 1865 do roku 1914

Ve druhé polovině 19. století se značně zvýšil objem literární produkce, což vedlo nejen k názorové, ale i kvalitativní diferenciaci. Američtí spisovatelé relativně rychle opustili romantismus a osvojili si styl, který tehdejší společnosti vyhovoval více, tj. realismus a naturalismus. Jeho nejvýznamnější autoři jsou Stephen Crane, Frank Norris, Theodore Dreiser, Upton Sinclair a jinak obtížně zařaditelný Jack London. Zásadní vliv na prosazení těchto směrů měly teoretické stati literárního kritika W. D. Howellse a spisovatele Henry Jamese. V tuto dobu do USA přicházelo značné množství přistěhovalců, což umožnilo vznik nových měst a zároveň rozšíření měst starých, čímž vznikla nová literární centra. To otevřelo cestu k regionalistické próze (local color), která měla ambice popsat lokální kolorit; vyšli z ní např. Mark Twain a Bret Harte i první americká feministická spisovatelka Kate Chopinová. Tito autoři sice navazovali na předchozí americkou literaturu, ale dokázali se zbavit negativních (provinčních) rysů a položit tak základ literatuře světové úrovně. Před občanskou válkou byla vydána básnická sbírka Stébla trávy od Walta Whitmana, dobovou kritikou nedoceněná; její význam a vliv se projevil až v pozdější poezii. Podobný vliv měla na podobu amerického básnictví Emily Dickinsová, většina jejíhož díla byla vydána až posmrtně. Po zákazu otroctví se pomalu začala rozvíjet černošská literatura, vytvářející specifický proud. Na předválečná díla Fredericka Douglasse navázali Booker Taliaferro Washington a esejista Charles Waddell Chesnutt.

Americká literatura mezi světovými válkami

Po první světové válce ještě zesílil odklon od tradiční americké literatury, který byl jistě způsoben právě válečnými zkušenostmi některých spisovatelů. Tuto dobu nejvýrazněji ovlivnili představitelé tzv. zteracené generace ( Ernest Hemingway, Francis Scott Fitzgerald, William Faulkner, ale i např. Edward Estlin Cummings). Dalším směrem, který se velmi výrazně prosadil v americké literatuře byl modernismus, který ovlivnil nejen prózu, ale především poezii. Prakticky lze tvrdit, že ve fomě ve své experimentální podobě se v USA objevil již před první světovou válkou v poezii T. S. Eliota a E. Pounda, prakticky z podnětů těchto spisovatelů vznik imagismus. Situace T. S. Eliota a jemu podobných autorů je poněkud komlikovanější, neboť se poměrně brzy vystěhovali z USA do Evropy a jejich vliv na americkou tvorbu je v Evropě často přeceňován. Modernismus každopádně ovlivnil hlavní prod americké literatury této doby, zajímavé je ovlivnění symbolickou poezií H. Cranea, ale i skeptické tvorby Wallace Stevense a W. C. Williamse, tím vznikl mýtus amerického života což ovlivnilo celou řadu básníků (např. Louis Zukovsky). Trochu mimo hlavní proud stála tzv. chicagská renesance (Carl Sandburg), která se pokoušela zachytit obyčejný život a přehodnotit tak americkou kulturu a její společenské konvence. Černošská literatura se soustředila na tzv. harlemskou renesanci (Countee Cullen, Claude McKay Arna Bontemps), která se později rozvinula ve společensko-kritickou černošskou prózu (Richard Wright). Poměrně zajímavým faktem je, že avantgardní směry, které v evropské literatuře v tuto dobu měly rozhodující vliv, se v americké literatuře prosazovaly velmi těžko a jednalo se spise o okrajovou záležitost. Nejvíce se prosadila témata spojená se sexualitou Henry Miller. Zvláštní dojmem působí i tvorba J. R. Dos Passos, u kterého je patrné jeho ovlivnění filmem. Další z avantgardních směrů, který pronikl do spojených států byl surrealismus ačkoli lze říci, že se prosadil především v malířství, v literatuře se americký surrealismus pokoušel zabývat problémy tehdejší americké společnosti. Expresionismus a symbolismus ovlivnil tvorbu E. G. O'Neilla, který je považován za zakladatele moderního amerického divadla. Jeho tvorba nesla do amerického dramatu nové moderní prvky a ovlivnila tak americké drama na dlouhou dobu. Je samozřejmé, že mimo tyto hlavní proudy zasahovaly do americké literatury další významní spisovatelé za konzervativní spisovatele to byl např. Thomas Wolfge. V této době působila i celá řada těžko zařaditelných spisovatelů, kteří stály zcela mimo jakékoli literární skupiny a nesnažili se do literárního dění zasahovat jinak než vlastní tvorbou (William Saroyan, Raymond Chandler, atp. )

Po druhé světové válce

Na válku již v průběhu druhé světové války reagoval válečný román (Norman Mailer, Joseph Heller). Po druhé světové válce se v rámci americké literatury prosadila řada etnických literatur, z nichž nejvýznamnější je černošská (James Baldwin, Ralph Ellison) a židovská literatura (Saul Bellow, Bernard Malamud, Philip Roth, atp.). Dále se i díky politické a ekonomické emigraci dostali do americké literatury i prvky z východoasijských a jiných literatur. Díky nové volnosti v oblasti sexuální tabu, vzniká i homosexualní literatura. Tyto literatury často pouze zdůrazňují a žijí ze své odlišnosti v některých případech však spojují tuto odlišnost s moderními proudy v literatuře (nejčastěji postmoderna) a vzniká tak řada velice zajímavých a originálních děl. V 50. letech vynikla tzv. beat generation (Jack Kerouac, William Seward Burroughs, Allen Ginsberg, Lawrence Ferlinghetti aj.), tato skupina zahájila protest, proti konzumnímu způsobu života a literatury, tento styl literatury se stal na dlouhou dobu jedním z hlavních proudů americké literatury. V 70. a 80. letech se v americké literatuře plně prosadily myšlenky postmoderny, literatura tohoto období se často zabývá problémy jazyka a textu s do nichž se prolínají postupy různých žánrů jako např. sci-fi.

Odkazy

- Seznam amerických spisovatelů Kategorie:Americká literatura ja:アメリカ文学

Kategorie:Americká literatura

Hlavní článek: Americká literatura Kategorie:Literatura Literatura

Fauna ittica italiana

Ricca di acque, l'Italia è pure discretamente ricca di fauna ittica (pesci) sia di acqua dolce che salata. Pregiatissima è, per esempio, la trota, che dimora nel profondo dei laghi alpini e sale o discende il corso dei fiume, in cerca delle acque più fresche. Lungo la costa della Sicilia e della Sardegna la pesca è un'attività ancora molto praticata, particolarmente quella del tonno. In quegli stessi mari si incontra spesso anche il pesce spada. Fra le altre specie della fauna marina, pregiati e prelibati sono i crostacei, i frutti marini, le ostriche e i polpi. Fra gli esemplari più grossi non è raro il caso che giunga fino nei mari costieri italiani qualche balena, originaria dei mari freddi; più frequenti sono invece gli squali (pescecani).

Voci correlate

- flora ittica italiana Categoria:Geografia italiana

tablice WARSAW HOTELS technologie sylwester w g�rach jastrz�bia g�ra

:: RELATED NEWS ::

Halloween: Resurrection
Halloween: Resurrection is a 2002 horror film, directed by Rick Rosenthal. It is the eighth film in the Halloween franchise.

Plot summary

At the begining of this movie, Laurie Strode is a patient at a mental institution and, three years afte

References

- http://wireless2.fcc.gov/UlsApp/AsrSearch/asrRegistration.jsp?regKey=616139
- http://www.skyscraperpage.com/diagrams/?b2978 Category:Guyed masts