:: wikimiki.org ::

Fernão De Magalhães

Fernão de Magalhães

Fernão de Magalhães (resp. Fernando Magellan) (
- 1480 v Sabroně, † 27. dubna 1521) byl portugalský mořeplavec, který sloužil španělské koruně. Magalhães podnikl výpravu, která jako první obeplula svět, osobně ji však nedokončil - zemřel cestou. španělské

Mládí a mořeplavby v portugalských službách

Magalhães se narodil ve zchudlé šlechtické rodině v severoportugalské provincii Trás-os-Montes. Jeho otec, Pedro Rui de Magalhães, byl starostou Sabrony. Měl dva sourozence, bratra a sestru. Jeho rodiče zemřeli, když mu bylo deset. Ve dvanácti letech se stal pážetem na královském dvoře Jana II. a královny Eleanory. Zde v Lisabonu se svým bratrancem Franciskem Serrãem pokračoval ve svém vzdělávání. Zaujala ho geografie a astronomie. V některých věcích byl vyučován Martinem Behaimem. V roce 1496 se stal Magalhães panošem. Ve svých dvaceti letech se dostal poprvé na moře. V roce 1505 byl poslán do Indie, kde chtěl budoucí místokrál Francisco de Almeida vytvořit vojenské a námořní základny. Zde se také setkal poprvé s bitvou. V roce 1506 přistál ve Východní Indii. V roce 1510 je povýšen na kapitána. Brzy však své velení ztratil, když plachtil na východ bez povolení. Byl nucen se vrátit do Portugalska. Po svém návratu byl roku 1511 poslán do Maroka, kde v roce 1513 bojoval a zranil si v bitvě koleno. Když ilegálně obchodoval s Maury, byl 15. května 1514 propuštěn z portugalských státních služeb. Pak se odebral do Španělska, kde nabídl své služby španělskému králi.

Plavba okolo světa

1514 Cestu začal 10. srpna 1519 v Seville. Jeho flotila se skládala z těchto lodí:
- Trinidad, 130 tun, 55 mužů, kapitán: Fernão de Magalhães
- San Antonio, 130 tun, 60 mužů, kapitán: Juan de Cartagena
- Concepción, 90 tun, 45 mužů, kapitán: Gaspar de Quesada
- Victoria, 90 tun, 42 mužů, kapitán: Luis de Mendoza
- Santiago, 60 tun, 32 mužů, kapitán: João Serrão První Magalhãesovou zastávkou byl ostrov Tenerife na Kanárských ostrovech, kde vypukly první konflikty s podřízenými kapitány. Plavba pokračovala přes rovník do zátoky dnešního Ria de Janeira, aniž by se vyskytly větší nepříjemnosti. Jen Juana de Cartagenu, druhého muže flotily, musel dát Magalhães za neposlušnost uvěznit. V následujících měsících se výprava ubírala podél jihoamerických břehů k jihu, minula a prozkoumala La Platu a nakonec pronikla až do nehostinných patagonských vod. V březnu 1520 se Magalhães rozhodl, že po marných bojích se zimními bouřemi stráví zimu v zálivu pojmenovaném po sv. Juliánovi (Puerto San Julián). Zde propukla vzpoura, kterou se mu však podařilo potlačit. Hlavní organizátoři za ní zaplatili životem, dva muži byli vysazeni na patagonské pobřeží. 24. srpna výprava pokračuje. Po chvíli také Magalhães přichází o svoji první loď - Santiago, která byla zničena v bouři. Další loď, San Antonio, dezertovala a vrátila se nazpět do Španělska. 21. října objevil Magalhães mezi Ohňovou zemí a dnešním Chile průliv, který nese jeho jméno - Magalhãesův průliv. Tímto průlivem proplul do oceánu, který nazval Tichým oceánem pro jeho klidný a příznivý vítr. Pak výprava skoro čtyři měsíce nenarazila na kousek země, posádku trápil hlad, žízeň a většina mužstva onemocněla kurdějemi. Naštěstí 6. března 1521 dorazili na Mariánské ostrovy, kde nalezli spoustu jídla a pití. 9. března výprava opět vyplouvá a 16. března dorazili námořníci na ostrov Homonhon na Filipínách. V tuto dobu měla výprava 150 mužů. Magalhães rozuměl jazyku zdejších domorodců, protože jeho malajský tlumočník se uměl domluvit jejich jazykem. Zde si vyměnil dary s králem Limasawy rádžou Ka Lambem. Ka Lambo je pozval na ostrov Cebu, kde je přivítal zdejší král rádža Humabon a přijal křesťanství. Tomu také Magalhães slíbil, že mu pomůže ve válce proti sousednímu kmenu na ostrově Mactan. V této bitvě, 27. dubna, je Magalhães zabit. Výprava pokračovala na Borneo a pak Molucké ostrovy, kde nabrali koření pro španělského krále. Jen s jedinou lodí Victorií a se 17 muži na palubě proplouvá kapitán Juan Sebastián del Cano 6. května 1522 okolo Mysu Dobré naděje a 6. září téhož roku se vrací do Španělska. Kategorie:Objevitelé ja:フェルディナンド・マゼラン ko:페르디난드 마젤란 ms:Ferdinand Magellan simple:Ferdinand Magellan

1480

Století: 14. století - 15. století - 16. století Roky: 1475 1476 1477 1478 1479 1480 1481 1482 1483 1484 1485 ----

Události

Narození

Úmrtí

Kategorie:15. století ko:1480년

1521

Století: 15. století - 16. století - 17. století Roky: 1516 1517 1518 1519 1520 1521 1522 1523 1524 1525 1526 ----

Události

Narození

Úmrtí

Kategorie:16. století ko:1521년 simple:1521

Portugalsko

Portugalsko je evropskou zemí nacházející se na samém jihozápadním cípu světadílu, v západní části Pyrenejském poloostrově. Jediným jeho sousedícím státem Španělsko, západní a jižní břehy země omývají vody Atlantského oceánu. Portugalsku dále náleží několik ostrovních území v přilehlých vodách: Azory, Madejra a Divošské ostrovy. Název země vzešel z římského označení Portus Cale. Cale bylo označení původní osady v ústí řeky Douro. Toto území získali kolem roku 200 BC Římané od Kartága v průběhu Druhé punské války. Vizigóti pak ve středověku upravili název území na Portucale, které později dalo vzniknout jménu Portugale čili Portugalsko. V devátém století pojem Portugalsko zahrnoval území cca mezi řekami Miňa a Doura. Z názvu Portugalsko bylo jeho zkrácením odvozeno taktéž dnešní jméno města nacházejícího se na místě původní osady Cale, tedy Porta. Portugalsko vede dlouholetý spor se Španělským královstvím) o území na východní hranici se Španělskem zvané Olivença, španělsky Olivenza. Podle Vídeňské smlouvy z roku 1815 bylo území přiřknuto Portugalsku a Španělsko se zavázalo jej navrátit. To se však nikdy nestalo, na což Portugalsko pravidelně upozorňuje. Olivença je pod Španělskou správou od roku 1801.

Portugalská republika
República Portuguesa

1801	Portugalský státní znak
(Podrobně)

portugalština

Rozloha
- celková
- % vodní plochy

109. na světě
92,391 km²
0.5 %

Obyvatelstvo
- celkem (2004)
- hustota zalidnění

75. na světě
10,524,145
114/km²

Nezávislost
- vyhlášena

- uznána

od Leónského království
1128, jako knížectví
1139, jako království
1143, králem Leónu
1179, papežem

Euro (€) ⁽¹⁾

UTC ⁽²⁾

Internetová doména země

.pt

Telefonní předvolba

+351

⁽¹⁾ do roku 1999: Portugalské escudo

⁽²⁾ Azory: UTC-1

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Portugalska Na území Portugalska se za posledních 3000 let vystřídalo mnoho civilizací. Féničané, Kelti, Řekové, Kartáginci, Římané i Arabové všichni pozměnili a poznamenali vývoj této části Evropy. Ve 14. a 15. století to byli naopak Portugalci, kteří svými zámořskými objevy změnili tvář celého světa. Raní řečtí mořeplavci navzvali toto území Ophiussa (v řečtině Země hadů), neboť místní obyvatelé uctívali hady. Po nich dorazili k břehům Portugalska Féničané – kolem roku 1104 př. n. l. a zanechali rovněž četné stopy na místní kultuře. Po roce 1000 př. n. l. na území vpadli Kelti ze střední Evropy a postupně se smísili s původním obyvatelstvem. V roce 238 př. n. l. břehy Pyrenejského poloostrova obsadili Kartáginci. O pouhých devatenáct let později však na Pyrenejský poloostrov vstoupili též Římané, kteří za Punských válek Kartágince z poloostrova vytlačili. Římané zde vytvořili část Hispánské říše nazvanou Lusitania. V pátém století vznikla Suebská říše, kterou dobyli Vizigóti, o tři století později Arabové. V 11. století vzniklo v průběhu reconquisty portugalské hrabství, které se roku 1139 prohlásilo královstvím. Reconquista byl z hlediska historického dlouhodobý vojenský, politický a civilizační proces znovudobytí Pyrenejského poloostrova evropskou civilizací, která postupně rozložila tzv. Kordóbský chalífát. Vyvrcholila právě vznikem dvou křesťanských, přesněji katolických, království – Španělska a Portugalska. Portugalci dobyli Lisabon zpět v roce 1147, reconquista byla v Portugalsku dovršena roku 1250, Grenada byla dobyta křesťany až roku 1492. Portugalsko se stalo v průběhu 15. století průkopníkem zámořské expanze, podnikalo objevné plavby kolem Afriky do Indie a získávalo rozsáhlé koloniální državy. Kupříkladu Východní Timor se osvobodil z kolonizace až v roce 1975. Nejvýznamnějšími koloniemi bývaly Brazílie, Angola a Mosambik. Portugalsko bylo vyhlášeno republikou 5. října 1910. Za první světové války stálo Portugalsko na straně Dohody. První portugalská republika však byla zmítána nepokoji a neměla tak dlouhého trvání – v roce 1926 došlo k nacionalistickému puči. Roku 1932 zavedl generál Salazar v zemi zmítané krizí diktaturu. Za druhé světové války bylo Portugalsko neutrální. Ačkoliv bylo Portugalsko hospodářsky dosti silné, nepodařilo se mu udržet svoje koloniální panství. Jeho rozklad započal rokem 1961, kdy Indie připojila četná území včetně Goy. Zároveň se stále častěji ozývaly hlasy dalších, převážně afrických kolonií (Angola, Mozambik, Portugalská Guinea, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Kapverdy). Právě nákladné a neúspěšné války vedly nakonec k pádu Salazarova režimu. Salazarův nástupce Caetano byl svržen armádou v roce 1974 a Portugalsko konečně nastoupilo cestu pluralitní demokracie. V roce 1986 země vstoupila do Evropského společenství.

Politika

Prezident je volen přímo na pětileté funkční období ve všeobecných volbách. Je vrchní velitelem ozbrojených sil, na základě výsledků parlamentních voleb jmenuje předsedu vlády a jím navrženou vládu. Má rovněž pravomoc rozpustit parlament, odvolat vládu či vyhlásit válku. Tyto jsou však omezeny řadou podmínek, mezi než patří kupříkladu povinnost konzultací se sedmnáctičlennou Státní radou. Ta slouží jako poradní sbor a skládá se ze šesti bývalých civilních úředníků (bývalí prezidenti) a deseti dalších občanů - pět vybírá parlament, pět sám prezident. Hojně využívanou pravomocí prezidenta je vetování zákonů. Republikové shromáždění (Assembleia da República) je název portugalského jednokomorového parlamentu složeného z 230ti poslanců. Je volen ve všeobecných volbách na dobu čtyř let na základě principu poměrného zastoupení. Předseda Republikového shromáždění zastupuje prezidenta v době jeho nepřítomnosti. Výkonnou moc třímá vláda v čele s předsedou vlády. Vláda musí parlamentu předložit svůj program. Pokud není zamítnut většinou poslanců, znamená to potvrzení vlády ve funkci.

Správní členění

Pevninské Portugalsko má 18 distriktů (portugalsky distritos): Aveiro, Beja, Braga, Bragança, Castelo Branco, Coimbra, Évora, Faro, Guarda, Leiria, Lisabon, Portalegre, Porto, Santarém, Setúbal, Viana do Castelo, Vila Real a Viseu. Azory a Madejrské ostrovy jsou samosprávnými oblastmi. Po reformě z roku 2004 by měly disktriky zaniknout a území rozděleno do tří kategorií: samosprávné oblasti, městská společenství, meziměstská společenství a velkoměstské obvody. Tyto budou mít různou míru samosprávy v závislosti na obyvatelstvu.

Zeměpis

Sever země je hornatý, v jižní části převládají nížiny a nevysoko položené náhorní plošiny. Nejvyšší horou pevninské části země je Mondego (1991 m.n.m.), nejvyšší bod celé země pak leží na Azorských ostrovech - Mount Pico (2351m.n.m.). Azorské i Madejrské ostrovy jsou sopečného původu, na Azorech je dokonce ještě stále jedna aktivní sopka. Mezi nejvýznamnější řeky patří Techo, Guardiana, Doura a Miňa. Teploty v pevninském Portugalsku se pohybují mezi 11°C v zimě a 22°C v létě.

Hospodářství

Před rozšířením Evropské unie v roce 2004 patřilo Portugalsko mezi nejchudší země uskupení. Dlouhodobá izolace země hospodářství značně poškodila. Zemědělství zaměstnává asi 11% pracujících. Významné je pěstování pšenice, kukuřice, vinné révy a oliv. Portugalsko je největším světovým pěstitelem korku. Mezi živočišnou výrobou vyniká chov ovcí. Portugalsko má značné zásoby rud wolframu a mědi. Průmyslu vévodí oděvnictví a obuvnictví, automobilový průmysl a výroba cementu. Asi 75% zahraniční výměny zboží této země připadá na EU. Ve zemi se daří rozvíjet oblast služeb, hlavně cestovního ruchu. Portugalsko navštíví ročně cca. 20 milionů turistů.

Obyvatelstvo

Země má asi 10,5 mil. obyvatel. V minulosti se řada Portugalců vystěhovala do jiných Evropských zemí s vyšší životní úrovní. Dnes se Portugalsko pozvolna stává jednou z cílových zemí přistěhovalců. Národnostně je tato země značně jednolitá - pouze 0,5% obyvatelstva patří k jinému než portugalskému etniku. 93% obyvatel je římskokatolického vyznání, asi 3% jsou evangelíci. Velké potíže činila hlavně v minulosti negramotnost, která se i dnes pohybuje kolem 5%, což je jedno z nejvyšších čísel v EU. Kategorie:Portugalsko als:Portugal ja:ポルトガル ko:포르투갈 ms:Portugal simple:Portugal th:สาธารณรัฐโปรตุเกส zh-min-nan:Portugal

Španělsko

Španělsko je země ležící na Pyrenejském poloostrově, člen Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO).

Další základní údaje

- Administrativní dělení: 17 autonomních společenství a 2 autonomní města (dále 52 provincií).
- Velká města: Barcelona, Valencia, Sevilla
- Oblíbený ostrov: Ibiza

Administrativní rozdělení

17 autonomních společenství (comunidadades autónomas) a 2 autonomní města (ciudades autónomas): autonomních společenství

Podívejte se také na

- Zeměpis
- Evropa
- Ayerbe
- Muixeranga
- Seznam španělských měst Kategorie:Španělsko fiu-vro:Hispaania ja:スペイン ko:에스파냐 ms:Sepanyol simple:Spain th:ประเทศสเปน zh-min-nan:Se-pan-gâ

Geografie

Geografie (z geós - země, a graféin - psát: česky též zeměpis), je věda studující prostorové rozšíření jevů na Zemi, jejich vzájemnou interakci a vývoj v čase. Označení se poprvé objevuje v 3. stol. př. n. l. v díle Geografíka sepsaném Eratosthenem z Kyrene. Geografie se dělí na fyzickou geografii, socioekonomickou geografii, regonální geografii a kartografii.

Geografické disciplíny

Fyzická geografie

- Geomorfologie
- Hydrologie
- Oceánografie
- Klimatologie
- Biogeografie
- Pedogeografie
- Krajinná ekologie

Socioekonomická geografie

- Demografie
- Geografie průmyslu
- Geografie zemědělství
- Geografie dopravy
- Politická geografie

Regionální geografie

Kartografie

- Geodézie
- Topografická kartografie
- Tematická kartografie
- GIS
- Dálkový průzkum Země

Podívejte se též na

- Kontinenty země
- Seznam států světa (abecedně)
- Seznam států světa (podle kontinentů)
- Seznam měst podle zeměpisné šířky
- Alpy
- Jáva
- Vulkány Category:Geografie Category:Země als:Geografie ja:地理学 ko:지리학 ms:Geografi simple:Geography th:ภูมิศาสตร์

Astronomie

Astronomie, řecky αστρονομία z άστρον (astron) hvězda a νόμος (nomos) zákon, česky též hvězdářství, je věda, která se zabývá jevy za hranicemi zemské atmosféry. Zvláště tedy výzkumem vesmírných těles, jejich soustav, různých dějů ve vesmíru i vesmírem jako celkem.

Části astronomie

Astronomie se podobně jako další vědy začala rozvíjet ve starověku. První se z astronomie rozvíjela astrometrie, zabývající se měřením poloh hvězd a planet na obloze. Tato oblast astronomie měla velký význam pro navigaci. Podstatnou částí astrometrie je sférická astronomie sloužící k popisu poloh objektů na nebeské sféře, zavádí souřadnice a popisuje významné křivky a body na nebeské sféře. Pojmy ze sférické astronomie se také používají při měření času. Další oblastí astronomie, která se rozvinula, byla nebeská mechanika. Zabývá se pohybem těles v gravitačním poli, například planet ve Sluneční soustavě. Základem nebeské mechaniky jsou práce Keplera a Newtona. Od novověku do současnosti se astronomie nesmírně rozšířila a vznikla celá řada nových oblastí výzkumu, které lze velmi zhruba rozdělit na pozorování a teorii, nebo podle objekt zájmu.

Astronomické pozorování

Astronom, česky hvězdář, se zabývá zkoumáním vesmíru. Kromě profesionálních astronomů se astronomii věnuje i řada astronomů amatérských. Nejvýznamnějším zdrojem informací o vesmíru je elektromagnetické záření. Část jeho vlnových délek, vnímatelná očima, je světlo. Obory astronomického pozorování podle využívaných vlnových délek jsou
- gama-astronomie
- rentgenovská astronomie
- ultrafialová astronomie
- optická astronomie
- infračervená astronomie
- mikrovlná astronomie
- radioastronomie Nejstarší a nejdůležitější je optická astronomie, využívající světlo. Rozvoj dalších oborů souvisel s vývojem techniky. Například radioastronomie se začala rozvíjet ve 30. letech 20. století, kdy Karl Guthe Jansky při zkoumání zdrojů šumu rušících rádiové hovory objevil rádiové emise centra naší Galaxie. Atmosféra Země mnoho vlnových délek účině pohlcuje, takže gama a rentgenovské pozorování se mohlo konat jen pomocí stratosférických balónů a výrazný rozvoj se dostavil teprve s pokrokem kosmonautiky. Ještě exotičtější je pozorování jiných částic než elektromagnetického záření.
- neutrinová astronomie pozoruje neutrina, teleskopy jsou v současnosti velké prostory hluboko pod zemí, zaplněné vodou nebo jiným pozorovacím médiem
- studium kosmického záření, vysokoenergetických částic mimozemského původu. Využívá metod jaderné fyziky (v kosmickém záření se vyskytují i částice s o mnoho řádů větší energií než jaká je dosažitelná na urychlovačích). Hypotetická gravitační astronomie by měla pozorovat gravitační vlny. V současnosti jsou převažujícím způsobem detekce velké interferometry, nadějný projekt LIGO je ve stádiu ověřování.

Astronomická teorie

Obecným teoretickým oborem je astrofyzika. Zabývá se fyzikou hvězd a mezihvězdné hmoty (hustotou, teplotou, chemickým složením atd.). Kosmologie studuje Vesmír jako celek a zvláště jeho vznik, vývoj, a budoucí vývoj. Astrobiologie se zabývá možnostmi existence života ve vesmíru.

Astronomie podle objektu zájmu

Hvězdná astronomie se zabývá hvězdami, včetně Slunce. Galaktická astronomie - zkoumání struktury, součástí a vývoje galaxií, v prvé řadě naší Galaxie. Extragalaktická astronomie - objekty za hranicemi naší Galaxie. Planetární vědy zkoumají planety v naší Sluneční soustavě. Řadí se do astronomie, ale jejich části mají často užší spojitost s odpovídajícími vědami o planetě Zemi. (Například geologie Marsu).

Vztah astronomie k dalším vědám

Astronomie má nejužší vztah s fyzikou. Astronomická teorie je v podstatě fyzika astronomických systémů. Naopak astronomické systémy jsou pro velkou část fyzikální teorie nejdůležitější "laboratoří", přirozeně především ve velkých prostorových a časových měřítkách se projevuje gravitace a testuje obecná teorie relativity. Ve vesmíru se vyskytují i extrémní podmínky, které nejsou zatím dosažitelné v laboratořích, například tlak, hustota, teplota, magnetické pole a další.

Podívejte se také na

- Astrofyzika
- Galaxie
- Hvězda
- Hvězdárna Suhora
- Kometa
- Obzor
- Planeta
- Planetka
- Sluneční soustava
- Slunovrat
- Vesmír
- Významní astronomové Kategorie:Astronomie Kategorie:Pozorování vesmíru Kategorie:Znalosti a technika ja:天文学 ko:천문학 ms:Astronomi simple:Astronomy th:ดาราศาสตร์

1496

Století: 14. století - 15. století - 16. století Roky: 1491 1492 1493 1494 1495 1496 1497 1498 1499 1500 1501 ----

Události

Narození

- 6. leden Jan starší Hodějovský z Hodějova, český šlechtic a humanista († 11. únor 1566)

Úmrtí

Kategorie:15. století ko:1496년

1505

Století: 15. století - 16. století - 17. století Roky: 1500 1501 1502 1503 1504 1505 1506 1507 1508 1509 1510 ----

Události

- po smrti Ivana III. nastupuje na ruský trůn Vasilij III. Ivanovič
- Francisco de Almeida se stává prvním místokrálem v portugalských koloniích v Indii
- zahájena výstavby dnešní baziliky sv. Petra

Narození

- Christoph Amberger, německý portrétista

Úmrtí

- 27. října Ivan III., velkokníže moskevský a vší Rusi
- Konstantin II., král gruzínský

Hlavy států

- České království
- Vladislav Jagellonský
- Svatá říše římská
- Maxmilián I.
- Papež
- Julius II. Kategorie:16. století ko:1505년

1506

Století: 15. století - 16. století - 17. století Roky: 1501 1502 1503 1504 1505 1506 1507 1508 1509 1510 1511 ----

Události

Narození

- 7. dubna - svatý František Xaverský (+ 1552)
- Blahoslavený Petr Faber (+ 1546)

Úmrtí

- 20. květen - Kryštof Kolumbus, objevitel Ameriky (
- 1451) Kategorie:16. století ko:1506년

Maroko

Maroko, arabsky: المغرب (al-Maghrib, doslova "Západ"), je stát na nejzašším severozápadě Afriky. Jeho sousedy jsou na východě Alžírsko, na jihu Západní Sahara a na severu dvě malé španělské exklávy Ceuta a Melilla. Kategorie:Maroko ja:モロッコ ko:모로코 ms:Maghribi simple:Morocco th:ประเทศโมร็อกโก zh-min-nan:Morocco

1513

Století: 15. století - 16. století - 17. století Roky: 1508 1509 1510 1511 1512 1513 1514 1515 1516 1517 1518 ----

Události

- Vstup kantonů Appenzell Ausserrhoden a Appenzell Innerrhoden do Švýcarské federace

Narození

Úmrtí

- 3. listopad August Olomoucký, český spisovatel (
- 1513) Kategorie:16. století ko:1513년

15. květen

15. květen je 135. den roku podle gregoriánského kalendáře (136. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 230 dní.

Události

Česko
- 2005 Čeští hokejisté vyhráli na 64. World Ice Hockey Championship pátý titul mistrů světa. Svět
-

Narození

Česko
- 1929 Jan Trefulka, český spisovatel Svět
- 1913 Jan Nowak-Jeziorański, polský novinář († 20. leden 2005)

Úmrtí

Česko
- Svět
-

Svátky

Česko
- Žofie
- Socialistický kalendář: Založení Komunistické strany Československa (1921) Svět
- Mezinárodní den rodiny
- Den památky obětí nemoci AIDS

Viz také:

- 14. květen 16. květen
- kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Květen ja:5月15日 ko:5월 15일 simple:May 15 th:15 พฤษภาคม

1519

Století: 15. století - 16. století - 17. století Roky: 1514 1515 1516 1517 1518 1519 1520 1521 1522 1523 1524 ----

Události

- V Mladé Boleslavi byla vytištěna první česká porodnická příručka s obrázky Zpráva o naučení ženám těhotným a babám pupkořezým

Narození

Úmrtí

Kategorie:16. století ko:1519년 simple:1519

Sevilla

Sevilla je hlavní město Andalusie, domov flamenca a býčích zápasů. Nikde jinde se nekonají tak zbožné a pestrobarevné slavnosti, jako zde. Město přezdívané pro svou krásu perlou Andalusie s třetí největší katedrálou v Evropě a s překrásným romantickým zámkem v maurském slohu. Ze všech španělských měst je Sevilla tím nejšpanělštějším. Zde jsou uložené ostatky Kryštofa Kolumba. Tady bylo do země přivezeno uloupené zlato Inků, zde maloval Murillo své zjasněné tváře svatých a ve fantazii basníků a skladatelů tu žili Don Juan, Carmen a samozřejmě lazebník sevillský. Velkolepou podívanou nabízí každoročně Semana Santa, svatý týden před velikonočními svátky, kdy členové 52 katolických bratrstev nesou od vlastního kostela ke katedrále obrovské podstavce s obrazy svatých. V dlouhém procesí defilují za nádhernými alegoriemi bosí kajícníci s kříži na ramenou, s nohama spoutanýma železnými řetězy, chlapci s bubínky a zahalené postavy s vysokými inkvizitorskými kapucemi. Tímto církevním svátkem oslavuje Sevilla již od středověku vítězství křesťanského náboženství nad islámem. Před tím než byli v roce 1248 poraženi králem Ferdinandem III., vládli městu celých 500 let Maurové. Ferdinand III., který byl po své smrti prohlášen za svatého, vyhnal 300 tisíc muslimů. Navzdory vyhnání maurského obyvatelstva se ve městě i nadále dařilo arabskému stavitelství, jemuž Sevilla vděčí za svůj symbol, minaret Giraldu. Král Pedro III. pověřil také arabské architekty a zahradní stavitele, aby v srdci města vybudovali pro něj a jeho milou hnízdečko lásky – hrad Alcázar. Stavba pochází ze 14. století. Se svými lomenými oblouky, hravými cimbuřími, propracovanou, jemnou štukovou výzdobou a útulnými, tichými nádvořími aptrí tato nádherná orientální stavba k nejatraktivnějším pamětihodnostem Sevilly. Hradní zahrady jsou celé v arabském stylu. Historie Španělska je znázorněna na kachlích, jimiž je vyzdobeno náměstí Plaza de Espaňa. Plazza de Espaňa je originální náměstí jako příklad mnohostranného andaluského stavitelství, vzniklo v roce 1929. Vedle reprezentativních budov s typickými stylovými prvky k němu patří i arkádové chodby, široké promenády a kanál se zdobenými lávkami. Velice zajímavá je i stará židovská čtvrť Barrio Santa Cruz. V malebné části Barrio de Santa Cruz zdobili obyvatelé své atrilové domky pestrými kachli azulejos a umělecky kovanými mřížemi. Stavbu prvního skutečného katolického velkochrámu schválili v roce 1401 slovy: „Dopřejte nám postavit katedrálu tak velkou, aby každý, kdo ji spatří, pokládal nás za šílené.“ Na místě bývalé mešity tak během 100 let vyrostla katedrála Panny Marie, zvenčí v gotickém stylu, uvnitř spíše ovlivněný renesancí. Stavba halového typu rozdělená mohutnými sloupy do pěti chrámových lodí je od doby svého dokončení nejobdivovanější stavebním dílem Sevilly. Je v ní také uložen sarkofág s Kolumbovými ostatky, nesený sochami čtyř králů v životní velikosti. Pravost relikvií však bývá zpochybňována, neboť velký mořeplavec je údajně pochován také v Santo Domingu. Díky Kolumbovu objevení Nového světa a vydrancování říše Inků Pizzarem se Sevilla v 16. a 17. století stala nejbohatším městem kontinentu. Dvakrát ročně pak do městského přístavu přivážela flotila španělských galér zlato a stříbro po řece Guadalguivir. Držíc obchodní monopol pro nové kolonie, kasírovala Sevilla procentuální podíl z každé kořisti. Sevillu ovládly býčí zápasy a od té doby tato horečka trvá dodnes. Kolem roku 1750 poprvé vytáhli zlatě oprýmkovaní andaluští toreadoři na koridu. O něco později byla v Seville vybudována jedna z nejkrásnějších arén pro tento tradiční sport zvaná Plaza der Toros de la Maestranza s přibližně 12 500 místy. Sevilla má 700 tisíc obyvatel. Býčí zápasy tvoří součást programu veselých sevillských lidových slavností, každoročního dubnového svátku Feria de Abril. Vyvrcholením je procesí venkovanů s jezdci a nádhernými kočáry. Celých sedm dní tečou proudem težká andaluská vína, všude se tančí flamenco a veselá sevillana a bujaré večírky končí teprve s ranním svítáním. Mezi další zajímavé místa Sevilly patří:
- Archeologické muzeum
- Muzeum umění
- María Luisa park
- Univerzita Tobacco Factory
- Santa Cruz church
- Triana
- Alameda Promenade
- Salvador church
- San Jorge church
- Casa de Pilatos
- Hospital de la Caridad – ze 17.stoleti
- Muzeum Torre del Oro – vež z 13.stoleti
- Santa Catalina church – postavený v 14.století
- Town Hall – z 16.století, postavená v renesančním stylu
- San Luis church – barokní kostel dostavěný roku 1730
- Macarena basilica – moderní kostel postavený mezi lety 1936 a 1941 architektem Gómez Millán v neobarokním stylu. Kategorie:Španělská města Kategorie:Andalusie ja:セビリャ simple:Seville

Victoria (loď)

Victoria byla loď, která patřila do výpravy Fernãa de Magalhãese a jako jediná absolvovala celou plavbu kolem světa (1519 - 1522). Jejím původním velitelem byl Luis de Mendoza, zabitý při vzpouře v zálivu sv. Juliána, později se tu v kapitánských funkcích vystřídali ještě tři muži - Duarte Barbosa, Magalhãesův švagr, Gonzalo Gómez de Espinosa a konečně Juan Sebastián del Cano, jemuž se v září 1522 podařilo dosáhnout španělských břehů a cestu dokončit. Odhaduje se, že Victoria měla výtlak asi 80-90 tun. Kategorie:Lodě

Kanárské ostrovy

Kanárské ostrovy je autonomní společenství Španělska a souostroví sedmi hlavních ostrovů a dvou ostrůvků sopečného původu v severním Atlantiku, přibližně 100 km západně od pobřeží Maroka a Západní Sahary. Název je odvozen z latinského označení pro psa: "canis", protože tyto ostrovy byly podle legendy hlídané obrovskými psy. Metropolí regionu je Santa Cruz de Tenerife, přestože je město Las Palmas de Gran Canaria větší.

Administrativní členění

Kanárské ostrovy se administrativně člení na 2 provincie: Las Palmas a Santa Cruz de Tenerife. Každý ze sedmi hlavních spravuje vlastní rada nazývaná cabildo insular.

Historický přehled

Kanárské ostrovy byly objeveny již řeckými a římskými mořeplavci, pod španělskou správou jsou od roku 1495. Město Santa Cruz de La Palma se stalo důležitým přístavem pro námořníky plující do Nového světa.

Ekonomika

Ekonomika Kanárských ostrovů je založena především na turistickém ruchu, pěstují se zde také banány a tabák. Ročně ostrovy navštíví 10 miliónů turistů.

Ostrovy a jejich hlavní města

- Gran Canaria (Las Palmas de Gran Canaria)
- Tenerife (Santa Cruz de Tenerife)
- Lanzarote (Arrecife)
- La Palma (Santa Cruz de La Palma)
- La Gomera (San Sebastián de La Gomera)
- El Hierro (Valverde)
- Fuerteventura (Puerto del Rosario)

Externí odkazy

- [http://www.sun4free.com/ Tenerife] (v angličtině)
- [http://www.islanzarote.com/ Lanzarote] (portál ostrova Lanzarote, španělsky/anglicky/francouzsky/německy)
- [http://www.icanarias.com/ Lanzarote, Fuerteventura, Gran Canaria] (španělsky/anglicky/francouzsky/německy) Kategorie:Kanárské ostrovy Kategorie:Autonomní společenství Španělska ja:カナリア諸島 zh-min-nan:Canaria Kûn-tó

Rovník

Rovník je nejdelší rovnoběžka o zeměpisné šířce 0°. Je to pomyslná čára vedoucí po povrchu planety, přesně na půli cesty mezi planetárními póly. Rovník rozděluje povrch planety na severní a jižní polokouli. Délka zemského rovníku je asi 40 070 km.

Podívejte se také na

- poledník Kategorie:Geografie

La Roche-Maurice

Roche-Maurice to miejscowość i gmina we Francji, w regionie Bretania, w departamencie Finistère. Według danych na rok 1990 gminę zamieszkiwały 1 603 osoby, a gęstość zaludnienia wynosiła 133 osoby/km² (wśród 1269 gmin Bretanii Roche-Maurice plasuje się na 396. miejscu pod względem liczby ludności, natomiast pod względem powierzchni na miejscu 764.).

Linki zewnętrzne

- Źródło danych: [http://www.insee.fr Insee]
- Mapy i zdjęcia satelitarne: [http://kvaleberg.com/extensions/mapsources/index.php?params=48_28_N_4_12_W_region:fr_type:city link do Wiki mapsources]
- Zdjęcie satelitarne: [http://maps.google.com/maps?ll=48.4667,-4.2&spn=0.1,0.1&t=k Google maps]
- Mapa: [http://maps.msn.com/(cgxnej455qpgxeu5vurxtejz)/map.aspx?&lats1=48.4667&lons1=-4.2&alts1=14®n1=2 MSN World Atlas] Roche-Maurice Roche-Maurice

sylwester na s�owacji Jamnik Jamniki Zoja dating ads site hoteles amsterdam low cost car hire

:: RELATED NEWS ::

Hemolyse
Hemolyse (hemo-, van het bloed, lysis = uit elkaar vallen, losmaken) is een term uit de geneeskunde voor het verschijnsel dat rode bloedcellen in het lichaam uit elkaar vallen, vooral als dit in sterkere mate gebeurt dan normaal, waardoor de inhoud ervan, die voornamelijk uit hemoglobine bestaat, in de vrije bloedbaan vrijkomt. Hierdoor wordt het aanbod van hemoglobine aan het afbraaksysteem hierva

Karel Poma
Karel Poma (Antwerpen, 14 maart 1920) was een Vlaams politicus voor de PVV. Karel Poma kwam uit een politiek nest. Zijn vader was een tijdlang burgemeester van Wilrijk. Na de Tweede Wereldoorlog promoveerde Poma aan de RUG. Vanaf 1945 begon hij te werken als laboran

Marshemoglobinurie
Marshemoglobinurie is een verschijnsel dat bij atleten en soldaten die grote afstanden hebben gemarcheerd of hardgelopen, vooral met harde zolen op harde oppervlakken, wel eens optreedt, en waarbij er vrij hemoglobine in de urine kan worden aangetoond. Het wordt naar men aanneemt veroorzaakt doordat bloedcellen in haarvaten in de voetzolen stukgaan bij het lopen.

Min (mythologie)
Min was een Egyptische god die vooral als vruchtbaarheidsgod fungeerde, maar ook de beschermer was van de wegen en de mijnen in de oosterse woestijn. Min is gemakkelijk te herkennen door zijn stijve fallus die hij in zijn linkerhand houdt. Deze houdt verband met zijn vruchtbaarheidsstatus. In zijn opgeheven rechterhand houdt hij een vlegel, als koninklijk symbool. Hij wordt weergegeven als een gemummificeerde man en draagt een kroon met twee pluimen. De kroon is dezelfde als die van
Een ceremoniemeester (in het Engels Master of Ceremonies of MC) is de gastheer van een optreden op een toneel, of een andere vertoning voor publiek. De MC kondigt optredens aan, spreekt tot het publiek en zorgt er over het algemeen voor dat de show voortgang blijft houden. Bij bruiloften of andere feesten, zoals een promotie, wordt vaak ook een ceremoniemeester ingeschakeld die alle optredens van genodigden coördineert. De term komt oorspronkelijk uit de Room

Jacky Buchmann
Jacky Buchmann was een Vlaams politicus voor de PVV. Jacky Buchmann was tussen 1981 en 1985 minister van huisvesting in de allereerste Vlaamse regering. Nu is hij voorzitter van het OCMW in kapellen waar hij ook burgemeester is geweest. Buchmann is ook gedelegeerd bestuurder van Buchmann Optical Holding (BOH). In die hoedanigheid raakte hij ook betrokken in de affaire-Stuyck (een carrousel met fictieve facturen). Buchmann B