:: wikimiki.org ::

Aristotelés

Aristotelés

Aristotelés ze Stageiry (Ἀριστοτέλης) filozof vrcholného období řecké filozofie. Narozen 384 př. n. l. v osadě Stageira na makedonském poloostrově Chalkidiké, zemřel v roce 322 př. n. l. v Chalkidě. Aristotelův otec Nikomachos byl osobním lékařem makedonského krále Filipa II. Aristotelés studoval v Platónově Akadémii v Athénách. Po smrti Platóna odešel vyučovat do Assu v Malé Asii a na Lesbos do Mytilény. Roku 343 př. n. l. jej povolal makedonský král Filip k výchové svého syna Alexandra (budoucí Alexandr Veliký). Po Filipově smrti se Aristotelés vrátil zpět do Athén, kde se plně věnoval vědě a kde roku 335 př. n. l. založil vlastní filosofickou školu zvanou Lykeion, nebo také škola peripatetická (vychází to z názvu krytého sloupořadí - peripatos (περίπατος) - kde se žáci učili nebo slovesa peripatein (περιπατεῖν) = procházet se, neboť Aristotelés se údajně se svými žáky při výuce procházel). Během 13 let, které strávil v Athénách, vznikla naprostá většina jeho spisů, často spíše poznámkového charakteru. Roku 322 př. n. l., po smrti Alexandra Velikého, byl Aristotelés obviněn z rouhání bohům a uznán vinným a musel odejít do vyhnanství na Chalkidu, kde téhož roku zemřel.

Spisy

# Spisy o logice: kategorie, dvoje Analytiky (nauka o soudu a o důkazu), Topiky (Aristotelova „dialektika“), tyto spisy byly již ve starověku shrnuty pod názvem „Organon“, tj. „nástroj“ (nástroj k správnému filosofickému myšlení). #Spisy metafyzické: pod tímto názvem jsou uspořádány spisy pojednávající o obecných příčinách věcí. #Spisy přírodovědné: Fyzika (8 knih), O nebi, O vzniku a zániku, Meteorologie. O živých bytostech pojednává několik spisů : O duši, O zkoumání živočichů, O částech živočichů, O chůzi živočichů, O vzniku živočichů. #Spisy etické: 10 knih tzv. Etiky Nikomachovy, nazvané podle Aristotela syna Nikomacha, který je po smrti otce vydal #Spisy politické: 8 knih #Spisy o literatuře a rétorice: 3 knihy o řečnictví, jedna o básnictví

Filozofický přínos

Organon]]
- Logika – systematizuje ji; stanovuje pravidla argumentace; rozpracovává predikátovou logiku.
- Metafyzika – zkoumání neměnného jsoucna; nauka o podstatách – existují 4 podstaty, které se mění (voda, země, oheň, vzduch) a jedna, která se nemění (éter); existuje zde také tzv. theos, tedy věčný činitel pohybu, který je sám neměnný, je ztotožňován s myšlením; myšlenka hylemorfismu (látka + tvar + kombinace obou); nauka o účelu (teleologická nauka) – tvarování (energeia) a poté naplnění účelu (entheleheia).
- Přírodověda – typologie (určování věcí dle charakteristik); tvrdil, že centrum lidského života je v srdci; snaží se vysvětlit krevní oběh; zabývá se žaludkem.
- Etika – lze rozumově poznat co je dobré a správné, ale nelze se to naučit; duše (životní princip) má 3 části - vegetativní, smyslová, rozumová; cílem jeho etiky je blaženost, spokojenost – je k tomu však zapotřebí vnějšího dobra.

Politologický přínos

Vycházel z teorie, že stát se zakládá na lidské přirozenosti a společnost na základě instinktu sdružování lidí. Společenský vývoj směřuje k cíli, kterým je společnost. Etapy společenského vývoje:
- vznik rodiny (řecky: oikia)
- vznik obce (řecky: kome)
- vznik státu jako vrcholu společenství, vrcholu lidského spolužití. Člověk je tvor společenský (řecky: zoon polikiton) a posláním státu je „vytvořit lidem dobrý život“ (řecky: tou en zen heneken), tj.: umožnit lidem plný rozvoj materiálních i morálních hodnot, které jsou pro lidský život nevyhnutelné. Podle toho, kdo vládne, zda jednotlivec, skupina, nebo všichni, Aristotelés rozlišuje tři právní formy státu: # monarchii # aristokracii # politeiu a tři pokleslé právní formy státu: # tyranii # oligarchii # demokracii Za nejlepší právní formu státu považoval politeiu, tedy umírněnou demokracii. Jako první odděloval politiku od etiky. Politika se řídí určitými pravidly, která jsou spojena s formou vlády, a která je možno použít v každém politickém zřízení.

Související články

- Filozofie
- Politologie

Podívejte se také

Demokracie v moderním slova smyslu

Literatura

- R,Tóth, S.Krno, P.Kulašik: Stručný politologický slovník, UNIAPRESS, 1991. ISBN 80-85313-18-9 Kategorie:Antičtí filozofové Kategorie:Narození 4. století př. n. l. Kategorie:Úmrtí 4. století př. n. l. ja:アリストテレス ko:아리스토텔레스 ms:Aristotle simple:Aristotle th:อริสโตเติล

Filozof

Filosofie (řecky φιλοσοφία, složenina ze slov φιλώ (filó) miluji, objímám, líbám a σοφία (sofía) moudrost) je věda zkoumající neempirické otázky: o smyslu života, možnostech poznání, podstatě světa a vesmíru apod. Podle své etymologie je filosofie láska k moudrosti. V antice byla filosofie souhrn veškerého vědění. V sémantickém významu je filozofie zkoumání, jak můžeme věci vědět, zda můžeme vědět něco o budoucnosti, když jediné, co známe, je minulost; co je hodnota a jak ji poznáme; co je eticky přípustné a co není. Filosofie stojí mimo empirické (reálné) vědy na jedné straně, a nekontrolované, nekritické, libovolné myšlení na druhé straně. Běžná mluva používá pojem filozofie také pro názor.

Hlavní filosofické disciplíny

- Ontologie, neboli teorie bytí
- Epistemologii neboli Filosofie vědy a vědění.
- Gnozeologie či Noetika, teorie poznání
- Axiologie, neboli teorie hodnoty.
- Etika, neboli teorie morálky.

Hlavní filosofické pozice

- Atomismus vs. Holismus
- Monismus vs. Dualismus a Pluralismus
- Materialismus vs. Idealismus
- Empirismus vs. Racionalismus
- Historicismus, Perspektivismus, Psychologismus a Nominalismus vs. Pozitivismus a Realismus
- Hedonismus
- Humanismus
- Naturalismus
- Pragmatismus
- Novopozitivismus
- Objektivismus

Filosofové

Filosofem je člověk studovaný, logicky uvažující, zkoumající podstatu věci, doposlouchávající, a také si uvědomující, že na něm pracovaly generace předků. Že staré umí vidět nově, a nové umí podat i starým.

Filosofie orientální

- Filosofie Indická: Védské písně
- Filosofie Čínská: Konfucius, Laozi, Zhuangzi
- Filosofie Japonská: Zen

Současné filozofické směry v České republice

- Na dnešních českých univerzitách se většinou přednáší fenomenologie a existencialismus. Krom toho se na nekterých místech dobře daří i analytické filozofii (zejména Praha a Plzeň). Nezanedbatelnou roli hraje i aristotelská filozofie.
- Více podob má dnes i aristotelská filozofie: o rehabilitaci aristotelských témat, zejména ve scholastické podobě, v rámci analytické filozofie se snaží okruh filozofů kolem prof. S. Sousedíka (FF UK, KTF UK): Petr Dvořák (FF UK, CMTF UP), Tomáš Machula, Lukáš Novák, Daniel Heider (všichni TF JU), David Svoboda (KTF UK). Východiskem je dílo Tomáše Akvinského (1225-1274), J. D. Scota (1266-1308) a autorů tzv. druhé scholastiky 16.-17. století (tomismus, scotismus, jezuitská scholastika), které vykazuje mnoho styčných bodů s dnešní metafyzikou a logickou sémantikou v rámci analytické filozofie. v linii ortodoxnější novoscholastiky, z níž nejvýznamnější je novotomismus, vycházející z Tomášova díla, píše a přednáší mimoakademičtí filozofové Jiří Fuchs, Roman Cardal a teolog Václav Wolf. Jiří Fuchs přednáší mimo akademické kruhy už z dob před listopadem 1989 v současnosti v kontaktu s Občanským institutem. Spíše než tomistická, je Fuchsova pozice suareziánská. Tato skupina se od předchozí liší menší otevřeností vůči podnětům novověké filozofie a moderní logiky.

Filosofie jazyka

- Ludwig Wittgenstein, Ferdinand de Sausure, Noam Chomsky, Umberto Eco

Filosofie anglicky mluvících: pragmatická a analytická

- Bertrand Russell, George Edward Moore, Rudolf Carnap V devatenáctém století žil filosof a ekonom John Stuart Mill. Ve dvacátém století žili filosofové Karl Popper, Paul Karl Feyerabend a Thomas Kuhn. Názory na to, kteří z těto uvedených jsou skuteční myslitelé a kteří se snaží vyvolat zdání filosofie pomocí používání modního slovníku a nejasných výroků, se různí.

Pravopis

Jazyky píšící latinkou: # ph: :de:Philosophie, :en:Philosophy, :fr:Philosophie, :ia:Philosophia, :la:Philosophia, :simple:Philosophy, :tl:Pilosopiya # s: :af:Filosofie, :ca:Filosofia, :da:Filosofi, :es:Filosofía, :et:Filosoofia, :fi:Filosofia, :fy:Filosofy, :gl:Filosofía, :id:Filsafat, :it:Filosofia, :lt:Filosofija, :nl:Filosofie, :no:Filosofi, :pt:Filosofia, :sv:Filosofi, :tr:Felsefe, :vo:Filosop # z: :bs:Filozofija, :eo:Filozofio, :hr:Filozofija, :hu:Filozófia, :lv:Filozofija, :pl:Filozofia, :ro:Filozofie, :sk:Filozofia, :sl:Filozofija Jazyky nepíšící latinkou: # s: :ru:Философия, :uk:Філософія, :bg:Философия Podle § 99 Pravidel českého pravopisu z roku 1957 se "v latinské příponě -ismus píše jen s; rovněž tak v několika slovech humanistické tradice filosofie, gymnasium, president, presidium, universita (a v jejich odvozeninách); jen s se ovšem píše též v slovech nezdomácnělých, jako např. cirrhosis, gnose, gnoseologie, konsensus, spasmus, tenesmus, a rovněž v některých vlastních jménech osobních a zeměpisných (viz § 108 – 113)." Toto pravidlo bylo zrušeno v PČP 1983, kdy bylo zavedeno psaní z, avšak psaní s též povoleno. V PČP 1993 bylo z stanoveno jako jediná možnost. Závazný Pilipův dodatek se však vrátil ke stavu z roku 1983.

Podívejte se též na

- Morální realismus
- Filozofické poradenství

Vnější odkazy

- [http://filosofie.cz filosofie.cz]
- [http://wikisource.org/wiki/Wikisource:Biblioth%C3%A8que_philosophique Wikisource] Category:Filosofie ja:哲学 ko:철학 ms:Falsafah simple:Philosophy th:ปรัชญา

Filozofie

Hlavní filosofické disciplíny

- Ontologie, neboli teorie bytí
- Epistemologii neboli Filosofie vědy a vědění.
- Gnozeologie či Noetika, teorie poznání
- Axiologie, neboli teorie hodnoty.
- Etika, neboli teorie morálky.

Hlavní filosofické pozice

Filosofové

Filosofie orientální

- Filosofie Indická: Védské písně
- Filosofie Čínská: Konfucius, Laozi, Zhuangzi
- Filosofie Japonská: Zen

Filosofie antická

Filosofie středověku

- Patristika: Aurelius Augustin
- Scholastika: Tomáš Akvinský, William Ockham

Filosofie renesance, baroka a osvícenství

- Baroko: René Descartes, Baruch Spinoza, Gottfried Leibniz, Thomas Hobbes a Isaac Newton
- Osvícenství: John Locke, George Berkeley, David Hume, a Immanuel Kant

Filosofie romantiky a idealismus

Fenomenologie a existencialismus

- Edmund Husserl, Martin Heidegger, Hans-Georg Gadamer.
- Jean-Paul Sartre, Albert Camus, Maurice Merleau-Ponty, Paul Ricoeur
- Jan Patočka

Objektivismus

- Ayn Rand, Leonard Peikoff, David E. Kelley

Současné filozofické směry v České republice

Filosofie jazyka

- Ludwig Wittgenstein, Ferdinand de Sausure, Noam Chomsky, Umberto Eco

Filosofie anglicky mluvících: pragmatická a analytická

Pravopis

Podívejte se též na

- Morální realismus
- Filozofické poradenství

Vnější odkazy

384 př. n. l.

5. století př. n. l. - 4. století př. n. l. - 3. století př. n. l. Roky: 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Hlavy států

Perská říše:
- Artaxerxés II. Kategorie:4. století př. n. l.

Makedonie

Makedonie je historické území s proměnlivým rozsahem rozdělené dnes mezi Republiku Makedonii, řeckou Egejskou Makedonii a bulharskou Pirinskou Makedonii. Na jihu v oblasti Olympského masivu sousedila s Thessalií, na jihozápadě s Epirem, na západě s Illyrií, na východě s Thrákií.

Historický přehled

Makedoňané byli svým původem příbuzní Thrákům, nicméně po svém usazení v prostoru historické Makedonie se jejich jazyk a kultura začala přibližovat Řekům, s nimiž přišli do pevného styku v průběhu 6. stol. př. n. l. V 5. stol. n. l. uznali Makedoňané nadvládu perského krále. Za vlády krále Archeála došlo k rozvoji měst a obchodu v jinak doposud zaostalé zemi orientující se na těžbu dřeva, zlata a stříbra a na zemědělství. Toto období je také počátkem silného řeckého kulturního a politického vlivu na Makedonii a makedonskou šlechtu (hetairoi). Makedonský král Filip II., vládnoucí v letech 359 až 326 př. n. l., reorganizoval makedonskou politickou správu a armádu. Po vojenském střetnutí a vítězství nad athénským a thébským městským státem vytvořil Filip II. tzv. korintský spolek, začleňující téměř všechny řecké městské státy a Makedonii do jednochu svazku. Filipův následník Alexandr Veliký rozšířil makedonské území o své ohromné výboje do Egypta a Asie, kde porazil Perskou říši. Brzy nato po smrti Alexandra svá nová území Makedonie zase ztratila. V průběhu makedonských válek válčili makedonští králové proti Římské říši a římským spojencům v Řecku. V roce 148 př. n. l. se Makedonie stala římskou provincií. Ve středověku Makedonie tvořila jednu z centrálních částí Byzantské říše, svůj význam měla především Soluň (odkud také pocházeli sv. Cyril a Metoděj. Během Balkánských válek v letech 1912-1913 byla Makedonie rozdělena mezi Řecko (Egejská Makedonie), Srbsko (Vardarská Makedonie - dnešní Republika Makedonie) a Bulharsko (Pirinská Makedonie - zhruba dnešní Blagojevgradská oblast) ja:マケドニア地方

322 př. n. l.

Staletí: 5. století př. n. l. - 4. století př. n. l. - 3. století př. n. l. Roky: 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Hlavy států

Kategorie:4. století př. n. l.

Filip II. Makedonský

Filip II., také Filippos II., (382 -336 př. n. l.) byl makedonský král v letech 359-336 př. n. l., otec Alexandra Velikého. V mládí byl Filip řeckým rukojmím ve městě Théby. Z tohoto pobytu si zpět do Makedonie odnesl poznatky z řecké vojenské taktiky, kterou jako makedonský král uplatnil v reorganizaci makedonské armády. Roku 342 získal sousední Thrákii, když již předtím se mu zdařila územní expanze na úkor Athén. Filip II. se posléze začal vměšovat do politických a ekonomických záležitostí řeckých městských států,, ovládl také řeckou Thessalii. Za vojenskou podporu při válce Řeků s Fóky byl makedonský král uznán za člena amfiktyonie delfské. Další politické přiblížení se k Řekům znamenalo uzavření mírové smlouvy s Athénami roku 346 (Filokratův mír). Nicméně Filip II. nadále Athény mocensky ohrožoval a narušoval jejich obchodní aktivity s černomořským regionem. Z této doby také pochází útočné politické řeči proti Filipu II. (zvané filipiky) od athénského řečníka Démosthéna. Roku 338 nakonec došlo k ozbrojenému střetnutí mezi Makedonci na jedné straně a Thébami a Athénami na straně druhé. V bitvě u Chairóneie však makedonský král své soupeře porazil. Na Filipův nátlak byl v roce 338 (337) ve městě Korint uspořádán všeřecký kongres a ustanoven korintský spolek, sdružující téměř všechny řecké městské státy a Makedonské království. Tento spojenecký svazek byl zaměřen především na uskutečnění Filipových ofenzivních záměrů vůči perské říši, ležící na východ od Řecka a Makedonie. Samotný útok proti Persii však již Filip II. nestihl uskutečnit, neboť byl roku 336 zavražděn svým otrokem a milencem. Kategorie:Panovníci Kategorie:Makedonie ja:ピリッポス2世

343 př. n. l.

5. století př. n. l. - 4. století př. n. l. - 3. století př. n. l. Roky: 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 ----

Události

- Artaxerxés III. Óchos dobývá fénické město Sidón.

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Hlavy států

Perská říše:
- Artaxerxés III. Kategorie:4. století př. n. l.

Alexandr Veliký

Alexandr Veliký (známý též jako Alexandr Makedonský, užívá se také řeckého tvaru jména Alexandros). Narozen patrně 20. 7. 356 př. n. l. v Makedonii, zemřel 13. 6. 323 př. n. l. v Babylóně. Makedonský král a jeden z nejslavnějších vojevůdců vůbec.

Život

Syn makedonského krále Filipa II. a Olympiady byl v mládí vychovávan i řeckým filozofem Aristotelem. Roku 336 př. n. l., po smrti svého otce, se ve svých dvaceti letech stává makedonským králem. Bezprostředně poté si vynutil poslušnost kmenů žijících při hranicích Makedonie (mezi jinými Thráků a Illyrů). Následně zahájil politickou a vojenskou ofenzivu vůči svým jižním sousedům - řeckým městským státům. Potlačil řecké povstání a pro výstrahu nechal vyplenit Théby, jedno z řeckých měst. Zatímco jeho otec ve svých plánech zamýšlel napadnout a porazit sousední perskou říši, v té době již ve své moci upadající, mladý Alexandr dokázal tento plán zrealizovat. V duchu idei tažení Řeků proti východním barbarům v roce 334 př. n. l. napadl se svou nepočetnou, nicméně dobře vycvičenou armádou (40 000 pěších vojáků, 5 000 jezdců a 140 lodí) perskou říši. Při vstupu na asijský kontinent porazil perské vojsko u Gráníku roku 334 př. n. l., což mu umožnilo zmocnit se celého maloasijského pobřeží (i s tamními řeckými obcemi). Se svým největším protivníkem, perským králem Dareiem III., se úspěšně střetnul v roce 333 př. n. l. u Issu v Kilikii, poté ovládl fénická města ve východním Středomoří (odpor mu kladlo jen město Tyros - skvěle opevněný ostrovní přístav - poslední útočiště perské flotily). Jako osvoboditel vtáhl roku 332 př. n. l. do Egypta, kde se nechal od Ammónova velekněze prohlásit za syna božího. Od této chvíle vyžadoval Alexandr pro svou osobu takové božské uctívání (proskynésis), jaké se do té doby dostávalo jen orientálním vládcům. V letech 332 až 331 založil egyptskou Alexandrii, později následovanou prý až 70 stejnojmennými městy v Asii. Alexandrii Následně Alexandr zaměřil svou pozornost na úplné zničení Persie. S Dareiem III. se znovu střetnul v bitvě u Gaugamél v Asýrii, což mu umožnilo ovládnout celou střední část perské říše. Zmocnil se i obrovského pokladu následným dobytím Babylónu a Sús, zničil Persepoli, sídelní město perských králů. Brzy nato byl Dareios III. zavražděn v Baktrii na východě Perské říše, Alexandros se tak prohlásil perským velkokrálem a Baktrii ovládl. Veden snahou o dobytí celé Asie (podle legendy Alexandrovi právě toto slibovala věštba, kterou měl naplnit rozetnutím slavného gordického uzlu) se svým řeckým vojskem pokračoval vpádem do Indie v roce 327 př. n. l., nicméně v Pandžábu již jeho vojáci odmítli pokračovat v boji. Alexandr se poté odebral do Babylónu, který prohlásil svým hlavním městem. Roku 323 př. n. l. zde podlehl infekční nemoci. Alexandr Veliký nestihl před svou smrtí dostatečně konsolidovat vnitřní situaci své ohromné říše (a to i přes své úsilí o uzavíraní sňatků mezi elitními řeckými vojáky a vysoce urozenými asijskými dívkami), říše se tedy následně rozpadla na celky spravované Alexandrovými diadochy.

Počátek helénismu

Nesporný Alexandrův přínos však mělo zahájení helénizace asijského světa a tím daný významný impuls pro řeckou kulturu a kulturní svět jako takový. Rozšířením řeckých zvyků a hodnot do velké části tehdy známého světa vstoupila antická řecká kultura do nové fáze svých dějin.

Reference

Vavřínek, V.: Alexandr Veliký, 1967.

Podívejte se též na

- Dynastie Achaimenovců
- Helénismus
- Chronologie starověkých íránských dějin
- Makedonie
- Starověk Kategorie:Panovníci Kategorie:Makedonie Kategorie:Starověká Persie ja:アレクサンドロス3世 ko:알렉산드로스 대왕

335 př. n. l.

Staletí: 5. století př. n. l. - 4. století př. n. l. - 3. století př. n. l. Roky: 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Hlavy států

Kategorie:4. století př. n. l.

322 př. n. l.

Staletí: 5. století př. n. l. - 4. století př. n. l. - 3. století př. n. l. Roky: 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 ----

Události

Vědy a umění

Narození

Úmrtí

Hlavy států

Kategorie:4. století př. n. l.

Voda

Voda je chemická sloučenina vodíku a kyslíku. Je základní podmínkou pro existenci života na Zemi. Za normální teploty a tlaku je to bezbarvá, čirá kapalina bez zápachu, v silnější vrstvě namodralá. V přírodě se vyskytuje ve třech skupenstvích: v pevném - led, v kapalném - voda a v plynném - vodní pára.

Rozdělení vody

vodní pára
- podle skupenství
- pevné - led
- kapalné - voda, (přechlazená voda)
- plynné - vodní pára
- podle meteorologie:
- hydrometeor
- srážky :
- vznášející se částice (levitující)
- mraky
- mlha
- kouřmo
- stoupající částice (unášené větrem)
- vodní tříšť
- zvířený sníh
- podle vlastností
- měkká - obsahuje málo minerálních látek
- tvrdá - z podzemních pramenů, obsahuje více minerálních látek
- destilovaná voda, deionizovaná voda - je zbavena minerálních látek
- užitková - v průmyslových závodech (sníží se tvrdost vody a ta se zbaví Fe²⁺ a Mn²⁺) a v potravinářství - vyžaduje dezinfikovanou vodu (chlórování, ozonizace, ozařování ultrafialovým zářením)
- minerální voda- obsahuje mnoho minerálních látek
- napájecí voda - voda pro parní kotle, zbavená minerálních solí, aby nevznikl kotelní kámen, který zanáší potrubí
- pitná voda - je vhodná ke každodennímu použití, je zbavená nečistot, obsahuje vyvážené množství minerálních látek tak, aby neškodily zdraví. (viz. níže)
- podle mikrobiologie
- pitná - vizte Pitná voda (mikrobiologie)
- odpadní - vizte Čištění odpadních vod
- povrchová - vizte Povrchová voda (mikrobiologie)
- podle přírodní medicíny
- mrtvá
- živá

Chemické a fyzikální vlastnosti

živá živá živá) na tlaku a teplotě).]] Podrobnější fázový diagram viz [http://www.lsbu.ac.uk/water/phase.html The Phase Diagram of Water] teplotě vody]] Voda vzniká prudkým až explozivním slučováním vodíku s kyslíkem (hořením bezbarvým plamenem) podle rovnice: :2H₂ + O₂ → 2H₂O, za vývinu velkého množství tepla (exotermní reakce). Kromě toho vzniká jako vedlejší produkt vedle solí při neutralizaci kyselin zásadami, např. :HCl + NaOH → H₂O + NaCl. Voda je obsažena ve spalných plynech při hoření většiny organických látek, např. methanu :CH₄ + 3O₂ → 2H₂O + CO₂, nebo hexanu (hlavní složky benzinu) :2C₆H₁₄ + 19O₂ → 14H₂O + 12CO₂. Vodné roztoky mohou vykazovat kyselou, neutrální nebo zásaditou reakci. Kyselost (acidita) a zásaditost (bazicita) se vyjadřuje ve stupnici hodnot pH. Rozsah stupnice je od 0 do 14 pH, přičemž hodnotě pH 7 odpovídá roztok neutrální. Hodnoty nižší označují roztok kyselý, hodnoty vyšší zásaditý čili alkalický. Vody kyselé jsou obvykle bez života, protože se v nich nevytváří plankton ani baktérie. Mimořádné chemické a fyzikální vlastnosti vody jsou důsledkem geometrie její molekuly. Atomy v ní vázané nejsou uspořádány lineárně (v jedné přímce), ale chemické vazby mezi atomy svírají úhel přibližně 105°. Polaritě vazeb (různé afinitě atomů vodíku a kyslíku) a zmíněné nelinearitě molekuly vděčí molekula vody za svoji polaritu, za existenci vodíkové vazby (zvané též vodíkové můstky) a anomálie následujících vlastností:
- hustota - Největší hustotu nemá led, ale tekutá voda při 3,95 °C. Je to způsobeno polymerizací vodních molekul v závislosti na teplotní změně úhlu mezi atomy vodíku. Nejmenší objem má proto při 3,95 °C a dalším snižováním teploty se objem zase zvětšuje. Krystalová struktura ledu má okolo 10 % „děr“ (ledovce "vystrkují" toto procento objemu nad hladinu, zatímco 90 % skrývají). Voda o teplotě kolem 4 °C se hromadí na dně oceánu a vodních nádrží.
- měrná tepelná kapacita (specifické teplo) - je třikrát větší než u většiny ostatních látek, jako jsou horniny, železo, hliník, atd. Proto má voda svou tepelnou setrvačností velký klimatický vliv a s výhodou se používá k transportu tepla v ústředním topení.
- specifická skupenská tepla (tání a varu) - V tomto parametru je voda naprosto neobvyklá. Vysoké výparné teplo umožňuje efektivní ochlazování teplokrevných obratlovců, jako je člověk - bez pocení by nepřežil. Právě díky vysoké měrné tepelné kapacitě je voda často využívána pro transport tepla. Zajímavá je také závislost hustoty vody na její teplotě: nejvyšší hustotu má při přibližně 4 °C, což způsobuje například to, že u dna hlubokých nádrží má právě tuto teplotu. Chemicky čistá voda (destilovaná voda či deionizovaná voda) je elektricky nevodivá, ale i malé množství rozpustných příměsí způsobuje její vodivost.

Termodynamika

Povrchové napětí a viskozita

Tepelná vodivost

Tvrdost vody

Tvrdost vody je způsobena vápenatými a hořečnatými solemi. Celkovou tvrdost můžeme rozdělit na přechodnou, tj. uhličitanovou a na stálou. Hodnotu uvádíme v tzv. německých stupních tvrdosti (dGH). Jeden německý stupeň odpovídá 10 mg CaO v jednom litru vody. Z celkové tvrdosti vody jsou odvozeny tyto údaje: tvrdost od 1 do 10° značí vodu měkkou, z toho do 5° jde o vodu zvláště měkkou. 10-20° značí střední tvrdost, 20-30° značí vodu tvrdou a přes 30° zvláště tvrdou. Přechodnou (karbonátovou) tvrdost vody způsobují rozpustné hydrogenuhličitany a to především hydrogenuhličitan vápenatý Ca(HCO₃)₂ a hydrogenuhličitan hořečnatý Mg(HCO₃)₂; tuto tvrdost vody lze odstranit převařením - dekarbonizací: :Ca(HCO₃)₂ → CaCO₃ + H₂O + CO₂; :Mg(HCO₃)₂ → MgCO₃ + H₂O + CO₂. Vařením se však nezbavíme tvrdosti trvalé (nekarbonátové), za kterou jsou odpovědné především sírany, a to síran vápenatý CaSO₄ a síran hořečnatý MgSO₄. K jejich odstranění používáme srážení působením hydroxidu vápenatého Ca(OH)₂ a uhličitanu sodného Na₂CO₃: :Ca(HCO₃)₂ + Ca(OH)₂ → 2CaCO₃ + 2H₂O :Mg(HCO₃)₂ + Ca(OH)₂ → CaCO₃ + MgCO₃ + 2 H2O :MgSO₄ + Ca(OH)₂ → CaSO₄ + Mg(OH)₂; :CaSO₄ + Na₂CO₃ → CaCO₃ + Na₂SO₄, čímž se rozpustné hydrogenuhličitany a sírany převedou na méně rozpustné normální uhličitany, a to uhličitan vápenatý a uhličitan hořečnatý, resp. hydroxid hořečnatý.

Voda v přírodě

hydroxid hořečnatý, 3. nepropustné podloží.]] Rozšířením vody na Zemi se zabývá hydrologie. Naše planeta se odlišuje od všech ostatních, které známe, jednou látkou, a to je voda, i když se v malém množství vyskytuje i na jiných planetách. Při pohledu z vesmíru vypadá Země jako modrobílá planeta: bílá od vodní páry a modrá od vody. A zákonitě všechny formy života závisejí na vodě. Většina povrchu Země (71%) je slaná voda, ta tvoří 97 % celého vodstva na naší planetě. Obsahuje 35 g solí v jednom litru. Z toho 77.8 % chloridu sodného (NaCl), 10.9 % chloridu hořečnatého (MgCl₂) a další soli jako síran hořečnatý, síran vápenatý, síran draselný a jiné. Sladká voda tvoří jen nepatrnou část hydrosféry - 3 %, přičemž 75 % této vody je v ledovcích, které jsou v polárních oblastech. Koloběh vody na kontinentech začíná srážkami. Jakmile dopadnou z mraků (100 %), putují třemi cestami:
- mnohem víc než 50 % (někdy i 100 %) se znovu vypaří
- méně než 30%, většinou 10 % - 20 %, steče do potoků, řek, a nakonec do moře
- 10 % a méně (ale také nic) se může vsáknout.

Výskyt vody ve vesmíru

Ve vesmíru se velké množství vody nachází v molekulárních mračnech v mezihvězdném prostoru. Také protoplanetární mlhovina, ze které vzniklo Slunce a celá Sluneční soustava, obsahovala velké množství vody, z níž část se zachovala v Oortově oblaku, kde se z ní zřejmě ještě dnes tvoří nové komety. Jádra komet obsahují desítky procent vody. Podle jedné z teorií právě komety zanesly na Zemi většinu vody, která zde v současnosti je. Také některé měsíce planet, tělesa Kuiperova pásu a transneptunická tělesa jsou převážně tvořena vodou v pevném skupenství. Velký podpovrchový oceán vody se přepokládá na Jupiterově měsíci Europa.
- plynná (vodní pára)
- Merkur 3,4 % v atmosféře
- Země - stopy, záleží na podnebí
- Mars 0,03 % v atmosféře
- Jupiter 0,1 % v atmosféře
- Saturn 0,1 % v atmosféře
- Enceladus (měsíc planety Saturn) - 100 % v atmosféře
- kapalná:
- Země - 71 % povrchu
- Europa (měsíc planety Jupiter) - náznaky, protože na povrchu je led
- Io (měsic planety Jupiter) - málo nebo žádná voda (předpoklad)
- zmrzlá voda (led)
- Mars - výskyt potvrdila na pólech orbitální sonda Mars Express
- Pluto - odhad, že led tvoří asi 30 % Pluta
- Europa (měsíc planety Jupiter) - na povrchu je led
- Phoebe (měsíc planety Saturn) - předpoklad podle hustoty
- Enceladus (měsíc planety Saturn) - velmi preavděpodobný předpoklad
- komety - předpoklad
- okraje mlhovin, např. v Oortově oblaku - předpoklad
- není vůbec:
- Venuše

Význam a použití

# Je základní podmínkou života. Ve vodě vznikl život. Je to rozpouštědlo, ve kterém probíhají veškeré chemické děje v organismu. Lidské tělo obsahuje 70 % a rostliny až 90 % vody. Už ztráta 20 % tělesné vody je smrtelná. Na dehydrataci člověk umírá asi během 7 dnů. (Podle Guinnesovy knihy rekordů vydržel bez vody nejdéle jeden mladý Rakušan, kterého policie zapomněla v cele pro zadržené. Našla ho po 18 dnech na prahu smrti.) # Je nejdůležitější surovinou všech průmyslových odvětví, používá se ke chlazení, ohřevu, oplachu, k výrobě elektrické energieve formě páry a v potravinářství k výrobě nápojů atd. # Je základní podmínkou rostlinné a živočišné výroby # Je zdrojem obživy v přímořských státech # Vodní toky (řeky) a plochy (oceány, moře, jezera) hrají významnou roli v dopravě. # Přítomnost vodních ploch má vliv na klima krajiny. # Voda je využívána při rekreaci a sportu. # Minerální voda má léčivé účinky. Obsah vody v některých potravinách:
- máslo 18 %
- chléb 40 %
- sýr 30 až 60 %
- jogurt, mléko 87,5 %
- maso 60-75 %
- jablko, hruška 85 %
- vodní meloun 90 %
- mrkev 94 %
- okurky, rajčata 98 % viz také: obsah vody v měkkýších

Pitná voda

obsah vody v měkkýších Pitná voda se získává úpravou surové vody. Surová voda se získává v České republice z podzemních (asi 45-55 %) nebo povrchových (asi 45-55 %) zdrojů. Z některých zdrojů - zejména podpovrchových - je možné získat pitnou vodu bez úpravy.
- Ke shromažďování povrchové vody slouží vodárenská nádrž (přehrada), v níž se nachází odběrová věž s několika odběrovými šachtami v různých hloubkách. Odebírá se podle příkazu z úpravny vody, která bývá v blízkosti přehrady. Vhodná teplota pro odběr je méně než 12 °C.
- Výjimečně se využívá umělé filtrace a sorpční schopnosti půdního sedimentu, protože řasy často ucpávají filtraci. Voda z toku se nechá infiltrovat z umělých nádrží do podzemí a z podzemí se poté čerpá. Příkladem může být vodárna v obci Káraný, která od r. 1911 vyrábí kvalitní pitnou vodu pro přibližně třetinu Prahy a řadu dalších obcí a měst Středočeského kraje.
- Čerpání z podpovrchových zdrojů z podzemních vrtů. Surová voda se odvádí do úpravny vod. Tam se upravuje (mechanické předčištění, chemické čeření, filtrace přes pískové filtry, odstranění iontů železa a manganu, někdy i částečné odstranění dusičnanů a dusitanů, desinfekce). Pak směřuje do vodojemů a z nich se vodovody dopravuje k spotřebitelům. Hygienické požadavky na pitnou vodu (kontroly, balená voda, chemické, fyzikální a mikrobiologické limity) stanovuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví [http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb00376&cd=76&typ=r č. 376/2000 Sb.] s účinností od 1. ledna 2001. Byla vydána na základě zákona č. [http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb00258&cd=76&typ=r 258/2000 Sb.], o ochraně veřejného zdraví. K pitné vodě nemá přístup více než 1 miliarda lidí. Proto je zajištění přístupu k pitné vodě jedním z cílů usnesení OSN Rozvojové cíle tisíciletí.

Balená voda

Rozvojové cíle tisíciletí Výroba a prodej balených vod má u nás dlouhou tradici, kterou můžeme vystopovat až do 16. století. Původně šlo výhradně o vody léčivé (ať už se skutečným nebo domnělým účinkem), stáčené do kameninových džbánků. K nim se později (18. - 19. století) přidaly i vody, které byly pro svou zvláštní chuť považovány za osvěžující nápoj. Jednalo se buď o minerální vody nebo o vody s vysokým obsahem oxidu uhličitého CO₂, ať původu přirozeného (kyselky) nebo uměle připravované, stáčené převážně do skla. Tento stav se v Evropě v podstatě udržel do 60.-70. let minulého století, kdy jednak skleněné obaly začaly být postupně vytlačovány plastickými a jednak došlo ještě k jiné, mnohem revolučnější změně: balené vody začaly být používány též jako zdroj "obyčejné" pitné vody, nejen jako řešení občasných havarijních situací, ale především jako náhrada za pitnou vodu distribuovanou veřejnými vodovody. Což znamená, že se vedle vybraných druhů minerálních vod začaly stáčet i vody z kvalitních podzemních zdrojů pitné vody, které nevykazovaly ani zvláštní chuť, ani zvláštní farmakologický účinek.

Bezpečnost

Chemické znečištění vody nelze převařením odstranit. Bakteriologické znečištění odstraníme povařením aspoň 5 minut. (Viry se usmrtí až po 30 minutách.) Požadavky na jakost vody pro koupání ve volné přírodě upravuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 464/2000 Sb.

Voda v politice

Význam vody pro lidstvo podtrhlo vyhlášení "Evropské vodní charty" dne 6. května 1968 ve Strasbourgu:

Evropská vodní charta

# Bez vody není života. Voda je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná surovina. # Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Je proto nezbytné tyto udržovat, chránit a podle možnosti rozhojňovat. # Znečišťování vody způsobuje škody člověku a ostatním živým organismům, závislým na vodě. # Jakost vody musí odpovídat požadavkům pro různé způsoby jejího využití, zejména musí odpovídat normám lidského zdraví. # Po vrácení použité vody do zdroje nesmí tato zabránit dalšímu jeho použití pro veřejné i soukromé účely. # Pro zachování vodních zdrojů má zásadní význam rostlinstvo, především les. # Vodní zdroje musí být zachovány. # Příslušné orgány musí plánovat účelné hospodaření s vodními zdroji. # Ochrana vody vyžaduje zintenzivnění vědeckého výzkumu, výchovu odborníků a informování veřejnosti. # Voda je společným majetkem, jehož hodnota musí být všemi uznávána. Povinností každého je užívat vodu účelně a ekonomicky. # Hospodaření s vodními zdroji by se mělo provádět v rámci přirozených povodí a ne v rámci politických a správních hranic. # Voda nezná hranic, jako společný zdroj vyžaduje mezinárodní spolupráci.

Historická poznámka

Iónský filosof Thales Miletský v 6. století před Kristem pokládal vodu za základní element své kosmologie. Jeho následovníci až do Aristotela přidali další základní elementy, jako je oheň, země a vzduch, což potom dominovalo islámskému a křesťanskému myšlení. Čtyřprvkový princip přetrval až do Isaaca Newtona (De Natura Acidorum - myšlenka, že všechny látky lze převést na vodu). Až v 19. století přejal roli vody vodík. Přesné stechiometrické výpočty atomových hmotností jiných prvků však později ukázaly, že nemohou být jednoduchými násobky atomové hmotnosti vodíku.

Podívejte se také na

- :Kategorie:Voda a všechny její podkategorie
- povodeň, tsunami, eroze
- sucho, zavlažování, hydroponie, akvakultura, akvárium
- mořská voda, oceán, příliv, odliv, moře, průliv
- řeka, potok, jezero, rybník, polder nebo poldr
- kanál, průplav, plavební komora
- evapotranspirace
- dehydratace
- vodní zdroj, čištění vody, úpravna vod, pitná voda, odsolování, vodojem
- domácí vodní systém, odpadní voda, kanalizace, čistírna odpadních vod (ČOV)
- vodní kolo, vodní turbína, vodní elektrárna, vodní energie, vodní trkač - čerpadlo
- parní kotel (odlučovač vody), pračka
- :Kategorie:vodní doprava

Externí odkazy

- [http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=270 Balená voda versus voda z vodovodu]
- [http://www.lsbu.ac.uk/water/ Water Structure and Behavior / M. Chaplin. - London South Bank University] Kategorie:Oxidy Kategorie:Hydridy Kategorie:Voda als:Wasser ja:水 ko:물 ms:Air simple:Water th:น้ำ

Ohře

] Ohře je řeka, která pramení v Bavorsku pod horou Schneeberg v přírodní rezervaci Smrčina. Pramen se nachází blízko města Weissen-Stadt (asi 35 km od Chebu). Celková délka Ohře na území Česka je 256 km s plochou povodí 5 614 km². Průměrný průtok u ústí činí 37,94 m³/s. Ohře je druhým největším levostranným přítokem Labe, do kterého se vlévá v Litoměřicích. Název Ohře patrně vzešel z jejího keltského pojmenování Agara (Ag znamená losos, Ara znamená tekoucí voda). Tomu odpovídá i její německý název Eger. Na jejím toku je možno nalézt dvě přehradní nádrže: Skalka (postavena v letech 1962 – 1964 s celkovou plochou 378 ha) a Nechranice (postavena v letech 1961 – 1968 s celkovou plochou 1338 ha). Mezi významná města ležící na Ohři patří Cheb, Karlovy Vary, Klášterec nad Ohří, Kadaň, Žatec, Louny, Terezín a Litoměřice. Mapa povodí Ohře

Externí odkazy

- [http://www.poh.cz Povodí Ohře, s. p.]
- [http://www.padlo.cz/ohre Pádlo] - ... web pro pohodovou vodáckou turistiku Category:České řeky

Vzduch

Vzduch je směs plynů tvořící plynný obal Země - atmosféru - sahající až do výše asi 1000 km. Má vliv na všechny chemické proměny jak v nerostné přírodě, tak i v živých organismech. Kromě toho tepelná kapacita vzduchu udržuje na Zemi teplotu přijatelnou pro život, jinak by na noční straně naší planety byl mráz několika desítek stupňů, kdežto na denní straně by bylo více než stostupňové horko. Je také důležitou průmyslovou surovinou.

Složení vzduchu

Vzduch v nižších vrstvách je homogenní směsí těchto plynů: Uvedené plyny jsou až na výjimky (CO₂, CH₄, H₂) relativně stálé a jejich koncentrace se nemění. Mimo to atmosférický vzduch obsahuje promněnlivé množství vodní páry, a různých jiných plynů (CO, SO₂, N₂0, NO, NO₂ NH₃, 0₃) a tuhé aerosoly (prach, pyl, mikroorganismy). Vodní pára a oxid uhličitý jsou dva v atmosféře nejvíce zastoupené skleníkové plyny, díky kterým je na Zemi teplota asi o 33 stupňů Celsia vyšší, než by byla bez skleníkového efektu způsobeného těmito plyny (hodnota záleží na různých odhadech a modelech).

Kapalný vzduch

Kapalný vzduch se získává tím, že se atmosférický vzduch zbaví prachu, CO₂ a vlhkosti a stlačí až na 200 násobek normálního tlaku, následně se ochladí studenou vodou a pak se nechá rozepnout do prostoru na tlak 20 až 30 násobek normálního tlaku. Tím jeho teplota silně klesne a takto ochlazeného vzduchu se použije k předchlazování dalšího vzduchu v protiproudném chladiči. Postupně se dosáhne tak nízké teploty, že vzduch zkapalní za 20 až 30 násobku běžného tlaku. Kapalný vzduch tvoří namodralou kapalinu o bodu varu -190 °C. Průmyslově se z kapalného vzduchu destilací získává kyslík a dusík. Kategorie:Země

Etika

Etika, nebo též teorie morálky je filozofickou disciplínou, která zkoumá morálku nebo morálně relevantní jednání a jeho normy. Etika je disciplínou praktické filozofie. Etika se zabývá teoretickým zkoumáním hodnot a principů, které usměrňují lidské jednání v situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím svobodné vůle. Kategorie:Etika Kategorie:Morálka Kategorie:Společnost ja:倫理 simple:Ethics

الماس

الألماس هو مادة ذات تركيب بلوري متآصل من الكربون. وهو أكثر المواد المعروفة وذات الفائدة من بين ما يزيد على 3000 مادة مكتشفة اليوم. يشتهر الألماس بصفات فيزيائية فائقة، خصوصًا صلابته العالية وتشتيته العالي للضوء. لهذا السبب، فإن الألماس مادة ذات قيمة مهمة في صناعة المجوهرات بالإضافة إلى استعمالات أخرى. يستخرج معظم الألماس من الفوهات البركانية حيث تلقي به الحمم البركانية التي تحضره من أعماق الأرض من مسافات قد تصل إلى 150 كيلومترًا. على هذا العمق فإن الحرارة والضعط العاليين تهيء ظروفًا مناسبة لتشكيل الألماس. وتقع معظم مناجم الألماس في وسط وجنوب أفريقيا على الرغم من اكتشاف كميات لا بأس بها في كلِ من كندا وروسيا والبرازيل واستراليا. ويستخرج ما يعادل ال 130 مليون قيراط، أو 26,000 كيلوغرام، من الألماس سنويًا، وهو ما يعادل قيمته ما يقارب 9 مليار دولار أمريكي. كما يتم أيضًا إنتاج الألماس صناعيًا بكميات تقارب أربعة أضعاف الكمية المستخرجة من الألماس الطبيعي. ja:ダイヤモンド

Hotel Genoa gry sportowe wagi elektroniczne warsaw apartments rozst�py

:: RELATED NEWS ::

Motî:rinne 1
rinne 1 [f.n.] [....] >> si stårer plat come ene rinne: [....] D' on côp d' tiesse epwezné, mi, Tchantchès dj' evoyrè Fragnasse, l' adjeyeant, si stårer tot plat come ene rinne. (Jean-Denis Boussart). Etimolodjeye: latén rana (minme sinse). Mots d' aplacaedje:
- rinne côrrece Omonimeye:
- Read More...

Motî:royinne
roy (v.m.) u rwè [o.n.] mwaisse d' on payis, ki n' candje nén, et ki s' fi (u s' feye) prind si plaece cwand i mourt. rl a: impreu. >> travayî po les coyes å rwè d' Prûsse: bouter sins esse payî, u fé ene sacwè k' on doet disfé. >> aler ou çki li rwè va a pî: aler al twelete. >> L