:: wikimiki.org ::
| Ája |
ÁjaÁja (آية), mn. č. aját (آيات), arabsky „znamení“, je označení pro verš Koránu. Veršů je celkem přes 6 200 a jsou číslovány v rámci každé súry.
Kategorie:Korán
Arabština
| Arabština (العربية, Al-carabiyâ) |
| Rozšíření: | Mauritánie, Maroko, Alžírsko, Libye, Egypt, Súdán, Izrael a Palestina, Sýrie, Irák, Jordánsko, Saúdská Arábie, Kuvajt, Katar, Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Omán, Jemen |
| Počet mluvčích: | 100 500 000 (mluvčí jednotlivých, vzájemně dost odlišných, hovorových arabštin; spisovnému jazyku rozumí jen vzdělanci) |
| Klasifikace: |
- Afroasijské jazyky
- Semitské jazyky
|
| Písmo: | Arabské písmo |
| Postavení |
|---|
| Úřední jazyk: | Mauritánie, Maroko, Alžírsko, Libye, Egypt, Súdán, Izrael a Palestina, Sýrie, Irák, Jordánsko, Saúdská Arábie, Kuvajt, Katar, Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Omán, Jemen; jeden ze 6 jazyků OSN |
| Regulátor: | Za spisovnou arabštinu se považuje jazyk Koránu. |
| Kódy |
|---|
| ISO 639-1: | ar |
| ISO 639-2: | ara |
| SIL: | [http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=ABV ABV] |
| Wikipedie |
|---|
| ar.wikipedia.org |
Arabština je semitský jazyk. Existují značné rozdíly mezi spisovnou arabštinou a regionálními hovorovými jazyky (např. egyptskou, syrskou, iráckou, marockou hovorovou arabštinou). Spisovná arabština se jen málo liší od jazyka Koránu, ale aktivně ji ovládají pouze vzdělanci. V jednotlivých hovorových jazycích se objevují podobné odstředivé tendence, jaké odpoutaly románské jazyky od kdysi jednotné latiny. Na rozdíl od románských jazyků se však rozdíly jen v malé míře projevují v psané formě jazyka, a to přestože někteří spisovatelé píší v regionálních variantách. Důvodů je několik - arabské písmo nezachytí změny v krátkých samohláskách, pozměněné souhlásky si zase ponechávají původní zápis (např. znak ج, běžně přepisovaný jako J a čtený [dž], se v Egyptě vyslovuje [g], ale píše se pořád stejně).
Historie
Nejstarší nápisy pocházejí ze 4. století. Klasická arabština je dochována ve staroarabské poezii (6. - 7. století) a v Koránu (7. století). Od 8. století dochází k upevnění gramatických pravidel. Stala se úředním a literárním jazykem na celém Araby dobytém území, používali ji i příslušníci jiných národů, kteří od Arabů přejali islám (Turci, Peršané aj.). Kromě poezie zahrnuje klasická arabská literatura také řadu děl naučných (historických, geografických, lékařských, filozofických aj.) Díky arabským překladům přežilo evropský středověk nejedno dílo antických autorů. Od 19. století se modernizuje slovní zásoba, zjednodušuje se styl i skladba a vzniká moderní spisovná arabština. Rozdíly oproti arabštině klasické však nejsou příliš velké.
Gramatika
Arabština je flexivní jazyk, což znamená, že ohýbá slova pomocí předpon, přípon a zejména změnami uvnitř kmene, v indoevropských jazycích nepříliš obvyklými:
- kitáb = kniha, kutub = knihy
- rasala = poslal, ursila = byl poslán
Abeceda a výslovnost
Hlavní článek: Arabské písmo
Arabština používá řadu hrdelních a emfatických (s důrazem vyslovených) souhlásek. Spisovná arabština používá pouze šest samohlásek, tři dlouhé a tři krátké: A, Á, I, Í, U, Ú. O regionálních hovorových arabštinách už to tolik neplatí.
Vzorový text
Všeobecná deklarace lidských práv
|
arabsky
|
يولد جميع الناس أحرارًا متساوين في الكرامة والحقوق. وقد وهبوا عقلاً وضميرًا وعليهم أن يعامل بعضهم بعضًا بروح الإخاء.
|
|
přepis
|
ywld jmíc al-nás ahhrárˇá mtsáwín fí al-krámâ walhhqúq. wqd whbwá cqlᡠwddmírˇá wclyhm an ycáml bcddhm bcddˇá brúh al-ukhá'.
|
|
doslovně
|
تَوَلُّد = tawalud = genesis, generation
جَمِيع = jamí'a = everybody
ناس = nás = human being
أحرارًا = 'ahharárá = ?
متساوين = matasáwín = ?
في = fí = during
كَرَامَة = karámâ = dignity
حُقُوقِي = hhuqúqí = legal
.
وَقَدَ = waqada = flame, fire
هَبَّ = haba = wake up
عَقْل = 'aql = intellect
ضَمِير = ddamír = conscience
عَلَى = 'alay = in addition to
أَنْ = 'an = that
يعامل = ya'ámal = ?
بَعْض = ba'dd = group
بَعْض = ba'dd = group
رُوح = rúhh = spirit
إِخَاء = 'ukhá'a = fraternity
.
|
|
česky
|
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do
důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.
|
Podívejte se též na
- Lingvistika
- Arabské písmo
ja:アラビア語
ko:아랍어
ms:Bahasa Arab
simple:Arabic language
th:ภาษาอาหรับ
SíraSíra je nekovový chemický prvek žluté barvy, poměrně hojně zastoupený v přírodě.
Základní fyzikálně-chemické vlastnosti
Chemická značka S, (lat. Sulphur)
Atomové číslo 16
Relativní atomová hmotnost 32,065 amu
Hustota 1,960 g/cm3
Teplota tání 115, °C tj.388,4 K
Teplota varu 444,67 °C tj. 717,87 K
Elementární síra není příliš reaktivní a za běžných podmínek je prakticky neomezeně stálá. V krystalické podobě se vyskytuje ve formě osmiatomových cyklů. Je nerozpustná ve vodě i nepolárních rozpouštědlech, dobře se rozpouští v sirouhlíku.
Anorganické sloučeniny
- S2-, sirovodík (sulfan) H2S, mimořádně jedovatý plyn silně zapáchající po zkažených vejcích a soli odvozené od této kyseliny – sulfidy
- S2+ jako soli odvozené od kyseliny thiosírové H2S2O3, např. thiosíran sodný jako hlavní složka fotografického ustalovače
- S4+ oxid siřičitý SO2, kyselina siřičitá H2SO3 a její soli siřičitany
- S6+ oxid sírový SO3, kyselina sírová H2SO4 a její soli sírany.
Organické sloučeniny
kyselina sírová
kyselina sírová
- thioly neboli merkaptany, obsahující skupinu -SH
- thioethery, obsahující skupinu –S–S–
- sulfonové kyseliny se skupinou -SO3H
- aminokyseliny, obsažené v bílkovinách - methionin, cystein a cystin
- heterocyklické sloučeniny jako např. thiofen Soubor:Thiofen.gif popřípadě thiazol
Výskyt v přírodě
Síra tvoří přibližně 0,03 - 0,09 % zemské kůry, v mořské vodě se její koncentrace pohybuje kolem 900 mg/l. Ve vesmíru připadá 1 atom síry přiblžně na 60 000 atomů vodíku.
Jako čistý prvek se vyskytuje především v oblastech s bohatou vulkanickou činností nebo v okolí horkých minerálních pramenů. Hlavní oblasti těžby síry jsou Polsko, Povolží, Kazachstán a USA.
Velmi významný je výskyt síry v různých rudách na bázi sulfidů. K nejznámějším patří sulfid zinečnatý – sfalerit, sulfid železnatý – pyrit, sulfid olovnatý - galenit, sulfid rtuťnatý – cinabarit (rumělka) a chalkopyrit – směsný sulfid mědi a železa. Nejznámějším minerálem na bázi síranů je sádrovec – síran vápenatý.
Síra se v poměrně značném množství vyskytuje i v horninách biologického původu – v uhlí a ropě.
V atmosféře je síra přítomna ve formě svých oxidů, především siřičitého, ale i sírového. Způsobuje to především nekontrolované spalování fosilních paliv s vysokým obsahem síry, ale i vulkanická činnost: při erupci sopek dochází k emisi značných množství sloučenin síry.
Síra je podstatnou složkou biologických materiálů a vyskytuje se v různých bílkovinách, přítomných prakticky ve všech živých organizmech. Existují bakterie, které jako zdroj energie využívají sloučeniny síry namísto kyslíku.
Využití
Síra byla známa již v dávnověku a např. ve starověké Číně sloužila jako jedna ze složek střelného prachu. Jako součást různých výbušnin a zábavní pyrotechniky se síra používá dodnes, i když po vynálezu dynamitu význam těchto směsí značně poklesl.
V chemickém průmyslu se elementární síra používá především pro vulkanizaci kaučuku. Množství síry přidané do směsi pak určuje tvrdost získaného produktu. Dále je elementární síra základní surovinou pro výrobu kyseliny sírové.
Síra je významnou složkou různých fungicidů, tedy prostředků působících proti růstu hub a plísní. Síření sklepů i sudů pro uchovávání vína či piva efektivně brání množení nežádoucích plísní a mikroorganizmů.
Biologie a životní prostředí
Síra je obsažena v řadě molekul, nezbytných pro fungování živých organizmů. Typické jsou esenciální aminokyseliny jako cystein a methionin, které tvoří součást bílkovin, přítomných prakticky ve všech živých organizmech.
Ekologickým problémem je vzrůstající obsah oxidů síry v atmosféře jako důsledek lidské činnosti, především ve spojení s energetikou a vytápěním. Tyto oxidy reagují s vodní parou obsaženou ve vzduchu za tvorby kyseliny siřičité a sírové a dostávají se zpět na zem ve formě kyselých dešťů. Po vsáknutí do půdy pak mění její pH na kyselejší, což negativně ovlivňuje růst řady rostlin. Typickým příkladem je vymírání jehličnatých lesů v Krušnohoří a v Krkonoších.
V posledních letech se projevuje snaha o zmírnění tohoto efektu pomocí odsiřování elektrárenských dýmů, většinou za použití alkalických sorbentů (mletý vápenec nebo magnezit). Definitivní řešení této problematiky však zřejmě spočívá ve využití jiného typu energetických zdrojů – atomová energetika, alternativní zdroje a netrpělivě očekávaná jaderná fúze.
----
Category:Chemické prvky
ja:硫黄
ko:황
simple:Sulfur
th:กำมะถัน
Поп Недялко
Поп Недялко е български зограф, автор на една от малкото подписани и датирани ранни български икони Света Троица (93 x 69 см). Тя се намира в Църковно-исторически музей, София, а подписът гласи „съи божественъи образ в лето 7106 (= 1597-1598) изографъ неделко от градъ ловечь“. Повече за този иконописец-духовник (йерозограф) не се знае.
Литература
- Kostadinka Paskaleva, Bulgarian Icons Through the Centuries, Sofia 1987, Cat. 44
Категория:Български иконописци
jastrzbia gra pensjonat sylwester na sowacji statystyki gambling kultura
|
|
|
|
